Péče o rodiče znamená ztrátu zaměstnání

22. 1. 2010

Zdravím pana Paula (i vás všechny ostatní). Pročítala jsem povídání na téma starost o nemohoucí stařenky/stařečky a celou dobu jsem byla popuzená, že ty z nás, kdo se nerozhodnou odejít ze zaměstnání a postarat se o rodiče, považuje za sobce a necity, napsala čtenářka, která se podepsala jako "Kašparová".

Ale poslední věta jeho posledního příspěvku byla jiná: Konečně vyslovila, čeho se já a mně podobní už skutečně bojíme, pokud bychom se měli postarat o potřebné bližní. Je to ztráta práce a praktická jistota toho, že jinou už nezískáme. Naši rodiče se dostávají do věku potřebnosti v době, kdy nám je kolem 50 let. Můžu já i mnozí jiné/í žít třeba 10 let z chabé státní podpory, stejně by nezbyl čas chodit někam utrácet. Ale pak, třeba v 55 letech, znovu najít práci? Zvlášť, když máte několikaletou pracovní přestávku. To si rovnou můžete spíš sbalit nejnutnější do igelitky a vydat se pod most. Nic jiného z životního minima nezaplatíte.

To je důvod, proč člověk trne hrůzou před chvílí, kdy se bude muset rozhodnout, kdo se postará o rodiče. Pohodlnost a neochota slevit z vysokého životního standardu to není.

Tak nám všem, které rozhodování teprve čeká, hodně sil.

"Antigerontismus" - staří lidé v české společnosti
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.1. 2010