Mnoho nedávných problémů vzniklo v důsledku nedostatečné státní kontroly, ať jde o skandály firem Enron, WorldCom anebo o privatizaci železnic v Británii či elektřiny v Kalifornii. Najednou se všichni tito teoretici diví, kam to dospělo. Zapomněli, že to, co se dělo (a děje) je jenom odhalením samé podstaty kapitalismu. Kapitalismus není lidumilný systém -- je to nemilosrdný boj, ve kterém zvítězí jen ti nejsilnější, rozuměj nejbohatší. Šéfové Enronu, Jukosu, Viktor Kožený a další jen odhalili způsoby toho boje.

Ve světle takovýchto zkušenosti přiznal už před dvěma lety Milton Friedman, guru volnotržní ekonomiky, že jeho rada bývalým komunistickým zemím před deseti lety : "Privatizujte, privatizujte, privatizujte" byla chybná. Dodal: "Ukazuje se, že zákonnost je zřejmě důležitější než privatizace." Cena za toto poučení byla vysoká, a zaplatili jsme ji bohužel my, obyčejní lidé.

Rusko se proměnilo ze státu, který ovládal všechny rysy ekonomiky a občanské společnosti, ve stát, který nedokázal vybírat daně ani ochránit své občany před zločinností. Ruští oligarchové rychle poznali, že je lepší posílat svoje těžce vydělané miliardy na Panenské ostrovy než platit daně. Když se president Putin rozhodl udělat pořádek, všichni liberální ochránci spustili povyk. "Putin omezuje soukromé podnikání, kriminalizuje podnikatele -- to nelze připustit!!" Jak je z těchto slov slyšet naše politiky z ODS.

Je hezké, že pan profesor Friedman přiznal chybu, jenže pan profesor je nula. Ten, kdo donutil státy východní Evropy privatizovat, byly Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Tyto organizace nerozdávají knížecí rady jako Friedman, tyto organizace přikazují. Jsou plně v režii Spojených států a vládnou světu. Ony diktují podmínky, ony jsou odpovědné za všechno dění. Bohužel tyto instituce nikdo nedonutí, aby za svá rozhodnutí také nesly odpovědnost.

Politika, jakou v rámci "washingtonského konsensu" prosazovaly tyto mezinárodní finanční instituce, včetně privatizace, obchodní liberalizace a deregulace, selhala v tom smyslu, že nevzala v úvahu chybějící efektivitu státních institucí. Přílišná horlivost při realizaci této "neoliberální" agendy ochromila schopnost států provádět nutné státní funkce. A následky byly katastrofální. Krachy firem, pády národních měn, pokles ekonomiky a nezaměstnanost. To všechno jsou důsledky provádění neoliberální politiky v hospodářství.

Najednou přišli na to, že z hlediska hospodářského rozvoje je nejlepší, je-li rozsah státní moci relativně malý, ale silný, co se týče schopnosti vykonávat základní státní funkce, jako je udržování zákonnosti a ochrana majetku. Proto se rozhodli, že nyní je nutno posílit roli státu. Co si můžeme představit pod slovy "rozsah státní moci relativně malý", ale "silný, co se týče schopnosti ochrany majetku" je jednoduchý. Slabý stát, neschopný bránit se soukromému "podnikání", ale silný při ochraně majetku. To by se dalo také přeložit takto: nakradli jsme si, rozkradli jsme půlku světa a teď potřebujeme silný stát, aby nám nakradený majetek chránil.

V postreaganovské éře, v níž nyní žijeme, budeme muset vážně uvažovat o budování státu, uzavírá Francis Fukuyama svůj článek v týdeníku Observer. Ano, budeme muset vybudovat nový silný a hlavně policejní stát. Přičemž slovo policejní je eufemismus ve srovnání s tím, co se děje dnes. Žádný totalitní stát v minulosti neměl tolik moci a prostředků, aby zavedl to, co se zavádí dnes. Totální kontrola korespondence nejen v národním měřítku, ale rozprostřená po celém světě. Každý mail, který pošlete zaznamená a prozkoumá americký systém Echelon. Totální odposlechy telefonů bez povolení soudu, jen podle uvážení zpravodajských důstojníků. Zatýkání bez vědomí soudů. Žádní obhájci, vyslýchací metody a la Abu Graib. A další, co ani nevíme a nikdy se nedozvíme. To je svět, který je před námi.

Pan profesor Friedman přiznal chybu, ale pan profesor nebyl sám -- měl mnoho pilných žáků. Jeden z jeho nejlepších žáků sedí v ČR na Hradě. Kdy tento "profesor", který u nás "utíkal před právníky" , který souhlsil s teorií svého ministra, že je nejlepší "na chvíli zhasnout" a privatizovat, který neznal "špinavé peníze", předstoupí před náš národ a řekne: mýlil jsem se, odpusťte. Obávám se, že něco takového nikdy neuslyšíme. U nás platí ono italské, mafiánské: vyšetřování skončeno -- zapomeňte!

V článku byly použity a komentovány citace z článku v BL "Fukuyama: Je nutno posílit roli státu"