Výuka jazyků nemůže být záležitostí mateřských škol a rodičů

22. 1. 2010 / Lucie Bottaro

Holá informace, že nejnovější výzkumy ukazují, že začít s cizím jazykem je nejlepší v co nejranějším věku, třeba už ve 3 - 4 letech, je velmi zavádějící. Malé dítě nikdy nebude plně rozumět nebo dokonce chtít hovořit jazykem, který neupotřebí v praxi. Tak se stává, že i v biligvních rodinách, kdy otec tráví s dětmi minimum času a ani jim nečte, převáží pak v komunikaci jazyk matky. Děti pak disponují v jazyku otce omezenou slovní zásobou (mají též omezenou potřebu komunikace v něm). Funguje to i obráceně, pokud je to matka, kdo tráví s dětmi méně času.

Podobná situace nastává, je-li kupříkladu otec Nizozemec, matka Češka a žijí v Anglii. V momentě, kdy dítě nastoupí do školky a zejména pak do školy, začne pravděpodobně i doma komunikovat převážně v angličtině - zejména pokud ví, že rodiče rozumějí. Použije prostě jazyk nejpraktičtější. Nutno ještě doplnit, že sourozenci si také mezi sebou volí povětšinou jeden hlavní komunikační jazyk, který pak doplňují o výrazy či slovní obraty z dalších. Komunikačním jazykem pak bude ten, který v okolí převládá.

Představovat si, že bychom měli mateřské školy plně vybaveny a přizpůsobeny výuce angličtiny, že by v nich prostřednictvím běžných denních aktivit vyučovali rodilí mluvčí, je nejen podle mě naprostou utopií, ale je to navíc i zbytečné. Určitě by do začátku stačilo, jak už jsem uvedla ve svém předešlém článku, kdyby nebyly dabovány pohádky a seriály pro nejmenší (a nejen pro ně), ale byly ponechány ve svém původním jazyce. Děti by si pak samy ve školce nehrály na "Bořka stavitele", ale bagr by v herně po koberečku tlačil "Bob the builder".

Jak autor uvádí, nejsnázeji se dítě učí cizímu jazyku (dle mého soudu za předpokladu, že je cizí jazyk skutečnou součástí prostředí dítěte) zhruba do osmi let věku. Ale stejně tak lehce nabyté dovednosti ztrácí, pokud jazyk není dále rozvíjen. Proto jsou tak důležité základní školy. Ani ve Finsku, ani v Nizozemsku či jiných zemích Evropy se nezačíná s výukou jazyka v mateřské škole, nýbrž od druhé nebo třetí třídy základní školy, protože až od tohoto věku začíná dítě chápat gramatickou strukturu svého mateřského jazyka a je tedy schopné se cizímu jazyku učit v pravém slova smyslu.

Takže pozor, ani děti z multilingvních rodin nebudou ovládat dobře žádný jazyk, pokud se nenaučí gramatiku a pravopis!

Výuka jazyků na základních školách je tedy klíčová. A kritika rodičů, kteří si stejně už dlouho kladou právě ty otázky, které jsou v závěru článku uvedeny, je naprosto oprávněná. Rodiče už dávno investují finance a čas. (Kdo si dovolí odcházet z práce 3x týdně ve tři s tím, že syn má kroužek angličtiny? Co když má děti dvě?) častokrát je výuka jazyků řešena formou kroužků, kdy "klub rodičů" ve spolupráci se školou, která pronajme prostory, je organizuje a hradí. Pro školy s rozšířenou výukou jazyků se toto stalo dokonce nutností.

A proto je to právě školský systém, který by měl být ne aktivnější, ale měl by vyvinout horečnatou činnost. Obávám se, že možnost zlepšit znalost jazyka nemají v rukách ani tak školy, jako stát. Ale rozmělňovat prostředky tím, že je dám na "výuku jazyků" dětem do mateřských škol a těm starším pak sdělím, že se mají postarat hlavně rodiče, mi připadá absurdní.

Vytisknout