Vedle silnice ještě dohořívalo irácké obrněné vozidlo. Na druhé straně silnice byly dva vypálené náklaďáky.

O několik hodin předtím tvrdil irácký ministr světu, že Republikánská garda znovu ovládla letiště a vytlačila z něj Američany. Kolem Qadisiye to tak však nevypadalo.

Američané tvrdili, že jsou už ve vnitřním předměstí Bagdádu. Nebylo to pravda - tu zprávu rozšířili, aby mezi Iráčany vyvolali paniku a zranitelnost.

To se ale nepodařilo. Přes obrovská pole písku a prachu a palmových hájů jse,m viděl baterie protileteckých střel Sam-6 a mnohonásobné raketové odpalovače typu Kaťuša, které čekaly na příchod Američanů. Vojáci kolem těchto zbraní vypadali uvolněně. Někteří z nich kouřili cigarety ve stínu palem, anebo pili ovocný džus, který jim nosili obyvatelé Qadisiye, jejichž domovy - nebe jim buď milostivo - jsou nyní v linii palby.

Jeden můj irácký přítel, který bydlí vedle letiště, mi řekl, že viděl hořet jeden tank, tak s velkým písmenem V, což je symbol americké armády, aby jejich piloti nebombardovali vlastní stranu. Jenže přítel byl příliš optimistický. Činitelé ministerstva informací byli bledí. Nařídili novinářům, aby se vrátili do hotelu.

Avšak předchozí má pětatřicetiminutová cesta po předměstí Bagdádu mi v sobotu dokázala jednu věc: že se Iráčané - alespoň až do soumraku - připravovali k boji proti invazním vojskům.