Sledoval jsem v neděli večer v televizi BBC další, čtvrté a pak na digitálním okruhu BBC 4 i páté pokračování kafkovského thrilleru "Stav hry" (State of Play), psal jsem o něm podrobněji už minulé pondělí, ZDE, stránky thrilleru jsou u BBC ZDE.

Podle nynějšího "stavu hry" se zdá, že velká mezinárodní ropná společnost potřebovala vědět, o čem se jedná v energetickém výboru britského parlamentu, a tak jeho předsedovi nasadila - za vydatné neformální pomoci ministra energetiky - jako sekretářku svou agentku. Ta se však do šéfa výboru zamilovala a řídícímu orgánu oznámila, že agentku nadále nehodlá dělat. Byla zavražděna.

To všechno za dramatických okolností postupně zjistí investigativní novinářský tým deníku The Herald, ale když jsou skandální fakta připravena k tisku, establishment se začne bránit. Majitel listu oznámí šéfredaktorovi, ať se věcí přestane zabývat, "nelíbí se to vládě a my žádáme o dvě rozhlasové vysílací licence". Šéfredaktor neposlechne, a tak přijde soudní příkaz: nebudete psát nic o té a té velké ropné společnosti, ohrozilo by to hodnotu jejích akcií. Reakce šéfredaktora? Zastaví výrobu listu na příští den, odstraní veškerý text z prvních čtyř stran listu a nechá na ně natisknout velkými písmeny, doprostřed prázdné plochy, na str. 1: Máme důležitou informaci, kterou vám nesmíme sdělit. Na str. 2: Zakázal nám to parlament. Str. 3: Zeptejte se ropné firmy ... proč nesmíme. Str. 4: Zeptejte se svého poslance, proč jsme byli umlčeni.

A pátrání pokračuje dál. Ministr energetiky blekotá šéfovi poslaneckého energetického výboru, že mrtvá agentka nebyla vlastně zaměstnankyní ropné společnosti, že to pouze na žádost vládních kruhů předstírala... Zápletka se komplikuje. Na jedné straně korupce, na druhé straně neohožení novináři, hledající pravdu i za cenu svého vlastního osobního a existenčního ohrožení...

Proč o tom tak dlouze vyprávím? Fascinuje mě ten kulturní rozdíl. Strávil jsem večer u napínavého televizního pořadu, jímž veřejnoprávní BBC znovu a znovu podprahově - zábavou - vnucuje britské veřejnosti, že i v dnešní společnosti přece jen platí zásady slušnosti a integrity a že stojí za to je hájit stůj co stůj.

A pak se dovídám, že o pár kilometrů východněji v tutéž dobu vysílala komerční "televize" Nova svůj hysterický, srdceryvný útok na parodický projekt České televize "Český sen" - z obavy, že by snad mohla přijít o účinnost reklamy. :) Proč taková slabost, že to vede až k otevřenému přiznání neserióznosti?

Autoři, studenti FAMU Vít Klusák a Filip Remunda, se odvážili svým projektem Český sen poukázat na manipulovatelnost a ovlivňovatelnost nemyslivé části české veřejnosti tím, že zorganizovali měsíční - fiktivní - reklamní kampaň o tom, že bude údajně v Letňanech otevřen nový supermarket - a pak natočili davy lidí, kteří se tam na to pole, kde nic kromě konstrukce s dveřemi, otevírajícími se na volné prostranství, v určenou dobu začali vrhat. ČT útok davů na neexistující supermarket odvysílala ve Faktech, z natočeného materiálu vznikne ještě i celovečerní film.

Bylo to legitimní upozornění: pozor, lidi, užívejte vlastního úsudku a nepropadejte vlivu reklamní manipulace. Vytváří umělou realitu. Byla to služba veřejnosti. Upozornění, že součástí lidské důstojnosti je vzpřímenost a inteligence, i rozumný samostatný úsudek - a že se nemáme zbavovat vlastního kritického názoru a stávat se nemyslivým davem, ať jsme jakkoliv "chudí a bezmocní" - protože právě tou nemyslivostí svou bezmocnost prohlubujeme.

Na nedělním pořadu Střepiny televize Nova, který až hystericky - zaútočil na Český sen, je trapné především to, jak tato televizní stanice vlastně skočila autorům Českého snu na vějičku - svým až komunisticky propagandistickým útokem na tento satirický projekt projevila osobní úzkost, strach: "Jsou ohroženy naše finanční zdroje, někdo si dovolil zpochybnit argumentaci reklamy a poukázal veřejně na její manipulativost!"

A tak začala televize Nova demagogicky ronit krokodýlí slzy ,prý jménem "obyčejných lidí" . Snažila se zamlžit, že právě cílem projektu Český sen bylo vystoupit v zájmu obyčejných lidí, upozornit je, aby nepropadali komerční manipulaci. Je vždycky důležité nastavit si zrcadlo, otřást lidmi, aby to vedlo k zamyšlení každého nad sebou samým. To se v Čechách teď nesmí? Bude i v tomto případě následovat na tvůrce Českého snu trestní oznámení? :)

Televize Nova ovšem z komerční manipulace žije. Svým útokem na Český sen to přiznala. Běduje: Trapní buržoazní chlapci si udělali v Českém snu legraci z těch nejchudších, byl to vtip na úkor důchodců a sociálně slabých. A šlo to všechno z naší peněženky a z našich daní!

(Jako by financování televize Nova nešlo z peněženek obyčejných lidí, - ti ho financují nákupem zboží, jehož ceny jsou zatíženy náklady na televizní reklamu.)

Stydím se za televizi Nova, že si nedokáže udržet profesní důstojnost a snaží se ve prospěch svých podnikatelských cílů manipulovat veřejnost za každou cenu. Stačí k tomu, když se objeví jediný satirický, přemýšlivý hlas. Ten v "komerčním" prostředí České republiky přece nesmí být dovolen, musí být utopen.

Televize Nova by bývala mohla získat určité ospravedlnění pro své komerční podnikání na terestrické vysílací frekvenci - kterou dostala jako privilegium, a v civilizovaných zemích za to komerční televize musí plnit i určité kvalitativní požadavky - kdyby se alespoň občas dokázala projevovat jako neúplatná zastánkyně veřejného zájmu. Bohužel, jak je vidno, takováto laťka je pro ni nedosažitelná. Využije každé příležitosti k propagandě ve vlastní věci.

Nevím jak vám, ale mě vadí, když se mi někdo snaží vnucovat, jak mám myslet, aby tím na mně mohl vydělat.

Je to možná v českém prostředí nemyslitelné, ale - neprospělo by pověsti obou televizních stanic, ČT i Novy, kdyby dali ve svém vysílání prostor i svým odpůrcům? Myslíte si, že je veřejnost natolik hloupá, že se nepovšimne nevyvážených pořadů či reportáží, v nichž je slyšena jen jedna strana?

Poznámka na závěr: Samozřejmě, že je velmi sporné a v zásadě nepřípustné, zmanipuluji-li jako filmový tvůrce realitu a pak o tom natočím svůj film. Je to střet zájmů.

Případ Českého snu se mi však zdá být něčím jiným: je to vytvoření modelové situace podle reality, varování, které by mělo vést k prozření. Není to, zdá se mi, případ, kdy by filmař podlým způsobem veřejnost ohloupil a v natočeném filmu se jí vysmíval, že mu skočila na vějičku. Modelováním vážného problému jde v tomto případě, myslím, o veřejný zájem. Tyto kontroverzní projekty je nutno vždycky posuzovat z hlediska, do jaké míry slouží veřejnému zájmu a do jaké míry jen osobní glorifikaci filmového tvůrce.

Tento způsob "vyvolání nákupní horečky" je myslím něco jiného než když někdo zvolá v přeplněném divadle "hoří". Normální člověk by měl manipulaci při "vyvolávání nákupní horečky" poznat. Zuřivá reakce televize Nova byla ovšem logická, neboť tento happening byl přímým - a záslužným - útokem na podstatu manipulativní reklamy.