Automatické války:

Věk robota zabijáka už není fantazií

22. 1. 2010

Žijeme ve světě tak převratných technologických změn, že si nikdo řádně neuvědomil, že za posledních pět let přešel pojem robota-vojáka z pláten kin do reality, píše v deníku Independent Johann Hari. Soudě podle toho, jak rychle se užívání robotů ve válkách šíří, války vedené pomocí robotů budou v 21. století dominantní metodou válčení.

Když Spojené státy provedly r. 2003 invazi do Iráku, roboti nebyli součástí amerických armádních sil. Koncem roku 2005 měla americká armáda už 2400 robotů. Letos jich má 12 000 a roboti provádějí 33 000 misí ročně. Zpráva spojeného velitelství americké armády uvádí, že roboti budou běžně používáni na bojišti do 20 let.

Jednotky NATO nyní používají celou řadu robotů zabijáků, které většinou zkonstruovaly laboratoře britského ministerstva obrany, které zprivatizoval Tony Blair r. 2001. Pokaždé, když projde médii zpráva o "útoku bezpilotního letadla" na Afghánistán či Pákistán, jde o robota bez posádky, který shazuje bomby na lidské bytosti. Zmáčknete knoflík a robot odletí, zabíjí a pak se vrátí domů. Jeho příbuzný pěšák se jmenuje SWORDS: je to robot lidské velikosti, který vidí kolem sebe na celých 360 stupňů a střílí svými samopaly na jakýkoliv cíl, který si "zvolí". Fox News to hrdě nazývá "pěšák pro 21. století". Miliardy se nyní vydávají na novou generaci válečných robotů, které nynější modely daleko předčí.

V současnosti řídí většinu robotů živý voják - často ve vzdálenosti víc než 10 000 km. Avšak povstalci neustále vymýšlejí nové způsoby, jak blokovat signál z vojenského velína, takže robot se vypne a "umře". Proto armády budují pro roboty autonomii: když přijdou o kontakt, začnou sami rozhodovat, podle předem určeného kódu.

Je to "jednou z nejvýznamnějších změn v historii lidského válečnictví," konstatuje P.W. Singer, bývalý analytik v Pentagonu a v CIA, ve své zásadní knize Wired for War: The Robotics Revolution and Defence in the Twenty-First Century.

Armády tvrdí, že je toto bezpečnější způsob vedení války. Gordon Johnson ze spojeného velitelství Pentagonu říká o válečných robotech: "Nebojí se. Nezapomenou svůj rozkaz. Nevadí jim, že voják vedle nich byl zastřelen. Budou bojovat lépe než lidé? Ano." Proč riskovat život vašich vojáků, když mohou zůstat v Americe a zabíjet v Kandaháru?

Jenže důkazy vyvolávají pochybnosti o tomto technologickém optimismu. Je známo, že programování robotů se často nepovede -- protože veškeré technologické programování se pravidelně nepovede. Podívejme se na místo, kde jsou roboti v současnosti používáni nejčastěji: v továrnách. 4 procenta amerických továren zaznamenávají každoročně "vážné nehody s roboty" -- kdy robot naleje na člověka roztavený hliník, nebo robot zvedne ženu, umístí ji na běžící pás a roztluče ji tak, aby odpovídala tvaru automobilu. Před několika lety byl japonský premiér Junichiro Koizumi téměř usmrcen, když na něho při prohlídce jedné továrny zaútočil robot. A to jsou prosím roboti, jejichž účelem není zabíjet.

Uvědomte se, jak iritující to je, když musíte jednat s robotem na telefonu, kdykoliv něco chcete od podniku veřejných služeb. A teď si představte, že vám takový robot míří na prsa samopalem.

Pro roboty je téměř nemožné odlišit jablko od rajčete: jak budou rozlišovat mezi vojákem a civilistou? Robota nemůžete prosit o milost, nemůžete aktivovat jeho slitování. A koho po masakru potrestat? Marc Garlasco, z Human Rights Watch, zdůrazňuje. "Válečné zločiny musejí něco úmyslně porušit. Stroj nemá úmysl zabíjet civilisty... Pokud nejsou schopny úmyslu, znamená to, že nejsou schopny válečných zločinů?"

Roboti válku velmi ulehčují -- pro agresora. Jeho vojáci totiž riskují velmi málo a roboti dokáží zabít daleko více lidí. V jedné americké analýze nedávno psali, že roboti válku promění v "podstatě hladkou technologickou akci".

Kdyby při válce ve Vietnamu neumírali žádní američtí vojáci, skončila by válka také brzo -- anebo by systematické vraždění vietnamského lidu pokračovalo po mnoho dalších let? Jestliže západní vojáci nebudou zabíjeni v Iráku či v Afghánistánu, budou požadavky na ukončení těch válek tak hlasité, jako jsou dnes? Existuje určité množství důkazů, že s používáním válečných robotů budeme zabíjet víc. Když před vámi stojí člověk a díváte se mu do očí, je obtížné ho zabít. Když jste na druhé straně světa a bojujete prostřednictvím robota, je to lehké.

Když byli požádáni r. 2006 američtí vojáci o informace, jaké bojové roboty potřebují, odpověděli, že naléhavé potřebují lasery, které by způsobily "okamžité zapálení povstalcova oděvu a rychlou smrt". Robot by měl být jako "dalekonosný plamenomet". Američtí vojáci chtěli, aby roboti dělali věci, které sami tváří v tvář nepříteli byli neschopni udělat.

Zatímco "my" přijdeme v krátkodobé perspektivě o méně vojáků, tento způsob vedení války pravděpodobně v dlouhodobé perspektivě způsobí častější útoky. Nepřítele to povede k větší rozhodnosti.

Představme si, že by na nás na Západě najednou začali útočit roboti, kontrolovaní povstalci z Afghánistánu nebo čínskou komunistickou vládou. Mnoho lidí by se rozhodlo pomstít se národům, jejichž armády toto provozují, přímo na místě. Libanonský novinář Rami Khouri poukazuje na to, že když r. 2006 byl Libanon bombardován většinou bezpilotními izraelskými letadly, jenom to podpořilo "ducha vzdoru" a víc lidí začalo podporova Hezbollah.

Existují některé technologie, které jsou lidstvu tak odporné, že jsou zakázány. Zakázány jsou válečné lasery, které lidi natrvalo oslepují. Je zakázán jedovatý plyn. Podobně by mělo být zakázáno vedení válek s roboty, míní autor.

Zdroj: ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.1. 2010