Plácaná se dá hrát i bez balónu

Moc si namýšlí, že má kompetence, které získala ve volbách a je tedy representativní, neboť representuje občany země. Potíž je, že mandát který vlivní mužové dostali, je také o možnosti zaujímat i jiná, než konjunkturální stanoviska. Politik který jen papouškuje všeobecně světově přijímaný názor a nebo ho - jak u nás platí v drtivé většině - ani nemá, si nezaslouží úcty. Cyril Svoboda jako ministr zahraničních věcí je proto logicky jiný, než Cyril Svoboda před volbami v roce 2002. Stal se outsiderem v očích sebevědomích občanů.

Jenomže většina našich představitelů hraje s voliči diplomatickou hru, v níž oni jsou JAKO ti vážení politici, kteří dělají vážná rozhodnutí a my jsme JAKO ti občané, co jim to JAKO věříme. Média tuto hloupou hru JAKO zprostředkovávají, něčím se ti lidé nakonec živit musí. Hradem podporovaná potřeba jednoty jednotného postupu české politické representace v otázce války proti Iráku, je tedy očekávaný happyend. Přesto je prý prezident rád, že jsou jeho postoje v této věci shodné s postoji české veřejnosti a české politické reprezentace. Opona tedy padá, tleskají kocourkovští, normální diváci už odešli.

"Myslím si, že je velmi dobře, že jsme po mnoha desítkách let na správné straně", prohlásil předseda ODS Topolánek, avšak může takový nesmysl v dnešním světě vůbec s jistotou politik tvrdit? Která je ta správná strana, když mocenské zájmy si každou chvíli dělí svět naprosto nepředvídatelným způsobem? Nespolupracují snad USA s nedemokratickými režimy? Nepodporovali a nevyzbrojovali mnohé z těch, které nakonec označili za škůdce pokroku a civilizace? Oblékněte se do tepláků hoši, naběháte ještě mnoho kilometrů.

"Česká republika není schopna najít bližší pozici vůči jádru sjednocující se Evropy, totiž Francii a Německu, důrazných odpůrců útoku bez mandátu Rady bezpečnosti OSN", prohlásil rozumě místopředseda KSČM Ransdorf a pregnantně tak vyjádřil v podstatě opačný pohled. Do Berlína a Paříže je to sice blíž jak do Londýna a Washingtonu, ale jistota je jistota.

Když nejde o člověka, jde o ....., říkával pan Werich

Mnohokrát jsem se ptal sám sebe, proč mi až na výjimky čeští politici připadají tak směšní a nicotní, proč si jich nevážím. Především si myslím, že mezi nimi nejsou lidé s konzistentním životním názorem, s přesvědčivou schopností jasně a přehledně formulovat své postoje. Skrývají se obvykle za paušální diplomatická klišé, za fráze, svým způsobem neodvádějí vůbec žádnou práci, kterou je pro politika třeba přijetí osobní odpovědnosti. Mají strach, třesou se o své právě získané životní výhody. Nedivme se, léta strádání konečně nahradí blahobyt.

Když jsem dnes dopoledne pozoroval při nesmírně nudné tiskové konferenci trojici Gross, Špidla a Tvrdík, připadal jsem si jak na dovolené ROH v hotelu Uran v Tatranské Lomnici, kde nás vedení fabriky informuje o provozu lanové dráhy na Skalnaté pleso. Žádný projev emocí se neskrýval ve tvářích tří panáků, žádný projev snahy alespoň předstírat nějakou lidskou účast v konfliktu, který přinese lidské oběti. Na suché, vcelku bezvýznamné otázky, přicházely ještě suchopárnější odpovědi. Gross už zase musel mluvit o dostatečném bezpečnostním zabezpečení země, Špidla o tom, že nepatříme k invazním jednotkám a Tvrdík o protichemické jednotce v Kuvajtu, která se do akce zapojí až tehdy, bude-li to nutné.

V Radiožurnálu už zase exceluje pan rozumbrada Pokorný, když se invenčně dotazoval bývalého náčelníka generálního štábu Karla Pézla, na taktiku amerických vojáků. "1500 a 2000 vzletů je úžasná síla"(co je na strojích k zabíjení úžasné?,pomyslí si normální člověk), informuje posluchače penzionovaný důstojník a dodává, že arabské myšlení je třeba vyřadit kombinovaným způsobem. Podprahová latentní xenofobie je ostatně v podobných případech v českých médiích normální jev. Pézl je potěšen zájmem, možností blábolit (vojenské terminologii civilisté nerozumí) a je samozřejmě na té správné straně. Vše je ve slovech, jaképak zabíjení, jaká válka? Jde přece jen o "odzbrojovací tažení".

Frustrovaná Česká televize také mobilizovala, aby ve dvě hodiny ráno nic neprošvihla, ale . jako na potvoru se válčit začalo až o pár hodin později. Kdykoliv se něco mimořádného děje, vždy jsem fascinován tou záplavou chytrých a pomazaných hlav, kteří se v nejrůznějších, většinou velmi trapných (reportéři se ptají na nesmyslně hloupé věci) otázkách presentují jako úžasní odborníci. Otázky vesměs směřují k banalitám. Ultimátum vypršelo, slyším hlas moderátora, Ultimativní kuchyňský pomocník svede všechno, tvrdí žoviální kuchař, když jsem kontinuálně přepnul na jiný program. Tak pestrý je svět, už to nezapnu, klaunů mám ve svém atelieru na plátnech už beztak dost.