Je frustrován, když lenoškoví generálové anebo členové jeho vlastního pracovního týmu vyjadřují pochybnosti o americké vojenské strategii. Zároveň jsou někteří jeho stoupenci znepokojeni, že Bush trvá na tom, aby se armáda přidržovala původního válečného plánu.

Bush má zřejmě pocit, že je zkoušen.

Bushovi přátelé tvrdí, že válka v Iráku stravuje Bushovy dny a je pro něho těžkým břemenem. "Dívá se na lidi dál ocelově, ale má břemeno," konstatoval jeden přítel. "Vidíte mu to v očích a slyšíte to v jeho hlase. Mám o něj starosti."

Bush jedná jako prokurátor, který vyslýchá vojenské činitele ohledně toho, jaké mají náhradní plány, když se akce na bojišti zhatí. Je to kritik, který se považuje za ukřivděnou oběť sdělovacích prostředků. Povzbuzuje ostatní, aby neztratili víru ve válečný plán.

Bush zaznamenal kritiku dokonce i od některých lidí, o nichž si myslí, že by měli být jeho stoupenci. S bolestí přijal loni kritiku od Brenta Scowcrofta, poradce pro národní bezpečnost jeho otce, který napsal do novin článek, zpochybňující nutnost jít do války. Podobná kritika pokračuje a někteří lidé mimo současnou vládu nutí Bushovy poradce, aby si přepracoval válečné plány. Poradci uvádějí, že Bush je si vědom existence tohoto úsilí, ale "nebere je vážně".

Mediální zpravodajství z války ho rozčiluje. Zuří nad reportéry a generály v penzi, kteří veřejně zpochybňují taktiku jeho válečného plánu. Avšak své poradce informoval, že chce slyšet všechny zprávy z bojiště - dobré i špatné.

Bush je přesvědčen, že byl povolán Bohem, aby vedl národ v tuto dobu, konstatuje ministr obchodu Don Evans, blízký přítel, který s Bushem hovoří každý den. Bush si je vědom, že činí rozhodnutí, která změní historii.

Americký prezident je motivován svou nenávistí vůči Saddámově brutalitě, tvrdí jeho poradci. Často hovoří o tom, jak se mu hnusí, že Saddám užívá mučení, znásilňování a poprav. Je přesvědčen, že je šéf iráckého státu šílený a dal by teroristům zbraně na nový útok proti USA. Myšlenka na nový útok proti USA Bushe děsí. Věří, říkají poradci, že historie a nebesa budou jeho soudci, zda se mu dalšímu útoku podařilo zabránit.

Vládní činitelé nechtějí, aby se stal osud Saddáma Husajna jediným měřítkem úspěšnosti nynější války. Uvědomují si nyní, že bylo chybou po útocích z 11. září učinil Osamu bin Ladena zosobněním války proti terorismu.

Bush byl nadšen, když mu bylo sděleno, že existuje šance, že by mohl být začátkem války Saddam usmrcen. 19. března se Bush na poslední chvíli rozhodl zahájit letecké útoky proti bunkru v Bagdádu, kde - jak zjistili američtí výzvědní agenti - Saddám právě trávil noc. Po celé dlouhé dny zjišťoval Bush informace od poradců o osudu iráckého diktátora a byl zoufalý, když pracovníci rozvědky dospěli k závěru, že Saddam přežil.

Ministru obrany Rumsfeldovi se líbí, jak Bush pracuje: "Promyslí si všechno a když učiní rozhodnutí, učiní ho a už se k němu nevrací a netrápí se tím."

Avšak poradci se domnívají, že Bush přepracuje svůj válečný plán, pokud se ukáže, že nefunguje. Zatím to ale není třeba.

Bush není odborníkem na válečné záležitosti, ale nechává se učit od Rumsfelda a generála Richarda Myerse.

Když se Bushe zeptal nedávno jeden poradce, jak ho válka změnila, dostalo se mu úsečné odpovědi: "Jsme ve válce už od 11. září."

Bush většinou nepropadá starostem, ale poradci uvádějí, že tráví spoustu času tím, že myslí na rodiny usmrcených, na bezpečnost zajatých a na to, aby do Iráku plynula humanitární pomoc.

Své znepokojení a starosti však Bush zcela zvládá. Modlí se a cvičí. Evans konstatuje, že Bush plně přijímá všechny úkoly, které před něho staví jeho křesťanská víra.

"Ví, že jsme tady všichni proto, abychom sloužili většímu poslání, než jsme my sami. Tomu zasvětil Bush svůj život," říká Evans. "Bush chápe, že je jedinou osobou v této zemi, v tomto případě opravdu jediným člověkem na světě, který má odpovědnost za ochranu a obranu svobody."

Bush je stále tak štíhlý jako za studentských let, ale před válkou měl pocit, že ho už neuspokojuje jeho rychlost běhání, protože se začala zpomalovat a už neuběhl míli (1,6 km) za 7,5 minut. Tak přestal jíst cukrovinky.

Když Bush nemá čas uběhnout za den alespoň 5-7 km, tak alespoň cvičí v posilovně. Při cvičení přemýšlí, zvyšuje si energii a dobře pak spí. Chodí spát v 10 hodin.