Nad chladnými planetami, zejména jsou-li bez vegetace, ustanou vertikální cirkulace v atmosféře a horizontální rychlost větru pak může bez překážek nabýt úžasných, z pozemského hlediska absolutně ničivých rychlostí. Pokud je na těchto planetách něco stabilního, pak je to právě vysoká rychlost větru včetně dlouhé životnosti tornád a obřích větrných vírů. "Horké" planety, díky vertikulárním cirkulacím vyvolaným ohříváním a chaotickým prouděním teplého vzduchu na jejich povrchu mají i bez vegetace daleko "mírnější" klima.

To neznamená, že na Zemi máme začít ignorovat globální oteplování, ale, že se máme více zajímat o cirkulaci vlhkosti a vertikální vzdušnou cirkulaci, tedy zejména o vliv lesů a pralesů. V určitém vyváženém klimatickém systému může skutečně růst dodaného tepla vést k extrémnějším klimatickým projevům, resp. až k rozpadu tohoto systému a jeho hlavních relativně stabilních projevů a souvislostí.

Když si odmyslíme dvojsečný vliv planetárního tepla Země a ohřívání jejího povrchu Sluncem, pak vertikální cirkulaci v pozemských podmínkách podporuje zejména "dýchání" vegetace (zejména lesů a pralesů). Odpařování vody z vodních ploch je také zdrojem energie a "materiálu" pro vertikální cirkulaci, rovná plocha jezer, přehrad a moří ale může také vítr urychlit. Nad holými rovinami moří, pouští a odlesněným terénem se mohou masy větru spíše nerušeně pohybovat, mohou také například začít válcovitě rotovat podél horizontální osy a způsobit další ničivé jevy v atmosféře včetně vzniku tornád (po převrácení osy rotace z horizontály na vertikálu). Nad mořem, zejména v tropických oblastech vznikají také oblačnost a srážky ničivějšího charakteru než jinde a úloha vodních ploch z hlediska vlivu na klima je tedy často protichůdná. Kácení tropických pralesů a lesů (pokud porosty nejsou obnovovány) má na tvorbu klimatu z hlediska člověka jednoznačně negativní vliv. Pozorujeme např. tyto vážné dílčí příčiny (mechanismy) pro změny klimatu (rychlost a směr větru, charakter a rozmístění strážek, teplota ovzduší):

1) Narušení koloběhu vlhkosti a vertikální cirkulace

2) Odstranění fyzické zábrany, která v přízemních vrstvách atmosféry brzdí a "láme" vítr (narušuje plynulost jeho proudění), co může mít odezvu i ve vyšších vrstvách.

3) Zvýšení skleníkových plynů v atmosféře (po vykácení deštných pralesů se uvolnilo velké množství CO2)

4) Snížení vlhkosti vzduchu a následné zvýšení dopadu UV-záření, co může mít zpětně dopad na zdraví vegetace

5) Snižení pohlcování některých skleníkových plynů (zejména CO2)

6) Energie slunečního záření není zpracována vegetací a ohřívá vzduch.

7) Les nedrží půdu, nezachycuje prach a písek, dochází k vyšší erozi resp. šíření pouští, tedy ke zpětnému dopadu na zdraví vegetace, a ke zvyšování ploch ohřívajících vzduch

Je tedy možné veřit studiím, které tvrdí, že lokálně je možné pozorovat ochlazení klimatu po obnově lesů (např. v některých částech USA) nebo že pásy lesů podél čínské zdi mají velký ochranný vliv na klima v okolí zdi a dokonce i ve vzdálených oblastech Číny.

"Ve studii Preparing for a Changing Climate je mimo jiné sledována změna teplot mezi lety 1895 a 1999 ve státu New England (USA). Na většině území došlo k k oteplení o 1 - 2,3 °C, ale v jedné části došlo k ochlazení o 0,4°C.

Jak je to možné? Odpověď je prostá. Zatímco tam, kde se teploty zvyšovaly, docházelo k postupnému odlesňování, tak v ochlazující se části se rozloha lesů zvýšila." (Z příspěvku Antonína Slejšky do besedy forum@zeleni.net )

Oteplení v pozemských podmínkách následkem skleníkového efektu může zvýšit rychlost hurikánů a ničivou sílu tornád o 50%, jako i zvýšit četnost záplav a dalších problémů způsobených změnou charakteru srážek, co bude působit dlouhodobě velké škody mnoha zemím. Nejméně stejně ničivé (spíše však mnohem horší) důsledky na klima může mít úbytek lesů, pralesů a mořských řas (řasy rovněž pohlcují C02 a sluneční záření a produkují kyslík). Bojovat proti produkci skleníkových plynů a přitom být lhostejným k osudu lesů a pralesů, nemůže přinést výraznější zlepšení situace ani odvrátit její zhoršení.

Samo otepleni ae může v průběhu času ukázat jako žádoucí. Například, pokud se Země nachází ve fázi globálního ochlazování (co zatím nevíme) nebo ve fázi čas od času nastupující "lokální" doby ledové na některých osídlených kontinentech, může globální oteplení na některých částech Země negativní důsledky zmírnit.

Může zmírnit i některé důsledky změny intenzity zemského magnetismu, resp. přepólování (inverze) nebo posunu magnetických pólů Země, které rovněž mohou mít vliv na ochlazení klimatu (globálně či na určitých kontinentech)

Může zmírnit důsledky zaprášení zemské atmosféry v důsledku činnosti civilizace, zvýšené činnosti sopek nebo pádem asteroidu. Zaprášení rovněž může vést k podstatnému ochlazení, a to v extrémních případech i na celé roky.

Paradoxně globální oteplení může přinést lokální výskyt mrazů nebo dokonce uspíšit příchod doby ledové v určitých částech světa. Následkem oteplení může i ve střední a severní Evropě nastat doba ledová. Oteplením povrchových vod v oceánech se tyto povrchové vody zředí (zmenší se jejich hustota) a teplý Golfský proud se ponoří do hloubky oceánu dříve, než dorazí k břehu kontinentu, a neodevzdá své teplo.

Zatímco v jedné části evropského či amerického kontinentu, která měla podnebí typicky vnitrozemské, s chladnými zimami a typickými vnitrozemskými srážkami dochází ke zmírnění zimy a příchodu "mořského" klimatu ("mořské" bouře, "mořský" typ oblačnosti a srážek, tajfuny, hurikány, přívalové deště) v jiných částech dochází k nástupu chladnějších zim nebo ke zmírnění srážek. Nebo je počasí méně souvislé a dochází jak k nežádoucím projevům "mořského" klimatu, tak k prudkým mrazům, přestože mrazy mohou být jen krátké. "Mořské" bouře mají nejen odlišný charakter, ale také se často přímo vytváří z mořské vlhkosti, která díky energičtšjším procesům v atmosféře může snáze pronikat nad pevninu. Dochází někdy ke vzniku obrovských vírů, které "nasávají" po celé týdny mořskou vlhkost nad kontinentální pevninu. Změny klimatu mají již dnes charakter trendu, který, pokud se jej nepodaří zvrátit, přinese i do střední Evropy časté záplavy, přívalové deště a tornáda. Jestliže v uplynulých tisíci letech byla např. v povodí Vltavy velká záplava průměrně dvakrát sto let, v našem tisíciletí to mohou být záplavy i čtyři nebo deset za sto let. Záplavy v Praze a Bratislavě tedy byly z hlediska statistiky nejen standardním jevem (měly dokonce spoždění), ale začátkem středoevropského trendu zvyšování četnosti záplav jak z důvodů větších zimních srážek (a jarního tání), tak zvýšení případů přívalových dešťů a dalších problémových jevů "mořského" klimatu.

Prudkost a četnost "tropických" bouří, tornád, prudké klimatické změny způsobující např. mráz v Kalifornii, jako i to, že se nad pevninu přesouvá mohutná oblačnost mořského typu způsobující např. i u nás již známé mohutné přívalové deště, to není jen dílem globálního oteplení a zvýšení celkové energie v atmosféře, ale i dalších faktorů, z nichž za nejdůležitější považují úbytek lesů a šíření pouští.

Musíme si také uvědomit, že pokud dojde vlivem globálního oteplování k tání polárního ledu a zvýšení hladiny světových moří, nastane na dobu několika tisíců až desítek tisíc let rozšíření moří na úkor pevniny, co opět povede k růstu oblačnosti, ke zvýšení jejího mořského charakteru (do doby než voda na pólech opět zamrzne nebo bude její přírůstek kompenzován úbytkem vody v důsledku chladnutí Země; v tomto procesu je voda postupně chemicky a fyzikálně vázána při reakci s materiálem chladnoucí zemské kůry).

Pokud obnovou lesů ani snížením emisí skleníkových plynů nedokážeme zmírnit nástup oteplení globálního klimatu, můžeme použít ještě některé další zásahy.

Můžeme rozptýlením solí železa na povrchu mořských vod zvýšit růst řas. Železo je zde hlavním chybějícím prvkem a jeho malé množství zde dokáže silně podpořit produkci biomasy.

Můžeme rozptýlit nějaké neškodné částice ve vrstvách atmosféry, které sníží dopad slunečních paprsků na zem a napodobit tak důsledky velkých sopečných erupcí. Čím budou částice menší, tím déle se udrží v atmosféře a tím bude postup efektivnější.

Můžeme postavit klimatické hráze z obřích výparníků které, přestože budou vlastně topit, dokáží na principu zvlhčení ovzduší a zvýšení vertikální cirkulace zvrátit nežádoucí změny klimatu na obrovských územích. Podobný efekt mohou mít i velké vertikální větráky a v menší míře i větrolamy.

Počasí může ovlivnit i umělé zavlažování velkých ploch.

Lidské stavby (silnice, budovy, viditelné ing. sítě) by v případě "přehřátí" klimatu měly dostat světlejší, reflexnější popvrch (bílý, stříbřitý). Černé silnice a dálnice a sítě šedých betonových měst představují vlastně velmi výkonnou topnou spirálu kolem Země. Po jejich "přebarvení" by nastal minimálně místně citelný odliv tepla. Zeleň kolem cest a domů může situaci podstatně zlepšit. Zeleň v blízkosti staveb má ovšem velkou nevýhodu, že brání vysoušení zdiva, které pak v mrazivých zimách praská. Hrady, které byly stovky let nedobytné, dokáže za pár let zničit několik stromů, které vyrostly v blízkosti zdí a hradeb. Reflexní nátěry a volba světlejších tónů krytin, betonu, asfaltu a omítek jsou proto někde lepším řešením.