Chci se taky postavit ve vzniklé polemice o "Rallye Pačejov" na stranu Ondřeje Hausenblase. Dostáváme emaily z celé republiky, že ten Hausenblas musí být "opravdový blbec", člověk zaostalý a kdyby byl dítě, mělo by se mu naplácat, protože to přece nejde, kazit radost stoupencům automobilových závodů, co je to přece za kazisvěta!

Jde o skutečně zásadní nedorozumění. Ondřej Hausenblas se - stejně jako já - nestaví vůči koníčkům, jako jsou automobilová rallye, jistě nikterak nadšeně, avšak oba jsme daleci toho, abychom to chtěli někomu zakazovat. Proti gustu žádný dišputát, ať se každý baví, jak sám uzná za vhodné.

Jde však o něco zcela jiného, a to ve své poněkud emocionální reakci někteří čtenáři jaksi zapomněli uznat. Demokracie není bezbřehá anarchie. V demokracii není absolutně VŠECHNO dovoleno.

Demokratický provoz se tradičně definuje tím, že občan smí dělat všechno, čím neomezuje život a životní podmínky svých spoluobčanů. Ne všichni mají dostatečnou míru zdvořilosti a taktu, a pak musejí nastoupit zákony.

Potíž je, že vzhledem k tomu, že za komunismu bylo skoro všechno regulováno a zakázáno, dnes se kyvadlo vychýlilo k druhému extrému: lidi jednají jen sami za sebe, hoví svým vlastním koníčkům, zálibám a podnikatelským projektům, prosazují ostré lokty, protože to jde - bojácní a slabší jedinci ustupují a stát, protože je destabilizovaný: obyčejným lidem moc nepomůže.

Ralley Pačejov se smělo a mohlo konat, avšak jeho organizátoři měli povinnost zajistit, aby jiní příslušníci veřejnosti neměli s jeho konáním problémy. A, jak píše Ondřej Hausenblas, nemohou svalovat odpovědnost jen na policii. Měli se přesvědčit, zda policie skutečně veřejnost informuje, že je příslušná silnice uzavřená.

Zákony jsou tu pro lidi. Nebo by měly být. Když jsem napsal sloupek o drze hlučné hospodě na Starém Městě pražském, ozvalo se několik čtenářů - z jejich reakcí vyplývá, že je to zjevně celostátní problém. (I v noci ze středy na čtvrtek si mi v Uherském Hradišti stěžoval taxikář, že místní lidé prý dost často pohlížejí na zdejší výroční Letní filmovou školu s hrůzou - mj. jen jako "zdroj hluku do dvou nebo tří hodin do rána, kdy normální lidi potřebují spát").

Možná skutečně zákon neumožňuje úřadu určité městské části vyvinout iniciativu a zakázat provoz restaurace, která systematicky budí lidi každý den dlouho do noci, jak napsali Pavlu Marešovi úředníci z jeho místního zastupitelství. Neměli se však asi chovat jak úřední šiml - měli mu poradit, co v dané věci udělat - obrátit se na hygieniky. Úřady by tady skutečně měli být pro lidi.

Zralejší demokracie je docela vyváženou strukturou mezi právy a povinnostmi občanů. Britové se velmi často dokáží chovat i ve své vlastní zemi skutečně jako dobytek, tak na ně bývá jejich domácí policie značně přísná. V Praze ta přísnost zákonů neexistuje. Levná letecká společnost Easyjet.com prodává z Británie lety do Prahy za pár šupů, a tak sem jezdí chuligáni, tzv. "lager louts" za levným pivem a sexem. Všechno je spojené se vším - tak trochu mě mrzí, že se historická část pražského Starého Města stává poznenáhlu vykřičenou, dryáčnickou čtvrtí pro několikadenní dovolenou té hrubší, primitivnější a chudší části západoevropské populace. Letos v létě to tak v Praze skutečně vypadá - co opilec, to primitivní Angličan.

Určitým kruhovým, složitým způsobem je všechno spojené se vším - chabé zákony, malý respekt k občanskému soužití, hudba vyřvávající do noci po hospodách i organizace akcí, v nichž se předem občany neobtěžuji informovat, že to pro ně bude znamenat obtíž.

Dobrý demokratický systém inteligentní a nenápadnou regulací způsobuje, aby se v zemi dalo žít a aby si lidi - ani v drobnostech - nedělali nutně navzájem ze života peklo.

Neměli bychom být natolik "liberální", že se do Čech začnou stahovat primitivové a parazité a budou se tam chovat tak, jak by si ve své vlastní zemi nedovolili.

(A to se přirozeně netýká jen turistů, ale i podniků a podnikatelů.)