Kongo je zřejmě nejnešťastnější země na světě. V nedávné historii byli Konžané obětí invazí a dobývání od evropských mocností, jako šílenec hromadně nechal masakrovat místní lidi belgický král Leopold, pak následovala belgická koloniální okupace, občanské války o nezávislost a éra naprosto zkorumpovaného prezidenta Mobutu. Po něm vládl Laurent Kabila, korpulentní balík zla a chtivosti po penězích, kterého Západ podporoval navzdory jeho notorické úplatnosti.

Západ podporoval i prezidenta Mobutu v důsledku studené války. Mobutu veřejně opakoval správné fráze ((tj. byl formálně proti komunismu a dával CIA volnou ruku, aby z jeho území útočila na marxistickou Angolu). Mobutu byl sice absolutní svině, ale byla to "naše svině", zdůrazňuje Keane. Dostal se k moci poté, co Západ nechal zavraždit jeho levicového předchůdce Patrice Lumumbu.

Velký gangster Mobutu se rozhodl zemi "zafrikanizovat". Znárodnil všechny úspěšné západní podniky a rozdal je svým stranickým předákům a osobním přátelům.

Západ dobře věděl, že se to děje. Ale podporoval Mobutu stále dál. Na mezinárodních konferencích byl Mobutu oslavován jako přítel Ronalda Reagana. Francouzi udrželi Mobuta u moci tím, že do Konga vyslali vlastní armádu, když se proti němu začátkem devadesátých let vzbouřili místní vojáci, protože nedostávali plat.

Pak skončila studená válka a Západ přestal Mobutu podporovat. Francouzi se snažili dále zasahovat, ale Mobutu pro ně byl už nepřijatelný, Jeho opilá vojska dokonce zastřelila francouzského velvyslance v Kinshase.

Pak zmasakrovala extremistická klika v sousední Rwandě téměř milion lidí a uprchla do Mobutova Konga. Klika se odtamtud pokoušla provádět útoky proti Rwandě.

Rwanďané se rozhodli na Kongo zaútočit, extremisty porazili, ale stali se součástí konžské občanské války. Mobutu byl svržen a nahradil ho Kabila. Ten pak zaútočil na své spojence ze Rwandy a z Ugandy a občanská válka vzplála znovu. Do války vstoupily i další africké armády a začaly Kongo rabovat. Vraždění pokračovalo ve vesnicích i v buši, mezinárodní humanitární organizace vydávaly nesčetná prohlášení, odsuzující masakrování.

Svět neudělal nic a dodnes nedělá nic.Existuje určitý "mírový proces", na který se snaží dohlížet OSN, avšak OSN ví, že jediná země, která má dnes mezinárodní vliv, Američané, je příliš posedlá terorismem a Irákem a nemá zájem.

Sdělovací prostředky se často nevydávají do Konga a nikdy neinformovaly v úplnosti o epické tragédii této země - je velmi nebezpečné a fyzicky náročné se tam dostat a všichni se zajímáme hlavně o Afghánistán, Irák a o jiná místa na této planetě.

Osobně pociťuju vinu, píše britský reportér, a vím, že stejný pocit viny má i celá řada jiných novinářů, zabývajících se Afrikou. Avšak nemělo by být zapotřebí reportáží sdělovacích prostředků, aby začaly mocné národy v Radě bezpečnosti OSN jednat, anebo aby OSN zasáhla jednostranně jménem oněch hodnot slušnosti a lidské důstojnosti, o nichž prezident George Bush tak odvážně přislíbil, že je bude hájit. Západní výzvědné služby, a tedy i západní vlády, dobře vědí, co se děje.

Uganďané a Rwanďané se z Konga už stáhli a část problémů se tedy vyřešila. Avšak vzniká nebezpečné vakuum. Masakrování posledních dnů z ohlasti kolem Bunie je varováním: Bude-li Kongo ponecháno napospas válečným magnátům a stoupencům jednotlivých kmenů, dosavadní 2 miliony mrtvých se stanou signálem k daleko větší katastrofě. Svět by měl a mohl zorganizovat mezinárodní jednotky. Svou nečinností se stáváme spolupachateli vznikající hrůzy, varuje britský autor.