7. 4. 2003
Monitor Jana Paula : Další živé pochodně jako devalvace mýtu obětní smrtiKdyž se upálil Jan Palach, byl patrně u nás v minulém století první, kdo zvolil nejdrastičtější způsob obětní smrti, jako vyjádření individuálního protestu. Nezměnil sice chod českých dějin, ale jeho smrt zbytečná přesto nebyla. Pro mnohé se stal symbolem mravně čistého člověka, který raději volil demonstrativně smrt, než život v nesvobodě. Pro mnohé byl blázen, či při nejlepším naivní snílek, prorážející hlavou zeď a pro zbytek nebyl nic, nanejvýš antisocialistickou propagandou zmanipulovaná oběť.
|
Přesto však mýtus smrti Jana Palacha přežil do nedávné doby jako nesporná kvalita vyjádření radikálního životního postoje, který dosud nebyl překonán. Protestní veřejná sebedestrukce na veřejném prostranství má v citlivé společnosti (jsme ovšem takovou?) vždy mimořádně emotivní dopad a v této okolnosti význam jeho činu až do současnosti stále překonával jakékoliv snahy snížit hodnotu poselství, jež nám zanechal. Je proto paradoxní, že, ač se v poslední době rozhodli zvolit "Palachův" demonstrativní způsob smrti upálením na protest proti společenským poměrům minimálně další dva čeští občané, výsledný efekt jejich činu může být ve vztahu k významu takové smrti v podstatě i kontraproduktivní. Již smrt dalšího studenta Jana Zajíce nebyla v tehdejší době přijata s takovým "pochopením", jako smrt Jana Palacha. Byl prostě již druhý. Navíc Palachova i Zajícova obět přišla v době faktické nesvobody, z jejich činu se stal pro odpůrce režimu pozitivní kult a sebeupálení jako způsob smrti se stalo pozitivním mýtem. To vše je dnes ale devalvováno novými pokusy vyjádřit nesouhlas radikálními prostředky jakým upálení bezesporu je, ovšem v ne příliš radikálně vymezené, či čitelně radikální době. Nechci snižovat míru odhodlání těchto lidí nasadit život pro "společnou" věc, je ovšem v dnešní společnosti ještě něco lidem společné kromě nakupování? A nebo jinak, má v dnešní době lidský život ještě takovou cenu, aby se jeho ztráta stala symbolem? S pražským jarem 1968 přišla nová naděje, po srpnu však pro mnohé zklamání, situace byla hodnotově přehledná. Dnes zřejmě spravedlivě umírají jen američtí vojáci. Dnešní doba života v relativně svobodné společnosti se naopak ukazuje jako hodnotově naprosto nesourodý a indiferentní útvar a to i přesto, že jsme masírováni ideami demokracie a svobody. Rozpory jsou ale už tak výrazné a je jich tolik, že už vlastně nikoho, nic, nijak moc nevzrušuje. Hodnoty se v globálně propojeném světě stávají nepřehlednými, společenská citlivost občanů k negativním jevům se snižuje, protože vlastně nevíme, které to jsou (nejsou v plné míře postihovány). Práh vnímání toho co chceme a co skutečně můžeme, se otupil. Obávám se, že i k aktivitě burcující povaha mýtu smrti upálením vzala proto v otupělé společnosti za své, neboť vlastně nevíme, čemu ve skutečnosti čelíme. Nezřetelná a alibistická vystoupení mnohých politiků to dokládají. Všichni z aktu upálení cítíme, že se to pro něco stalo, avšak nevíme proč. A tak nám současný svět bere i tu jednu z posledních jistot, kterou jsme měli a sice jistotu, že dobrovolná smrt nebyla zbytečná. Není totiž nic zoufalejšího než smrt člověka, který si vzal život pro hodnotu, kterou už my nejsme ochotni a schopni přijmout. Co tedy má ale vlastně ještě cenu? |
Jan Palach | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
7. 4. 2003 | Monitor Jana Paula : Další živé pochodně jako devalvace mýtu obětní smrti | Jan Paul | |
6. 3. 2003 | "Antiglobalisté" nevyzývají k sebevraždám, ale k aktivitě a emancipaci společnosti | Ondřej Slačálek | |
28. 1. 2003 | České postoje: Hus i Švejk jako obrana proti útlaku | Kathryn Murphy | |
28. 1. 2003 | The significance of Jan Hus for Czech history | Kathryn Murphy | |
17. 1. 2003 | Vzpomínka na upálení Jana Palacha (34. výročí) | ||
14. 10. 2002 | "Vstupujeme do časů, kdy se bude říkat: 'Je to sice Čech, ale je to slušný člověk'" | Jan Čulík |