Opět nepodložený předpoklad

24. 1. 2010 / Jan Čulík

Kde jsou důkazy k tomu, že Heimannová nerozumí německým a sudetoněmeckým dějinám? Vždyť může přece existovat tisíc důvodů, proč se v knize o Československu Heimannová nezabývá německými a sudetoněmeckými dějinami. Měli bychom se skutečně přidržovat faktů. Jinak totiž propadneme divokým spekulacím.

Plodné samozřejmě je poukazovat na to, že, jak zdůrazňuje Eva Hahnová i Karel Dolejší, historie Československa se nedá napsat bez historie Německa a sudetských Němců v Čechách; nebo obecněji: historie jedné etnické komunity uvnitř nějakého státu se nedá napsat bez paralelní historie ostatních komunit.

Není však možné "lézt druhým lidem do mozku" a představovat si, co si asi myslí, jaká je jejich motivace a co vědí či nevědí. Je přece velmi pravděpodobné, že má např. Heimannová dějiny sudetských Němců a Německa velmi dobře nastudované, podobně jako historii Rusínů a jiných menšin, a že se jí podrobně v knize nevěnuje třeba proto, že je jinde zmapovaná dostatečně.

Aby bylo jasno: nejde mi v této poznámce o téma kritiky, ale o způsob jejího vedení na základě nepodložených předpokladů. Tak se skutečně nedá diskutovat.

Mimochodem, to, co mně přijde na celé věci nejzajímavější, je právě ona zarytá neslučitelnost dvou úplně odlišných diskursů. Stojím přes třicet let na rozhraní dvou kultur, anglosaské a české. Často doslova "rostu" z úsudků a postojů Britů či Američanů a snažím se pochopit, co je jejich motivací. Jindy mám tentýž pocit z postojů některých Čechů. Strašně důležité je ale pokusit se vstoupit do bot druhé osoby nedémonizovat "jinakost" a pokusit se porozumět, proč má ten "podivný" názor, co se tím snaží sdělit, a jestli by se tím třeba neoživil i náš vlastní pohled na věci.

Nemůže být skutečně například pravda, že československá státní správa mohla být vůči menšinám v Československé republice tolerantnější navzdory tomu, že se německá menšina chovala apriorně nepřátelsky?

Vytisknout