12. 5. 2003
Fenomén Olek KrákoraV naší neprakticky situované zemi, kde se ve dvacátém století relativně
rychle střídaly režimy (císařství, první republika, druhá republika,
protektorát, třetí republika, komunistický stát, čtvrtá republika,
Česká republika) a pokud se nestřídaly, rychle se měnila jejich
povaha (za čtyřicet let socialismu se nejprve objevila tvrdá forma let
padesátých, uvolnění v letech šedesátých, pražské jaro 1967 až 1969,
plíživá normalizace do roku 1971, tvrdá normalizace do začátku let
osmdesátých, upadající reálný socialismus až do roku 1989) byl člověk
vystaven řadě tlaků, zkoušek a pokušení, jejichž váha a síla se
měnila s momentální povahou režimu. V důsledku toho mohl každý
nastupující režim soudit chování lidí v tom předchozím. Zde se právě
nejviditelněji uplatňuje fenomén, který možná není ryze český, v naší
kotlině má ale častý výskyt. Dá se také vyjádřit příslovím Zloděj
volá - chyťte zloděje.
|
Krátce řečeno, takový Krákora neustále tvrdě moralizuje a soudí jiné za to, co dělal sám hůře. Nedávno například spisovatel P.K. psal v souvislosti s nezvolením jedné z kandidátek na radní v tzv. velké Radě RRTV o jejím osudu a velmi tvrdě se vyjádřil o jistých M.H. a A.K., kteří na ni měli být nasazeni. Psal, také se zkratkami, jako zde, že četl jejich hnusná udání a nejvíce se jej dotklo, že onen A.K. obvinil z udavačství naopak kandidátku, K.S. Protože mě P.K. vždycky zajímal, využil jsem skutečnosti, že archivy jsou přístupné a svazek K.S. si prohlédl. Žádná hnusná udání jsem tam nenašel, oba "agenti" (pan K. ostatně soud o svou evidenci vyhrál)se zjevně vymlouvali a nikdy o K.S. neřekli nic zajímavého, víc o sobě prozradila při výsleších sama. Že, nejspíše omylem a bez úmyslu, způsobila, že pan A.K. kvůli ní byl vyhozen ze zaměstnání, ale ze spisu vyplývá dosti jasně. Proč se tím vůbec zabývám? Protože P.K. je sám evidován v seznamech StB jako agent Olek č.3567, ještě z padesátých let, kdy agenti opravdu mohli nadělat pořádné zlo; spisovatel Jan Beneš o něm několikrát tvrdil, že ve své bolševické éře pořádně a hnusně ublížil celé řadě lidí. Beneš se může mýlit a P.K. se od své minulosti distancoval a vykonal mnoho pozitivního. Nikdy se však, pokud vím, o svou lustraci nesoudil. Podléhá ale pravidelně fenoménu Krákora. Jde tedy hlavně o toto: Máme soudy a máme historiky a máme složitou minulost; tu minulost by ale neměli posuzovat Olekové Krákorové.
Recenze výborné knihy Pavla Kosatíka o Pavlu Kohoutovi od Jana Čulíka ZDE
|