Výuka jazyků na školách je komplexní problém

22. 1. 2010 / Jindřich Bešťák

Domnívám se, že při určitém vhledu "do útrob" dané věci zjistíme, že se jedná o dosti složitě determinovanou problematiku s tolika proměnnými ve vztazích rodiče - žák - škola - společnost, že mnohé příspěvky velmi fundovaných autorů mohly postihnout vždy jen část reálné skutečnosti, aby současně zopakovali některá klišé, mýty či věcné nepravdy. Domnívám se, že v článku maximálně o 2 - 3 stranách skoro nelze ani jinak. Proto se také omezím na několik doplňujících poznámek. Především zde vícekrát jasně zaznělo, že potřebná vyší úroveň praktického ovládnutí cizího jazyka pro úspěšnou komunikaci, zejména v anglicky hovořících zemích, nemůže být jen věcí školy. Pregnantně to naposledy vyslovil Milan Kubr. Souhlasím s tím, ale také jen s výhradami. Rodiče mají bezpochyby hlavní zodpovědnost především za výchovu svých dětí a za podmínky, které jim pro úspěšné absolvování školní docházky vytvoří. Jen letmo zmiňuji problematiku stále výraznější sociální stratifikace rodin, ať těch úplných, a stále častěji neúplných, která se se všemi negativními důsledky bezpochyby v celkové školní úspěšnosti žáků v nemalé míře promítá. Na druhé straně školy v našem kulturním prostoru a v této době stále ještě mají ve vzdělávání žáků svoji nezastupitelnou úlohu. Domnívám se, že mnohé dělají za daných společenských a ekonomických podmínek velmi dobrou práci, někdy téměř na hranici možného. Jistě ne vždy a všude. To ovšem platí i o úřadech, soudech, nemocnicích! Tím ovšem naprosto nebagatelizuji vnitřní problematiku škol z hlediska celkové efektivity vzdělávání a dosahovaných výsledků, zde specificky ve výuce angličtiny. Ano, rozdíly škol mj. v návaznosti na místě a celkových podmínkách jsou leckdy značné. Např. v blízkosti německy mluvících zemí byla ještě nedávno v některých, zejména menších školách, převažujícím cizím jazykem němčina - kvůli tradici a zejména proto, že ředitel zde měl k dispozici zkušené učitele/lku, ale žádného angličtináře (ani toho neaprobovaného). A jen tak pro ilustraci si představme, že třeba dcera lesního dělníka na Šumavě, či rozvedené ženy pracující jako pokladní v supermarketu ve 20 km vzdáleném městě, vyrazí po absolvování ZŠ a nějakého učebního oboru "do světa". Proč ne, když je to zejména v mládí tak snadné a lákavé. Samozřejmě, že jazykově nejspíše pohoří. A jak jednoduché je hodit ten problém na školu, na rodiče. Myslíte, že se jedná jen o marginální problémy, pokud se více či méně dotýkají bezpochyby tisíců dětí?

Ale zpět. Milan Kubr říká, že "naše mlhavé standardy jsou někdy nepříliš obratně srovnávány s cizinou". Zde je nutné připomenout, že na oficiální bázi přijala ČR již před několika lety standardy platné v EU, jedná se o tzv. Evropský referenční rámec, zavazující školské systémy jednotlivých zemí dodržet obsah a výstupní jazykové kompetence pro jednotlivé etapy jazykového vzdělávání, a to tzv. úroveň A1 pro 1. stupeň, A2 pro 2. stupeň základního vzdělávání, maturitní úroveň je stanovena požadavky na B2, což již odpovídá evropsky uznávané úrovni zvládnutí jazyka pro případné studium na vysokých školách. Je jasné, že zde nutně zeje příkop až propast mezi různými středními školami a gymnázii zvláště. O tom, že máme v tomto smyslu i některá elitní jazyková gymnázia, bylo snad již řečeno. Jakkoli je v praxi dosud problém s dosahováním této deklarované úrovně, je již nedílnou a závaznou součástí koncepce používaných učebnic cizích jazyků. Požadavky Evropského referenčního rámce pro cizí jazyky jsou v podstatě součástí školních vzdělávacích programů, které mají ve vztahu ke školskému zákonu právně závazný rámec. Česká školní inspekce je toto povinna hodnotit, kromě toho si školy v rámci vlastní evaluace zadávají specifické komerční testy i pro posouzení dosahované úrovně ve výuce cizího jazyka. Ne zcela souhlasím s tím, že žáci mají pro cizí jazyk málo hodin. Myslím, že daný standard odpovídá současným možnostem ve vztahu k celkovému obsahu výuky dalších vzdělávacích oborů a předmětů. Už několik let mají žáci základních škol povinný cizí jazyk, převážně tedy angličtinu, od 3. ročníku. Řada škol nabízí výuku již od první třídy. O průpravě v mateřských školách pojednává M. Kubr vcelku podrobně. Zájemci si mohou na mnohých, zejména ovšem větších školách, vybrat další volitelnou, nebo nepovinnou, výuku angličtiny, tj. zpravidla hodiny jazykové konverzace. Bezpochyby, úroveň je zde různá - dobrá, špatná, průměrná, výborná i vynikající. Žáci jsou dnes vyučováni zpravidla v menších skupinách, často v počtu mezi 10 - 20 žáky. Mnohdy jich totiž více v dané třídě ani není. K dispozici mají již převážně soudobé moderní učebnice. Stále více se ve školách uplatňuje jazykový výukový software a řada dalších pomůcek, např. interaktivní tabule. Řada škol má ve svých programech i zájezdy, ba i pobyty zájemců z řad žáků v anglicky mluvících zemích, to zejména střední školy. Ano, jistě že alfou-omegou je kvalitní a dobře zaplacený učitel/lka, tak jako kvalitní a obětavý lékař, policista, soudce, politik(pardon, ti dva posledně jmenovaní již dobře zaplacení jsou, není-liž pravda).

Ve výukovém procesu samém musí být vždy dvě strany, ten kdo učí a ten, kdo se chce učit. Pravda, dobrý pedagog má řadu motivačních instrumentů, ale zeptejte se lidí z praxe, třeba jen na některých pražských školách, co to obnáší, přimět mnohé žáky po řadu let základního a středního vzdělávání k poněkud soustavnějšímu studiu. Což studiu, přimět je vůbec k něčemu. Ano, jsou i učitelé, kteří svými pedagogickými a metodickými přístupy žáky spíše odradí, než aby podpořili jejich zájem a snahu k soustavnější práci. Kvalitní jazykový výsledek je však v každém případě během na delší trať. Zdá se, že nemálo žáků toho, z různých důvodů, není příliš schopno, případně ochotno věnovat pravidelnému učení potřebný čas a energii. Něco jiného jsou mnohdy prvotní očekávání dětí a jejich rodičů, a něco jiného ta práce. Což není lepší si ten čas ve škole a mimo školu prostě "užít"? Užij si to, radí mnohé celebrity z televizních obrazovek. Na druhou stranu znám dost mladých lidí, kteří mají zájem se něco naučit, jsou talentovaní i ochotní pracovat a mají výsledky, a to i v podmínkách dnešních škol. Nakonec tu máme také vynikající příklad pana Jana Čulíka, který dokonce už v té "socialistické škole" absolvoval angličtinu na takové úrovni, že se následně skvěle v zahraničí uplatnil. Dalo by se předpokládat, že už v té základce nebo na "gymplu" musel mít alespoň takové učitele, kteří mu dali nějaký ten základ a nezkazili chuť angličtinu dále studovat. A už to není málo, nakonec to je to podstatné. Myslím si, že zásadnější změnu lze očekávat až tehdy, kdy budou do škol posílat své děti rodiče, kteří už tu angličtinu minimálně od 3. třídy měli. A chce to tedy ještě nějaký ten čas a v té Evropě a ve světě prostě žít. Někdo to už umí, někdo k tomu alespoň směřuje.

P.S. O proklamované politické podpoře oblasti školství raději pomlčet. A jak to bude vlastně s tou globální ekonomikou za pár let, za další dekádu, a od toho se odvíjejícími životními prioritami lidí? Jak se říká - Pánbu ví!

Vytisknout