K tomu, dodává palestinská autorka Ghada Karmi, dále přispívá "hluboký a podvědomí rasismus, který je součástí všech aspektů západní politiky vlči Iráku. "Právě tento rasismus cynicky pozvedl Saddáma Husajna z nevýznamného místního náčelníka, jistě, brutálního a krutého, jako mnoho jiných před ním, v postavu iracionálně démonizovanou."

Pro koloniálního tajemníka Winstona Churchilla byli Iráčané, jako všichni Arabové "negry", proti nimž bylo možno užít jedovatého plynu. Nebyli to lidi - takové je to dodneška. Usmrcení asi 80 vesničanů nedaleko Bagdádu minulý čtvrtek, dětí na tržištích - těch obětí by bylo daleko víc, kdyby nebylo hlasů milionů lidí, kteří naplnili Londýn a další města. Mladí lidé, kteří opustili školy a šli na demonstrace, zachránili četné životy.

Představte si, že by to bylo obráceně. Představte si, že irácké tanky v Británii obléhají Birmingham. Že je to absurdní? Ale britská armáda právě obléhá Basru, město větší než Birmingham, a střílí do něho střely z raketometů a shazuje na jeho obyvatelstvo tříštivé bomby - 40 procent obyvatel Basry jsou děti. Kromě toho, "naši hoši" odpírají vodu postiženému obyvatelstvu Basry a města Umm Qasr, které ovládají už týden. Není divu, že Blair zuří vůči televizní stanici Al Jazeera, která to odhalila.

Tyto angloamerické invaze do slabých a v podstatě bezbranných zemí mají ukázat, jakému světu plánují Spojené státy dominovat silou. Existuje už seznam. Pokud prosadí Izrael svou vůli, další na tapetě bude Írán, pak Kuba, Libye, Sýrie a měla by si dávat pozor i Čína. Severní Korea se zřejmě hned tak americkým terčem nestane, protože její hrozba jadernou válkou je efektivní. Je ironické, že kdyby si Irák býval ponechal své jaderné zbraně, tato invaze by se asi nekonala. To je poučením pro všechny vlády, které se neshodují s Bushem a Blairem - rychle se ozbrojte jadernými zbraněmi.

Tato otevřeně militaristická britská vláda a agresivní supervelmoc, které slouží, jsou skutečnými nepřáteli naší bezpečnosti. Pozoruhodný průzkum veřejného mínění provedl v Evropě u čtvrt milionu lidí americký týdeník Time. Zeptal se "Která země v roce 2003 nejvíce ohrožuje světový mír?" Čtenáři si měli vybrat ze tří možností: Irák, Severní Koreu a Spojené státy. Osm procent označilo za nejnebezpečnější Irák, Severní Koreu označilo za nejnebezpečnější 9 procent. 83 procent označilo za nejnebezpečnější Spojené státy.

Jen úspěšná propaganda a zkorumpovaný žurnalismus nám mohou zabránit pochopit toto a další pravdy.

Pro ty novináře, kteří se považují za počestné odhalovače pravdy, existuje nyní obtížná volba: jako ta volba, jíž čelila mladá žena v britském špionážním odposlouchávacím středisku GCHQ, která údajně prozradila dokumenty, z nichž vyplývalo, že američtí činitelé se snaží vydírat členy Rady bezpečnosti OSN. Tak jako oni dva britští vojáci, kteří stojí před vojenským soudem, protože použili svého práva, které definovaly norimberské procesy, a odmítli bojovat ve zločinecké válce, která zabíjí civilisty.

Novináři, kteří nejsou "svázáni" s armádou a které tato propaganda znepokojuje, musejí projevit právě takovou odvahu. Dokázal to odvážny Terry Lloyd z Independent Television News, kterého usmrtila "koalice". Hrozby jsou nyní jemné, takto vyhrožuje britský ministr obrany Geoff Hoon: "Jedním z důvodů, proč jsou novináři svazováni s vojenskými jednotkami," uvedl, "je zabránit právě takovým tragediím, jaká se stala štábu televize ITN, protože Terry Lloyd nebyl součástí vojenské organizace. A za takových okolností se nemůžeme o všechny tyto novináře postarat. Takže jsou-li novináři pod ochranou naší armády, je to dobré pro novinářskou práci. Je to také dobré pro televizní diváky."

Jako šéf mafiánské organizace, který vysvětluje výhody korupčního spiknutí, Hoon konstatuje: "Budete nás poslouchat, anebo sí následky přičtěte sami." Donald Rumfeld, Hoonův nadřízený ve Washingtonu, přece rád cituje Al Capona, známého chicagského mafiána: "Víc dosáhnete laskavým slovem podpořeným revolverem, než jen samotným laskavým slovem."

Jak se proti tomu všemu bránit? Musíme pochopit, že máme velkou moc. Patrick Tyler napsal moudře onehdy v listě New York Times, že Amerika čelí "houževnatému novému nepříteli" - veřejnosti. Konstatoval, že vstupujeme do nového bipolárního světa, kde existují dvě nové supervelmoci: Blairův a Bushův gang na jedné straně a světové veřejné mínění na straně druhé.