Bejvávalo...

21. 1. 2010 / František Řezáč

Hádejte! Bude na domažlickém náměstí - na snímku - padat na chodce odtávající sníh? Nu, nebude. Když se tyhle domy stavěly, už byla Amerika objevena. Taky se dávno vědělo, jak se má solidně stavět. Dřív se to jmenovalo Čechy, dneska Česko. Solidně se nestaví, za to můžeme donekonečna objevovat Ameriku. Z obojího může být dobrý kšeft, v politice i ve stavebnictví. Solidní návrh, solidní materiál, to je dávné řešení a vyřešení dalšího soudobého českého pseudoproblému se sněhem, který padá se střechy...

Jděte se podívat třeba na Pražský hrad. To jsou střechy! Klasický keramický prejz má v našem ohledu dvě zajímavé vlastnosti. Už sám členitý tvar krytiny zabraňuje skluzu sněhové vrstvy. Hliněná krytina bez glazury ( například firmy Tondach, tón = hlína, dach=střecha ) je porézní, nasává vlhkost do určité hloubky, další voda pak stéká po tašce do okapu. Je ovšem třeba dodržet minimální spád střechy. V zimě pak sníh ke krytině přimrzá a při oblevě pomalu odtává. Jiné technické řešení můžeme vidět při návštěvě v nejzápadnějších Čechách, v Chebu, Sokolově, Aši a všech třech známých lázních. Střecha se asi metr nad okapem lomí do menšího spádu a tím se vytvoří jakási protiskluzová bariéra.

Vidět to můžete i na severu Bavorska, ve Francích, odkud se tento styl střechy k nám dostal.

Nu a teď si zase zahádáme. Co udělá český stavební podnikatel, až mu takovou střechu podle franckého stylu s vlnitou hliněnou taškou svěříte k rekonstrukci? Hádáte dobře!

Zbytečně složitý tvar krovu s lomením spádu napřímí. Hliněnou tašku prohlásí za přežitek a nahradí ji ( odtud slovo náhražka ) glazovanou betonovou. Firmu nebudeme jmenovat, aby nás nežalovala, stejně ji všichni znají. Ten krov a ta krytina vám vydrží sto let. A sto let budete mít starosti s padáním tajícího sněhu. Při troše štěstí, jen na vaši hlavu...

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 21.1. 2010