Nevyšla v žádném nakladatelství a četlo ji všehovšudy pár stovek čtenářů, ale svými kvalitami a způsobem prezentace zdaleka převyšuje velkou část tištěné produkce. Kniha se jmenuje The Sidestep Chronicle (Kronika úkroku) a napsala ji britská autorka živící se prací v pojišťovnictví (koho nám to jen připomíná) Katharyn Rosser. Nalézá se samozřejmě na internetu a je jedním z vrcholných představitelů poměrně nového a zatím zcela opomínaného žánru fan fiction (zájmová literatura, tj. literatura psaná fanoušky).

Když byl internet ještě malý, vkládal do něj svět velké naděje. Čekalo se, že změní způsob sdílení informací a stane se demokratizačním nástrojem slabých, a vyrve informační monopol z rukou mocných a stále industrializovanějších vydavatelství.

Každý může téměř bezplatně publikovat jakýkoli svůj výtvor (text, hudbu, obraz) na webové stránce a nikdo mu v tom nemůže zabránit. Radikálové už si pobrukovali do rytmu nové inernetcionály, když se ukázalo, že struktury stávajícího světa nejsou jen prostředkem cenzurního a autocenzurního útlaku, ale také garantem jisté kvality a nezbytným informačním kanálem mezi autory a 'konzumenty` jejich díla.

Naprostá většina kreativních výtvorů, které je dnes možné nalézt na internetu, jsou bezcenné nedodělky nedosahujících ani kvalit nedopsaných deníků, pohrobků našich novoročních předsevzetí.

Vzápětí se tedy objevila internetová nakladatelství, která zaručují alespoň minimální standard (tj. dokončenost) a tak umožňují tok textů od autorů ke čtenářům. V oblasti obecné literatury se tedy způsob distribuce literatury vrátil do zajetých a bezpečných kolejí pečlivé redakce a kritického výběru.

Internet ale způsobil revoluci v oblasti malých zájmových žánrů, které netrpí rozmělněním a nediferenciovaností literatury jako takové. Díky snadnosti publikace a okamžité celosvětové dostupnosti vyrostlo nespočet virtuálních komunit, které váže stejný zájem o nějaké téma a touha se s tímto tématem tvořivě vyrovnat.

Předmětem zájmu těchto společenství je často záliba v nějakém filmu, televizním seriálu nebo knize. V tomto konkrétním kontextu mohou autoři prezentovat své dílo s jistotou, že někoho zaujme a vyvolá reakci.

Princip fan fiction není nový. Touha pokračovat v nedokončeném příběhu nebo vystavit literární postavy novým situacím a dostat se tak blíže jejich podstatě je stejně stará jako literatura samotná. Známe přeci dokončení Švejka, pokračování Tří mušketýrů nebo nové a nové příběhy Sherlocka Holmese.

Populární filmy a televizní seriály se také už dávno vydávají také v knižní podobě (existuje i román Nemocnice na kraji města) a existují i původní díla vytvořená na jejich základě.

Teprve internet ale umožnil, aby se fan fiction vyvinula jako samostatný a plnohodnotný literární žánr s vlastními výrazovými prostředky a subžánry. Například na www.fanfiction.net najdeme díla různého rozsahu od krátkých básní, přes povídky až po stastránkové romány pokračujícími v nikdy nekončícím příběhu tvorby.

Mezi etablované podžánry patří: chybějící událost (co si autor myslí, že se stalo v přeskočené scéně), úhel pohledu (událost popsané z úhlu pohledu jiné postavy), co se stalo potom a vůbec nejkreativnější žánr alternativní svět (co by se stalo kdyby...).

Takto zpracované zde najdeme inspirace z knih od Jane Austen, Orwellova 1984 až po Harryho Pottera, filmů od Gone with the Wind po Hvězdné války, ale i komiksů od Calvina a Hobbse po Batmana a dokonce počítačových her jako Final Fantasy. Zajímavý je i žánr přesahový (crossover), který spřádá příběhy střetů postav z různých světů jako Harry Potter ve světě Pána prstenů a podobně.

Žánr fan fiction se ale také vyvíjí organizačně. Webové komunity neposkytují jen cílené distribuční kanály, ale i redakční a kritický prostor. Existují seznamy tak zvaných beta-čtenářů, tj. těch, kdo jsou ochotni si nějaké dílo přečíst ještě než se prezentuje veřejnosti a pomoci autorovi lépe vyjádřit svůj záměr, vychytat nesrovnalosti a v neposlední řadě opravit chyby. Tato instituce přispívá k obecně poměrně vysoké kvalitě textů. Fan fiction má ale také své teoretiky. Nejaktivnější virtuální komunity diskutují o esejích a teoriích úspěšné literatury a některé mají dokonce pravidelné recenzní sloupky. V rámci těchto diskuzí se také vžilo jméno pro dílo tohoto žánru fanfic nebo jen fic.

The Sidestep Chronicle je fic (můžeme jej bez váhání nazvat románem) založený na televizním seriálu Buffy the Vampire Slayer (BtVS), který inspiroval tisíce autorů fan fiction. Román se objevoval na pokračování během celého roku 2002 na kreativním fóru Kittenboard.com zvaném Different colored pens (Různobarevné tužky), které se věnuje výhradně romantickému vztahu dvou postav seriálu, čarodějek Willow a Tary.

Děj tohoto epického románu se odehrává v alternativním světě inspirovaném jedním z dílů BtVS, v němž upírobijce Buffy nikdy nepřijde do města Sunnydale a nevinná Willow, která jí v seriálu pomáhá, se změní v zákeřného upíra. Vzhledem k tomu, že se toto stalo ještě předtím než se mohla setkat se svou osudovou láskou Tarou, musí Willow i Tara čelit znepokojujícím snům v nichž se jim zjevuje neznámá žena.

Děj románu se pak zabývá vzájemným hledáním Tary a Willow, kde hledání fyzické má paralely v hledání osobním. Po smrti matky se Tara musí vyrovnat také s násilnou smrtí otce a bratra, a hnací silou jejího jednání se stane pomsta. Když jí ale po několikaletém pátrání dosáhne, ocitne se tváří v tvář své vlastní korupci, spoléhání na magickou sílu a milostný vztah s vražednou Willow v upířím hávu. Nakonec je nucena Willow zabít, aby mohla čelit prázdnotě ve svém životě, který zdánlivě pomstou naplnil svůj cíl.

Tak ale dobrý román žánru fan fiction skončit nemůže. Pravidla Kittenboard.com dokonce zakazují příběhy o Taře a Willow, které nekončí jejich šťastným soužitím v lidské podobě (tím v mnohém připomínají středověký román zasvěcení nebo romantiky). Přesto The Side Step Chronicle není přímočarým únikem do krajiny nevyhnutelného štěstí. Nenabízí čtenářům jen potvrzení toho, co už dávno věděli, ale nutí je klást si neustále otázky po morální povaze nevyhnutelného závěru. Obětováním přátelství a magií se Taře podaří Willow vrátit z mrtvých jako člověka, ale to vede k tomu, že Willow je vystavena vzpomínkám na vraždy, včetně umučení vlastní matky, které spáchala, když její tělo ovládala její démonická podstata.

Tara se pak musí pokusit znovu vybudovat vztah mezi nimi, a najít pro obě dvě cestu z paralyzujících vzpomínek na traumatickou minulost. Jejich milostný vztah se rozvíjí znovu od začátku ovšem s tou komplikací, že si obě pamatují všechny detaily jeho předchozí deviantní podoby. Román končí, když se Willow a Tara vracejí zpátky, kde obě způsobily smrt nevinných lidí a snaží se najít odpuštění za činy, které v jistém smyslu spáchal někdo jiný.

The Sidestep Chronicle samozřejmě nutně v mnohém zůstává v mantinelech svého žánru. Obsahuje scény, které čtenáři fan fiction vyžadují, ale které by v tradičním románu nebyly možné. Popisuje postavy, které jsou nutné, protože se vyskytují v ději seriálu, aby se zachovala konzistence se světem, který jeho fanoušci důvěrně znají. Autorka, ale tato omezení brilantně překonává a nabízí vskutku zázračný čtenářský prožitek i těm, kteří znají seriál jen málo nebo i vůbec. Narativní zručnost a neotřelé používání zavedených romanopiseckých postupů umožňují čtenáři zapomenout na omezenost některých předpokladů světa v němž se děj odehrává. Bylo by ale také možné říci, že právě tato omezení přispívají k pocitu literární kompaktnosti a vytříbenosti, který dnes tolika románům podobného rozsahu chybí.

Katharyn Rosser se podařilo mnohem víc než jen napsat poutavý příběh založený na postavách televizního seriálu. Předložila čtenářům román překvapující svou narativní propracovaností i hloubkou postřehů. Vzhledem k tomu, že román vycházel po částech (během roku se jich objevilo přibližně sto, některé v rozsahu až deseti stránek), je možné sledovat jeho vliv na čtenáře, kteří měli příležitost o každé z nich zvlášť diskutovat. Katartické nadšení a očekávání bylo v jistých okamžicích téměř hmatatelné. Jedná se teprve o autorčino druhé dílo, ale je zcela zřejmé, že v ní nacházíme zralou a zručnou spisovatelku, která posunula svůj žánr na novou úroveň kvality. Rozhodně by stálo za publikaci i za překlad.

Zvláště postava Tary vystupuje ve vztazích k ostatním a způsobem vnímání svého místa v nich obzvláště silně. Je do značné míry možné ji považovat za metaforu osudu moderní ženy. Tara je od dětství stejně jako její matka dominovaná otcem, který věří, že se z ní jednou stane démon, musí překonat nedůvěru okolí i sebe samé, najít vlastní hlas a nakonec se vyrovnat s důsledky své síly. Sexuální preference nejsou ustavující součástí její identity, ale vztah k jiné ženě, Willow, jí nakonec umožní dosáhnout spokojenosti. To, že se Katharyn Rosser dokázala odpoutat od čistě pro-lesbické propagandy, která zcela oprávněně mnohým výtvorům svého žánru dominuje, jen dále přispívá k polidštění magického světa a v čistě literárním smyslu je mnohem více než krokem stranou krokem vpřed.