V Ćeské televizi si mnoho lidí zvyklo promíchat zájem osobní se zájmem skupinovým a vydávat ho za zájem veřejný. V roce 2000 stejně jako v roce 2003. Ve veřejném zájmu může být skryté natáčení a špionážní metody práce s krycí firmou v případě kriminality, ohrožující zdraví spotřebitelů - tak, jak to Jan Čulík popsal na příkladu pořadu BBC o kuřatech, "namočených" do hovězího. Český sen ale nesleduje analytickou vizualizaci REALITY - analýzu obecného povědomí spotřebitelů o reklamě. Český sen si onu ohlupující reklamu VYTVOŘIL. A ohlupující metody reklamy pak používá i jako selfpromo výsledného produktu. Zneužil vysoké účinnosti (ale také riskantnosti) sociologické metody v reklamě a vytvořil sociologický experiment, ne nepodobný historické blamáži s útokem UFO na USA při "netradičním uvedení" rozhlasové adaptace Wellsovy sci-fi Válka světů Orsonem Wellesem.

Vyvolání nákupní horečky, pocitu ohrožení nebezpečným jedem, volání "hoří!" v kině či metru, "run" na banku, stejně jako vyvolání jiné paniky zasahující společnost se nazývá poplašná zpráva.

Zesměšnění lidí, toužících překonat trauma sociální deprivace (anebo si jen v této vlčí společnosti "trochu pomoci" z bídy a ušetřit koupí zlevněného fotoaparátu) bohužel trestní zákon nezná, i když klamavost reklamy je nepřípustná i v České republice...

Manipulace vadila Janu Čulíkovi ve chvíli, kdy manipulovaným pojmem byla "demokracie" a technika masových demonstrací před budovou ČT na Kavčích horách bila do očí. Manipulace vadila Janu Čulíkovi i tehdy, když měla zakrýt neopodstatněné násilí institucí státu vůči jednotlivcům a psychologickými metodami občany zastrašit - v případě kriminalizace osob, prostestujících proti MMF a NATO.

Manipulace ale nevadí Janu Čulíkovi dnes, když manipulovanou je jistota spotřebitele, technika je sofistikovanější a manipulace bylo využito pro "tvůrčí záměr".

Proč? Je tak těžké pochopit, že pravidla občanského soužití, daná morálkou i zákony jsou v rámci jednoho státu nedělitelná? Je tak těžké pochopit, že jakákoliv manipulace rozvrací společenský řád? Já ten veřejný zájem nenalezl ani v případě manipulací redaktorů ČT v zimě 2000, ani v případě manipulace PR struktur vnitra o rok či dva později a nenalézám ho ani dnes. Nelze souhlasit s morálkou, která se vysmívá chudobě i téměř živočišné touze oněch chudých si za těch několik málo korun pořídit co nejvíce, stejně jako se není možné smát vychrtlým černochům v Africe, protože mají hlad. Je to nemravné a žádný "tvůrčí záměr" to neobhájí.

Poslání "pro semtele" stovek babiček, snažící se přežít celý měsíc z důchodu, za něž by pan učitel na britské univerzitě neučil ani hodinu, je nemravné. A stejně nemravné je tu lež obhajovat jako "tvůrčí záměr".

Nelze prot souhlasit ani s jinými "experimenty", vysmívající se kultuře, ideálům a idejím, které nesdílíme, které jsme ale povinni , žijíce ve společnosti, respektovat. Stejně jako jsme povinni respektovat odlišnou barvu kůže, stejně jako odlišnou sexuální orientaci. Stejně tak jsme povinni respektovat odlišný sociální status, a tedy i jiný vztah k oněm reklamním "vábidlům". I jiný hodnotový žebříček. Protože jestli je sleva pro boháče důvodem ke smíchu, pro chudáka může být nadějí na přežití. Do dalšího důchodu.

V případě "napapaného intelektuála", smějícího se ubožákům a obhajujícího krutý žert na jejich účet je ta nemravnost o to horší, že jeho inteligence a vzdělání mu mělo dát i morální rozměr jeho myšlenek. Snad i proto je napříkald v německé ústavě odstavec tvrdící, že "majetek zavazuje". Především k odpovědnosti za své bližní. A "nadějní mladí čeští dokumentaristé" se těm ubožákům za jejich peníze (z rozpočtu veřejnoprávní ČT i Fondu kinematografie) vysmáli... Pokud nyní půjdou k soudu za podvod a klamavou reklamu, řeknu jen - dobře jim tak. Kdo s čím zachází, s tím také schází...