Pokud jde o ČT, nemůže být předmětem sporu otázka, zda si může veřejnoprávní televize dovolit vynakládat veřejné prostředky na manipulaci s lidmi formou klamavé reklamy, či nikoli. U ČT jde jen a jen o to, zda může veřejné prostředky vynakládat na financování filmových projektů, neboť celá tato aféra byla pouze součástí jednoho takového projektu, nic více ani nic méně.

Protože ČT se financováním filmových projektů již delší úspěšně věnuje, mělo by se diskutovat o tom, zda forma dokumentu, kde se s filmovaným objektem manipuluje, je to pravé.

Průkopníkem této metody u nás je Karel Vachek a někteří jeho žáci v tom pokračují. Nedávno jsem viděl film Nonstop natočený Janem Gogolou ml., kde je Vachkův vliv naprosto zřejmý. Musím se přiznat, že z takto vytvořených dokumentů dobrý pocit nemám, nicméně připouštím, že mohou být působivé, a proto bych jim místo v české kinematografii neupíral.

Výstižně to Karlu Vachkovi sdělil ve filmu Bohemia Docta režisér Jiří Krejčík, když si uvědomil, že se také stal objektem Vachkovy manipulace.

Nevím, zda i pánové Klusák a Remunda jsou žáky Karla Vachka, podle jejich metody to vypadá, že Vachkovy postupy minimálně sdílejí.

Zneužití této aféry televizí Nova v pořadu Střepiny bylo primitivní. Pobavilo mne zde vystupování některých našich ústavních činitelů. Zvláště hluboce na mne zapůsobilo vystoupení půvabné poslankyně Dostálové.

Proto bych doporučoval, aby se této diskuse chopili skutečně kvalifikování lidé, kteří se budou spíše zabývat problematikou naší dokumentární tvorby, než demagogickým sporům o čas věnovaný reklamě v televizi.