Diskutujme o závažných skutečnostech

23. 1. 2010 / Jan Čulík

Velmi oceňuji, že Eva Hahnová poskytla Britským listům k zveřejnění rozsáhlejší polemický příspěvek k studii Mary Heimannové Československo: Stát, který selhal, který vysvětluje její argumentaci seriozněji než v Lidových novinách zveřejněný neprofesionální text.

Hlavním problémem recenze Evy Hahnové zveřejněné v Lidových novinách je, že namísto citací z recenzované knihy recenzentka píše, co si ona myslí, že určité pasáže v knize znamenají: prostě bojuje s větrnými mlýny, které si sama postavila a které v knize nejsou. Recenzent nemůže psát o tom, co autor zamýšlel, pokud to v té knize není: nevidí autorovi do mozku.

V článku Evy Hahnové, otištěném v Lidových novinách, jsou naprosto nepřijatelné takovéto formulace:

Oldenburg - Glasgow - Praha

24. 1. 2010 / Karel Dolejší

Po přečtení reakce Jana Čulíka na rozsáhlý článek Evy Hahnové jsem nabyl dojmu, že asi opravdu sejde na tom, na které straně Německa se recipient nachází; nebo že by to bylo způsobeno převládajícím arktickým prouděním? Z Glasgowa se totiž kritika Hahnové na adresu Heimannové jeví býti soupisem pravopisných a faktografických chyb týkajících se československých dějin, dále abstraktní připomínkou toho, že historická témata je nutno pojednávati v kontextu, a směšného obvinění, že kniha Heimannové opakuje nacistickou a sudetoněmeckou propagandu. Z Prahy se naopak zdá, že Hahnová si všímala faktografických nedostatků knihy především v jakémsi předpolí významné námitky, že Heimannová nerozumí německým a sudetoněmeckým dějinám; zmínka o historickém kontextu je učiněna až v této souvislosti, tzn. jde o to, zda je vůbec možno pojednat historii nějakého sporu při neznalosti aktivit a názorů jedné ze sporných stran; a konečně jsem našel v článku Evy Hahnové zmínku o aktuálním anglosaském historickém revizionismu ve vztahu k dějinám druhé světové války, který je jednak módní a komerčně motivovanou záležitostí, jednak i záležitostí potenciálně politicky škodlivou - protože ten, kdo jednostranně pojatými publikacemi formuje názory velmi úzké skupiny anglosaských expertů na tzv. Východní Evropu, se politické odpovědnosti za svou práci prostě nemůže vyhnout.

Opět nepodložený předpoklad

24. 1. 2010 / Jan Čulík

Kde jsou důkazy k tomu, že Heimannová nerozumí německým a sudetoněmeckým dějinám? Vždyť může přece existovat tisíc důvodů, proč se v knize o Československu Heimannová nezabývá německými a sudetoněmeckými dějinami. Měli bychom se skutečně přidržovat faktů. Jinak totiž propadneme divokým spekulacím.

Plodné samozřejmě je poukazovat na to, že, jak zdůrazňuje Eva Hahnová i Karel Dolejší, historie Československa se nedá napsat bez historie Německa a sudetských Němců v Čechách; nebo obecněji: historie jedné etnické komunity uvnitř nějakého státu se nedá napsat bez paralelní historie ostatních komunit.

Není však možné "lézt druhým lidem do mozku" a představovat si, co si asi myslí, jaká je jejich motivace a co vědí či nevědí. Je přece velmi pravděpodobné, že má např. Heimannová dějiny sudetských Němců a Německa velmi dobře nastudované, podobně jako historii Rusínů a jiných menšin, a že se jí podrobně v knize nevěnuje třeba proto, že je jinde zmapovaná dostatečně.

Aby bylo jasno: nejde mi v této poznámce o téma kritiky, ale o způsob jejího vedení na základě nepodložených předpokladů. Tak se skutečně nedá diskutovat.

Mimochodem, to, co mně přijde na celé věci nejzajímavější, je právě ona zarytá neslučitelnost dvou úplně odlišných diskursů. Stojím přes třicet let na rozhraní dvou kultur, anglosaské a české. Často doslova "rostu" z úsudků a postojů Britů či Američanů a snažím se pochopit, co je jejich motivací. Jindy mám tentýž pocit z postojů některých Čechů. Strašně důležité je ale pokusit se vstoupit do bot druhé osoby nedémonizovat "jinakost" a pokusit se porozumět, proč má ten "podivný" názor, co se tím snaží sdělit, a jestli by se tím třeba neoživil i náš vlastní pohled na věci.

Nemůže být skutečně například pravda, že československá státní správa mohla být vůči menšinám v Československé republice tolerantnější navzdory tomu, že se německá menšina chovala apriorně nepřátelsky?

Češi se bojí myslet nezávisle

24. 1. 2010 / Boris Cvek

Četl jsem taky recenzi paní Hahnové na kontroverzní knihu M. Heimannové (v dnešních Lidovkách) a vůbec mne nepřekvapila. Kamarád mi posílal ještě odkaz na recenzi v Respektu, jež také splňuje prosté setrvání u samozřejmých národních postojů, které musí být přece pravdivé...

Bohužel, Češi se bojí myslet nezávisle a kriticky nad svou historií. Hledají zoufale korektní vztah ke svým ikonám, bojí se jim ublížit, odmítají různé nepřesnosti a zaujatosti, byť sami jsou nepřesní a zaujatí. Češi mají pocit, že jim stále někdo ubližuje a chce ublížit.

Odkud to víte, pane Cveku?

24. 1. 2010 / František Řezáč

Odkud to víte, pane Cveku?

Já ty postoje v článku paní Hahnové nečetl, zdál se mi být o něčem jiném. Ona píše o svých "postojích"?

Pravdu mají Hahnová i Čulík

24. 1. 2010 / Darina Martykánová

Velice zajímavá debata o knize Mary Heimannové. Bohužel nemohu do debaty přispět, z časových důvodů. Každopádně si myslím, že v mnohem máte pravdu Vy a zároveň paní Hahnová. Vy ve svém důrazu na konstruovanou identitu, na "tekutost", "proměnlivost" a pluralitu identit v období 1840-1920. Skutečně nebylo nic rozhodnuto, pokud jde o existenci a koexistenci národů ve středoevropském prostoru.

Pozor, abychom nepořádali nepříčetné nacionalistické hony na čarodějnice

23. 1. 2010 / Jan Čulík

Lidové noviny vydaly drsně aktivisticky nacionalistickou reakci na knížku Mary Heimannové Czechoslovakia: The State that Failed. Vyznívá paradoxně jako silná obhajoba knížky Heimannové, protože je tato recenze hodně přesvědčivým praktickým důkazem teze Heimannové, jak škodlivý je nacionalismus.

Vždycky jsem považoval historičku Evu Hahnovou, autorku tohoto vypjatě nacionalistického výšlehu, za autorku rozumnou a objektivní. Tímto způsobem psaní se však neobyčejně shodila. Vypjatá zášť nemůže nikdy vést recenzenta k zavírání očí před fakty, ani k výsměšné, neodůvodněné nadřazenosti, ani k vytváření konspirační teorií ("Komu to slouží?")

Ale ono nejde o to kdo z koho

23. 1. 2010 / Jan Čulík

"Nedá mi to, abych Vám přece jen nepoložila otázku: prostudovali jsme statistiky, abychom mohli tvrdit, v jakém prostředí měla za Rakousko-Uherska převahu němčina? Nepřeceňujeme v této souvislosti střední stav a města? Nepodceňujeme vesnici?" píše čtenářka Vlasta Hábová v souvislosti s ostře zaujatou, aktivistickou recenzí Evy Hahnové na knihu Mary Heimannové o Československu.

Jenže ono je to nedorozumění. Ono skutečně nejde o to, kterého etnika je či bylo kdy víc, což by podle názorů toho etnika mu mělo dát právo vnucovat svůj pohled, své hodnoty a zákony i všem etnikům jiným, které žijí na tom území.

Jde o to, že Rakousko-Uhersko bylo mnohoetnický stát. Byl to stát nespravedlivý, i když se snažil, aby jednotlivé národnosti spolu vyšly, dával přednost národnosti německé a jednotlivá etnika se mezi sebou v něm zlovolně hašteřila.

Argumentace Mary Heimannové - a nejen jí - spočívá, jak to vidím, v tom, že existovala šance vytvořit tolerantní mnohonárodnostní stát, který by možná odolal Htlerovi i Stalinovi. Tato šance byla promrhána a Československo, které vzniklo r. 1918, svou podprahovou preferencí Čechů na úkor Slováků, Rusínů, Němců a jiných národností si ty mnohé příslušníky těch národností znepřátelilo. Takže šance na vytvoření stabilního tolerantního československého státu byla promrhána podruhé. Naštěstí mělo Československo po druhé světové válce právo podle rozhodnutí západních mocností proměnit se etnickým očišťováním ve zcela homogenní stát, protože většina Němců propadla nacismu. Ovšem etnickým očišťováním byli postiženi všichni českoslovenští Němci, nejen nacisté. Nevýhodou nové homogenity bylo to, že se země stala otrokem Sovětského svazu i - jak je dokazováno znovu a znovu - ztratila schopnost vnímat jiný než jediný, svůj, sjednocený, monolitní národní monolog. Schopnost etnicky očištěné a komunismem a postkomunismem "znormalizované společnosti" postavit se do bot někoho jiného, ať už jsou to třeba Romové, a představit si, jak Češi a svět vypadají z jejich hlediska, je stále dost malá. Musí vládnout jediný správný diskurs. Ten, kdo přinese trochu jiný pohled, je skandalizován jako "cizinec", který "nám nikdy v naší jedinečnosti nemůže rozumět" jako "amatér", případně se obviňuje ze zlovolných skrytých motivů či z manipulace ve prospěch "zlých cizáckých zájmů". Jen proto, abychom se nemuseli zamyslet nad tím, že náš konvenčně přijímaný pohled nemusí jediný. To není moc konstruktivní. Dodávám já.

Automatické války:

Věk robota zabijáka už není fantazií

22. 1. 2010

Žijeme ve světě tak převratných technologických změn, že si nikdo řádně neuvědomil, že za posledních pět let přešel pojem robota-vojáka z pláten kin do reality, píše v deníku Independent Johann Hari. Soudě podle toho, jak rychle se užívání robotů ve válkách šíří, války vedené pomocí robotů budou v 21. století dominantní metodou válčení.

Sprosťárna nejvyššího kalibru

23. 1. 2010 / Michal Hašek

Včerejší "vyhazov" děkana lékařské fakulty MU Brno, předního českého onkologa prof. Jana Žaloudíka pro "nadbytečnost" z Masarykova onkologického ústavu, který více než 20 let pomáhal budovat a vést, je sprosťárna nejvyššího kalibru. Její vykonavatel, nynější ředitel MOÚ prof. Vorlíček, tím ztratil lidský i morální kredit, i když dle mého názoru jednal pod tlakem exponentů ODS, kteří jej bez výběrového řízení do čela MOÚ v létě 2008 dosadili, tedy dua Julínek - Šnajdr.

Proč obnovení strachu?

22. 1. 2010 / Milan Sova

Pane PhDr. Valachu: nebojte se a bojujte za své názory. Když píšete články, napište pravdivě: Já se zase bojím. Nevím sice, proč jako pamětník určitých událostí potřebujete zůstávat v anonymitě, ale neschovávejte se za plurál a nemluvte za ostatní, nejednejte jako "bezprávný otrok" - jste přece svobodný občan. Už jste se představil v Britských listech, vyučujete mladou generaci na Masarykově univerzitě v Brně. To spíš já mám obavy, jak jste asi přispěl do vize rozvoje do roku 2025. Myslím si totiž, že potřebujeme zcela jinou levici.

Proč osobní útok?

23. 1. 2010 / Karel Dolejší

Milan Sova začíná svůj polemický článek slovy:

Takové předhůzky by se daly označit za poněkud zmatené, kdyby ovšem nebyly zcela absurdní. Byl jsem svědkem toho, jak se Valach zúčastnil veřejných akcí, při nichž musel projevit i nemalou fyzickou odvahu, protože při nich došlo k napadení agresívními útočníky; na jaře 2003, kdy se to ještě vůbec nenosilo, organizoval v Brně demonstraci proti americké invazi do Iráku, atd.

Nemocnice v Lounech končí v agónii

22. 1. 2010 / Jan Vnouček

Co nás mohlo potkat, kdyby se bývalému ministru zdravotnictví Julínkovi z ODS podařilo dovést svou zdravotnickou reformu až k hořkým koncům a přeměnit většinu českých nemocnic na akciové společnosti, ukazuje současný případ z Loun. 1. února 2010 se v tamější soukromé nemocnici zavírají poslední dvě ještě fungující lůžková oddělení, včetně pohotovosti, rentgenu a ARO. V provozu by mělo zůstat jen oddělení následné péče.

Ukrajina: Mají pravdu evropští politici, nebo čeští "novináři"?

22. 1. 2010 / Štěpán Kotrba

Pozorovatelé poznamenávají, že volby ukázaly dodržování občanských a politických práv, a nabídly voličům skutečnou možnost volby mezi kandidáty zastupující různé politické názory. Kandidáti vedli kampaň svobodně, předvolební období bylo obecně klidné a spořádané. Pluralitní média nabídla voličům různé informace o kandidátech, i když zpravodajství elektronických médií byla často ovlivněna kandidáty. Hlasování a sčítání v den voleb bylo evropskými pozorovateli hodnoceno převážně pozitivně.

Na tomto hodnocení se - na rozdíl od českých médií - shodli poslanci zemí EU v několika meziparlamentních evropských institucích. Redaktorka Sodomková v MfD, zpravodajové LN i v zahraničním oddělení Práva tvrdí, že na Ukrajině došlo k velkému narušení voleb.

Když Čína vládne světu V.

22. 1. 2010

KD│ Přinášíme poslední část rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového globálního řádu). První část věnovanou postavení země v mezinárodním prostoru jsme zveřejnili ZDE, druhou o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE, třetí na téma zvládání politických změn ZDE a čtvrtou zabývající se otázkou individualismu v Číně ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

O cílevědomém zdánlivém krátkodobém vzkříšení, neboli Mrtví jako lepší dárci

22. 1. 2010 / Uwe Ladwig

Karlheinz Schreiber je příkladem toho, že zdánlivé daňové nedoplatky jednoho člověka se mohou stát problémem významné politické strany. V této poznámce něco o tom, že v jeho případě hraje velkou politickou roli smrt různých lidí a jejich cílevědomé zdánlivé vzkříšení...

Péče o rodiče znamená ztrátu zaměstnání

22. 1. 2010

Zdravím pana Paula (i vás všechny ostatní). Pročítala jsem povídání na téma starost o nemohoucí stařenky/stařečky a celou dobu jsem byla popuzená, že ty z nás, kdo se nerozhodnou odejít ze zaměstnání a postarat se o rodiče, považuje za sobce a necity, napsala čtenářka, která se podepsala jako "Kašparová".

Red Thrust

Proč by Sovětský svaz prohrál III. světovou válku

22. 1. 2010 / Lukáš Visingr

Knih, jež popisují hypotetický průběh války mezi NATO a Varšavskou smlouvou, vzniklo už poměrně hodně. K nejznámějším a nejpropracovanějším patří Rudá bouře od Toma Clancyho a Larryho Bonda a Třetí světová válka od Johna Hacketta (a rovněž do jejího rámce zasazený Tým Yankee od Harolda Coylea). Tyto knihy vesměs představují techno-thrillery, tj. moderní obdobu válečných románů. Do jiné skupiny náleží kniha Red Thrust, jejímž autorem je Steven Zaloga, jeden z nejlepších západních odborníků na „východní“ zbraně. Tato publikace však ze schématu jeho obvyklé tvorby trochu vybočuje, jelikož se nejedná jen o popis techniky, ale o snahu zachytit armádu Sovětského svazu jako celek.

Problémy Latinské Ameriky konečně na stole?

22. 1. 2010 / Daniel Veselý

Jsem především rád, že se o historii Haiti, Kuby či Dominikánské republiky, případně minulých a současných reáliích jiných zemí Latinské Ameriky, více píše a diskutuje, a to nejen na stánkách BL. Avšak otázkou zůstává, jak a jak dlouho.

Jsi ta nejkrásnější krajina, co znám

22. 1. 2010

Betonování našeho života. Srovnáme-li vztah člověka ke krajině v době minulého a současného režimu, žádný kvalitativní skok neučiníme. Síla státu se tehdy i nyní měří v tunách, kilometrech a kilowatthodinách. Jak se to přihodilo?", ptá se předseda Dětí Země Miroslav Patrik.

Ke knize Roberta Putnama "Bowling alone"

22. 1. 2010 / Lenka Vytlačilová

V BL byla zmíněna kniha Roberta Putnama "Bowling alone" (2000). Je to velmi známá kniha, a i přes svých 500 stran, velmi čtivá kniha, o které se u nás nepíše. Autor si všímá poklesu členství obyvatel USA v nejrůznějších organizacích (církve, skaut, dobročinné spolky, ...). Tento pokles členství dokumentuje na příkladu několika desítek společenských organizací pomocí dlouhodobých statistik.

Výuka jazyků na školách je komplexní problém

22. 1. 2010 / Jindřich Bešťák

Způsob rozpravy o jazykové výuce v našich školách zdá se mi býti poněkud nešťastným. Téma sleduji od počátku, neboť mám ve své aprobaci dva cizí jazyky (ovšem nikoli angličtinu) a necelých 18 let jsem působil v ČŠI. Cizí jazyky zde nebyly zdaleka mým hlavním odborným tématem, přesto jsem se po dva roky podílel na tematickém zjišťování v oblasti jazykového vzdělávání v základních školách. Od ledna t.r. v této organizaci již nejsem, ale jakási přetrvávající základní loajalita mi velí neventilovat v BL své názory a některé poznatky z této činnosti. Nicméně bylo předem jasné, k čemu lze, po uložení tisíců údajů ze škol do příslušné databáze, asi dospět. A viník je přece opět nasnadě. Viz úvodní poznámka Jana Čulíka reagující na Lidové noviny, které právem poukázaly na skandální zkušenost, že ani dvacet let po pádu komunismu nenaučí české školy mladou generaci slušně anglicky.

Výuka jazyků nemůže být záležitostí mateřských škol a rodičů

22. 1. 2010 / Lucie Bottaro

Na rozdíl od pana Kubra nesouhlasím s názorem, že většina rodičů nepovažuje výuku jazyků svých dětí za důležitou a nevěnuje jí pozornost. Naopak, myslím si, že od dob, kdy nám cizí jazyk a zejména angličtina byly "k ničemu", když stejně nebyla možnost je prakticky využít, se díky internetu a možnosti cestovat změnilo mnohé.

Poznámka k článku Vladimíra Wagnera

22. 1. 2010 / Boris Cvek

Pan Wagner ve svém posledním článku napsal:

Proč vznikla Strana práv občanů II. -- aneb stupňování propagandy

22. 1. 2010

Když jsem psal reakci na příspěvek pana Michaela Kroha Strana práv občanů není stranou Melčáka a Wolfa, ani Jurský park, netušil jsem, jak moc se trefím do černého. Inu, potrefená husa se vždycky ozve, napsal Radek Dokoupil.

Obnovení strachu I.

21. 1. 2010 / Milan Valach

Zase se bojíme. Dvacet let po "sametové" revoluci, jež měla být osvobozením od strachu, si zase dáváme pozor, co napíšeme, řekneme a především, co uděláme. Bojíme se o práci, bojíme se pronásledování, bojíme se posměchu, a kdo ví čeho ještě. Cítíme se slabí a bojíme se silnějších. Jak se to mohlo stát? Proč tolik bázně v údajně svobodném světě?

Po delší době jsem se byl zase podívat na demonstraci. Mělo to být k uctění památky 17. listopadu a pořádali ji studenti. Na konci podvečerního shromáždění se na mne, jako na pamětníka, obrátila redaktorka studentských novin s několika otázkami. Na závěr neopomněla zdůraznit, že musí uveřejnit mé celé jméno. To mne zaskočilo. Proč onen tón, který říkal: pozor, bude tam Vaše jméno! Měl bych se snad něčeho bát? K čemu to tedy všechno vlastně bylo?

Jákobův žebřík a soulož s andělem

21. 1. 2010 / Jan Stern

Mnozí se shodují, že nejzáhadnější postavou Tóry je Jákob. Ač jeho příběh nespadá do mýtické části první Mojžíšovy knihy a je spíše povídkovým, ba realistickým, obsahuje zvláštní pasáže, které jsou dodnes záhadné i pro mnoho profesionálních vykladačů bible. Jde především o Jákobův sen, v němž vidí žebřík sahající až do nebe (Gen. 28:12-15), a pak o tajuplnou scénu, v níž Jákob zápasí možná se samotným bohem (Gen. 32:24-32).

Přiznám se, dlouho jsem měl na výklad těchto obrazů zálusk. Vždyť sen, to je pro nás freudiány tak říkajíc domácí hřiště. A zápas s bohem - no to je zase patřičné lákadlo pro nás ateisty.

Americký prezident může změnit jen rychlost, ne směr

21. 1. 2010 / Jiří Drašnar

K článku Miroslava Polreicha "Obama: Rok vlády a skutečné změny."

Nechci a nebudu polemizovat se statí Zbigniewa Brzezinského, která vyšla ve únorovém čísle časopisu Foreign Affairs, nečetl jsem ji a nemám ve zvyku se vyjadřovat k přetlumočeným názorům, chtěl bych se jenom, jako někdo kdo žije ve Spojených státech, vyjádřit k tomu co pan Polreich tvrdí o tzv. americké společnosti. Zdůraznění jsou moje.

Náklady na udržení společenství

21. 1. 2010 / John Michael Greer

KD│ Věc, kterou hodlám tentokrát probrat, je poněkud složitější, a věřím, že mí čtenáři budou mít trpělivost pročíst se zdánlivě nesouvisející příhodou, která k ní vede. Před pár lety jsem zkoumal fenomén UFO a napsal o něm knihu. Byl to zajímavý projekt, v neposlední řadě proto, že zkratka "UFO" takřka úplně ztratila svůj původní význam - tedy cosi viděného na obloze, co svědkové nebyli s to identifikovat - a stala se podivným atraktorem exotických přesvědčení, v nichž se moderní mýtus nekonečného pokroku slučuje s archaickými náboženskými vizemi bytostného zla a apokalyptické obnovy.

Bejvávalo...

21. 1. 2010 / František Řezáč

Hádejte! Bude na domažlickém náměstí - na snímku - padat na chodce odtávající sníh? Nu, nebude. Když se tyhle domy stavěly, už byla Amerika objevena. Taky se dávno vědělo, jak se má solidně stavět. Dřív se to jmenovalo Čechy, dneska Česko. Solidně se nestaví, za to můžeme donekonečna objevovat Ameriku. Z obojího může být dobrý kšeft, v politice i ve stavebnictví. Solidní návrh, solidní materiál, to je dávné řešení a vyřešení dalšího soudobého českého pseudoproblému se sněhem, který padá se střechy...

Bezděkova komise nás nezachrání

21. 1. 2010 / Ivo Bubeník

Z médií se dovídáme, že ministr financí zřídil opět komisi, která má vymyslet jak noblesně na lidi hodit to, co zvorali polistopadoví politici. Na co vlastně komise přišla poprvé? V podstatě za 10 milionové náklady neobjevila nic světoborného. Došla ve své analýze k tomu, na co přišel jiný ekonom z Londýna před téměř 20 lety sám a bezplatně. A sice na to, že stát stárne, a na penze mít nebude. Proč se tak stalo, proč nebyla uvažovaná třísetmiliardová rezerva (LD 13.10/93) kapitalizována, kdo to zavinil, komu z polistopadových vládních diletantů máme poděkovat za žebrácké státní penze ani slovo.

Ministerské zastrašování

21. 1. 2010 / Petr Štengl

Ještě se ani nestačil uvelebit na úřednické sesli a už tu máme od Radima Kopáče první projev. V lednové Dobré adrese nasadil svým článkem "Co číst aneb Poznámka k jednomu pláči" těžký kalibr -- vypadá to skoro jako jakési programové prohlášení.

Rodiče, za jazykovou výchovu dětí odpovídáte hlavně vy, nikoli jen škola!

21. 1. 2010 / Milan Kubr

Poslední zpráva České školní inspekce poukazuje kriticky na několik problémů ve výuce angličtiny i dalších cizích jazyků, ve skutečnosti však nejde o nic nového a překvapivého. Opět čteme o nedostatku finančních prostředků, malém počtu hodin na cizí jazyky, obtížném získávání rodilých mluvčích pro vyučování jazyků, nízké kvalifikaci četných narychlo zaškolených učitelů angličtiny a dalších chronických nedostatcích. Ukazuje se, že ani za dvacet let po pádu totality nejsme v jazykových znalostech a zejména v prakticky použitelných jazykových dovednostech zdaleka ještě tam, kde bychom už být měli a mohli. Nic na tom nemění skutečnost, že pár tisíc mladších lidí si zejména v angličtině už vede docela obstojně.

Samková: Arcelor Mittal se tuneluje zevnitř

20. 1. 2010 / Klára Alžběta Samková

Dnes, dne 20. 1. 2010 v 10:00 se bude Krajský soud v Ostravě v zabývat žalobním návrhem devíti minoritních akcionářů proti společnosti Arcelor Mittal a.s. na vyslovení neplatnosti valné hromady. Žalobci tvrdí, že majoritní vlastník společnosti zneužívá svoje dominantní postavení a v podstatě společnost tuneluje tím, že z jejího zisku poskytuje za mimořádně výhodných podmínek půjčky svým dalším nadnárodním společnostem, které mají finanční problémy.

Podmínky vývojových úspěchů

21. 1. 2010 / Bohumír Tichánek

Mnozí žijeme se zkušenostmi; vzadu dlouholetý stagnující vývoj socialismu a nyní kymácivý kapitalismus. Zanikly některé pravdy, které bychom považovali za věčné. Dělník během pracovní porady opovážlivě oponoval, protože pak, po skončení, mohl potutelně říct: "Tuhle lopatu mi nikdo nevezme". Kdeže Nohavicova Ladovská zima 2005/2006 je, se svými záplavami sněhu.

Haiti: Pár údajů k zamyšlení

20. 1. 2010

Opravdu nevím, kdo může za zaostalost Haiti, ale je faktem, že Haiti jako jediná země vybočuje i z "latinskoamerického" standardu a blíží se spíše zemím subsaharské Afriky a Tichomořské oblasti, napsal čtenář Vítězslav Novák.

Polidšťování opice kapitalismem

20. 1. 2010 / Daniel Veselý

Pan Urban se jako obvykle pustil do boje s větrnými mlýny. Nevím, proč by mělo utrpení obyvatel Dominikánské republiky, jakožto i utrpení Haiťanů, v obou případech způsobené regionálním hegemonem, nějakým způsobem determinovat rozdíl mezi ekonomickou prosperitou jak prvé, tak druhé země? Netroufám si také vysvětlovat, proč se lidé v Dominikánské republice mají lépe než obyvatelé Haiti. Je možné se však podrobněji rozepsat o utrpení Dominikánců, jež pan Urban zmiňuje.

Exit strategy a ztráta paměti

20. 1. 2010 / Štěpán Kotrba

Média zveřejnila s velkým zájmem očekávanou exit strategy. Má to být dokument, který jak nás ujišťují vládní představitelé, má vytyčit cestu, jak se česká ekonomika dostane ze současné krize. Ponechme zatím stranou jednotlivé návrhy. Beztak je skoro zbytečné o nich diskutovat, když už nás média zahrnují tvrzeními, že právě tato opatření znamenají záchranu. Tak jaképak o nich diskuse, že? Zastavme se jen u jednoho tvrzení, protože ono velmi výmluvně ukazuje, jak tato vláda uvažuje.

Proč vznikla Strana práv občanů?

20. 1. 2010

Velmi mne pobavil článek, resp. přesněji řečeno propaganda, pana Michaela Kroha Strana práv občanů není stranou Melčáka a Wolfa, ani Jurský park.

Tvrzení o tom, že do čela volebních kandidátek nastupují mladí lidé, ani o moudrosti probuzeného předsedy, nebudu raději komentovat, napsal čtenář Radek Dokoupil.

Mít dítě či být otcem?

20. 1. 2010 / Marie Haisová

V různých vlnách probíhající diskuse o přiznání otcovství by mohly být vnímány jako dialog mezi pojetím "mít dítě" či "být otcem".

"Mít dítě" je vlastnickým přístupem, jehož nedílnou součástí je manipulace, kalkulace, vypočítavost a citové vydírání. Rozdílným pojetím je vědomé "bytí otcem", což je kategorie vědomá, odlišná, chtěná a důstojná.

Strana zelených: Neomezujte pražskou veřejnou dopravu, šetřete na správném místě!

20. 1. 2010

¨tisková zpráva

Pro Stranu zelených je rozvoj kvalitní a dostupné veřejné dopravy, která mimo jiné přispívá ke zklidnění automobilové dopravy ve městě, dlouhodobou prioritou. Rušení vysoce využívaných nočních spojů, či prodlužování intervalů metra nebo tramvají je pro zelené nepřijatelné.

Péče o staré lidi musí zahrnovat individuální i společenskou rovinu

20. 1. 2010 / Ivana Štěpánková

Omlouvám se za tu neurvalou drzost, že jako nevzdělaná a jen nedostatečně morální žena se vměšuji do debaty o domácí péči o staré lidi a svými slovy se snažím vyjádřit lítost nad jejím předčasným ukončením, napsala Ivana Štěpánková. Nastíněny jsou dva náhledy:

• 1) svědomí a odpovědnost jednotlivce -- o tom hovoří pan Paul
• 2)svědomí a odpovědnost společnosti ( jako společenství těchto jednotlivců), která si vydržuje stát, aby podporoval potřeby a požadavky, které vyplývají z jí uznávaných morálních hodnot -- o tomto hovoří paní Martykánová

Google v Číně: 'Business as usual'

20. 1. 2010

KD│ Po zprávách, že americký internetový gigant po skandálu s hackerskými útoky na gmailové účty lidskoprávních aktivistů omezí své aktivity v Číně, se zástupci společnosti vyjádřili, že činnost Googlu v ČLR pokračuje v zásadě beze změn, informovala AFP.

Nebezpečné není jenom náledí, ale i sníh na střechách

20. 1. 2010 / Jiří Baťa

Zima se přihlásila ve své plné síle a sněhu je všude víc než dost. V plné míře se již projevily problémy s úklidem sněhu. A nejen na chodnících a silnicích. Jeden "fenomén" zimy však byl opomenut. Sníh, který je předmětem zájmu, neleží jenom na chodnících a vozovkách (nebo jiných veřejných komunikacích), ale leží také na střechách. Vím, nic objevného, leč má to svoje specifika. Sníh na střechách je totiž svým způsobem stejně nebezpečný, jako na zemi. S tím rozdílem, že přijde-li na věc, nepadá člověk na zem, ale na zem padá sníh. A snad každý uzná, že je něco jiného, padá-li sníh ve formě vloček, nebo ve formě sněhové "masy" (případně laviny), čítající i několik metráků. Notabene může spadnout jak na lidi, tak dopravní prostředky či jiné objekty. S tímto "fenoménem"však jaksi pan poslanec Kubera nepočítal. Asi to bude tím, že málokdy zvedne hlavu výše, než k pultu sněmovní lavice, nebo k mikrofonu.

Myšlenková policie:

Nešťastník napsal na Twitter vtip a policie ho vyslýchala sedm hodin

19. 1. 2010

Když nedávno hrozilo, že silné sněžení zabrání cestě Paula Chamberse ze severní Anglie do Irska, rozhodl se dát průchod své frustraci na Twitteru. Napsal tam, aby pobavil své kamarády. "Letiště Robina Hooda je uzavřeno," vyjádřil se tam. "Máte něco přes týden, abyste se dali dohromady, jinak to letiště vyhodím do povětří!"

Kuba versus Haiti ve světle obnošeného dadaismu

19. 1. 2010 / Pavel Urban

Nevím, kdy byla Haiti americkým rohem hojnosti. V každém případě nezávislost získala už v roce 1804, tedy v dobách, kdy byl mučitelský potenciál USA v oblasti ještě dost omezen. V porovnání s jinými zeměmi měla tedy více času na svobodný rozvoj. Navzdory tomu je opakovaně popisována jako nejhorší země pro život na americkém kontinentu, jako symbol beznaděje. Ani v sousední Dominikánské republice není život lehký. Ti, kteří poznali obě země ale tvrdí, že v porovnání s Haiti je to ráj na zemi. Emigrační tok naznačuje, že si to myslí i místní.

"Demokraticky vládnoucí prezident Batista"?

19. 1. 2010 / Karel Dolejší

Pavel Urban ve své kritice článku Daniela Veselého napsal: "Před rokem 1959 byla navíc Kuba svobodnou zemí s demokraticky vládnoucím prezidentem Batistou v čele. Měřeno haitskými či tehdejšími dominikánskými standardy určitě. O co tedy vlastně kubánským revolucionářům šlo ?"

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za prosinec 2009

9. 1. 2010

V prosinci 2009 přispělo finančně na Britské listy 203 osob celkovou částkou 67 486.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 11. 2009 částku 147 734.43 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a