Pokud ale slovenská měna klesne pod 70 haléřů českých, jedeme na Slovensko ukázat svým bratrům, za laskavého doprovodu TV Nova, kdo že byl (a hlavně je) ten úspěšnější. Stáváme se obětí něčeho, co jsme snad ani nechtěli. O čem to všechno vypovídá? Jak se pak ale máme vyrovnat s otázkou komunismu a s otázkou sudetských Němců?

K těm prvním až tolik výhrad nemáme, vždyť v každé rodině by se jistě nějaký ten exsoudruh našel. U těch druhých si to vynahradíme i s úroky -- od komunistů až po republikány. Zkrátka celý stát musí vlastenecky, podobně jako při mistrovství světa v hokeji, hájit národní zájmy. To jsme zase rychle Češi, Moravané a Slezané. My -- potomci Praotce Čecha, Karla IV. a J. Heyrovského -- my, současníci Miloše Formana, Karla Gotta a Jaromíra Jágra...

Nemůžeme se vyrovnat s otázkou sudetských Němců, tedy naprostá většina, ale nemáme problém je ubytovat ve vlastním domě s logem Zimmer frei -- a druhý den jít na náměstí protestovat proti jejich nové kanceláři na Praze 1. A o tom, jak se vypořádat s otázkou komunismu, víme také své.

Bylo by ale nefér chtit po mladých komunistech, kteří do partaje vstoupili kolem roku 2000, aby se vyrovnávali s otázkou komunismu a s jeho minulostí. Oni se nemají s čím vyrovnávat. Oni nikomu neublížili a svou politickou orientaci nemusejí před nikým obhajovat. Zlo zůstane zlem, ať je v jakékoliv podobně. Podobně se naříklad nemusí s minulostí vyrovnávat ani pan Miroslav Grebeníček. Jestliže má svědomí čisté, za chyby či za zločiny svého otce žádnou odpovědnost před obcí nenese.

To jenom my je chceme někam zařadit, dát jim nějakou nálepku. Podobně jako to chceme udělat i sami se sebou. I když u sebe jsme pružnější, ale zase chybí kritičnost.

Při kritice ostatních, kteří se jen zdánlivě opováží napadnout naši nejistotu v hledání, jsme dosáhli úctyhodných výkonů. Příkladem nechť jsou internetové reakce na články pánů Uhla a Kellera v Právu. Buď jsou v duchu "ten trockista Uhl ... zase ten komunista Keller", aniž by se ten který článek přečetli, pochopili anebo se snažili nějak jej analyzovat.

To po nich snad ani nikdo nechce. Oni totiž již někam patří. Oni si už to své místečko ve smečce křiklounů našli. Sami sebe ještě ne. Nebo ti druzí, pro které jsou jejich články něco jako bible. Člověk se hledá a rád by se s někým identifikoval. Přichází třetí, ti se snaží pochopit a článkem něco získat, se obohatit. Bojím se, že těch většina ale nebude.

Nebylo by proto uváženější, kdybychom se s minulostí vyrovnali hlavně my sami a až potom to začali požadovat od druhých? Asi ne. Já vím, pravděpodobně jsme k tomu ještě nedozráli.