Když Čína vládne světu IV.

15. 1. 2010

KD│ Přinášíme další část rozhovoru o vznikající čínské dominanci v mezinárodních vztazích s expertem na asijskou modernizaci Martinem Jacquesem, autorem knihy "When China Rules the World: The End of the Western World and the Birth of a New Global Order" (Když Čína vládne světu: Konec západního světa a zrod nového světového řádu). První část věnovanou postavení země v mezinárodním prostoru jsme zveřejnili ZDE, druhou o přednostech a nedostatcích vyplývajících z čínské tradice kulturní homogenity ZDE, třetí na téma zvládání politické změny ZDE. Rozhovor vedl Robert Scheer z magazínu Truthdig.

Robert Scheer: Takže skončili jsme u otázky, zda neexistuje zásadní konflikt mezi nároky a zvědavostí jedince, který je vzdělaný, ví o jiných modelech ve světě, než jaký prosazovala zvláštní dynastie během 2000 let čínských dějin, o níž říkáte, že má na imaginaci tak velký vliv. Takže existuje nová imaginace, vědí, jak [lidé] žijí v Anglii, ve Spojených státech a tak dále. Nebude to v rozporu s názorem na stát, za nímž stojí 2 000 let historie, podle nějž stát je paternalistický? Neexistuje nějaký zásadní konflikt - a pokud ne, jak to dokázali?
Martin Jacques: Změna vždy zahrnuje konflikt, protože staré instituce nebo existující instituce je třeba reformovat, aby umožnily určité změny, a tak dále. Myslím, že společnost, která tohle nedokáže, se zasekne. A otázka je, jak dojde k reformě? Dojde k ní v nějaké oblasti zbavené gravitace, která nemá žádný vztah k minulosti, nebo spíše v úzké souvislosti s tradicí, zvyklostmi, a tak dále, dané společnosti? Myslím si - a tohle jistě odpovídá situaci - že politická změna v Číně bude odpovídat tradicím. Takže stát náhle nezačne připomínat stát v Americe, protože americký stát vznikl v úplně jiné společnosti, téměř naprosto opačně uspořádané, než jak to odpovídá čínské zkušenosti. Když ekonomika roste tempem 10% za rok jako v Číně, život lidí prochází mimořádnou transformací, dotýká se to každé stránky jejich životů, včetně myšlenek. Jde o změnu v takovém měřítku, jaké na Západě neznáme. A Číňané nyní tvoří největší skupinu uživatelů Internetu na světě. Není tomu tak, že by Číňané byli vůči zbytku světa uzavřeni. To není jako v Sovětském svazu, který byl od světa oddělen. Čína je nyní největším světovým exportérem. Lidé, zejména mladí, jsou otevřeni vůči myšlenkám přicházejícím ze světa, jsou s nimi dobře obeznámeni, učí se anglicky jako šílení, a tak dále. Takže jde o fluidní společnost v procesu rapidních změn. Stačí jen jet do Číny; pokaždé, když se vracím, je tam obrovská nová univerzita, všechno se mimořádně rychle mění.

Robert Scheer: Ale jak to zvládají? Pořád ještě věřím v Bill of Rights. Vím, že se v Anglii docela dobře obejdete i bez podobných dokumentů. Ale zdá se mi, že jde o jakési pojetí jedincova teritoria - a zde jsem provinciální, já vím, ale přesto to tak cítím.
Martin Jacques: Sám jste to řekl. (Směje se.)

Robert Scheer: Když to říkám, tak se o to nestarám; mí rodiče přišli... matka přišla z Litvy, otec z Německa, a přišli, protože tato společnost měla určité pojetí ochrany jedince a nezcizitelných práv jedince. Nevadí mi to. A proto jsem zmaten: Jak můžete rozvinout nový řád, nový globální řád, v němž bude mít Čína veliký vliv, bez respektu k jednotlivci?
Martin Jacques: Nemyslím že je spravedlivé říci, že Číňanům respekt k jednotlivci chybí. Nemyslím, že je to správné. Není pravda, že by se respekt k jednotlivci vyskytoval pouze v jedné podobě a formě, což je forma americká. Amerika je v jistém smyslu velice výjimečná společnost, protože neprošla feudalismem. Vznikla spolu s příjezdem evropských osadníků; ti sebou přinesli aroganci evropské společnosti, která byla v té fázi již společností kapitalistickou. V tomto smyslu platí, že Spojené státy nemají dějiny. Tím se liší od všech ostatních zemí na světě, s výjimkou Austrálie, Kanady a Nového Zélandu. Šlo o západní, evropský transplantát. Každá jiná společnost vyrůstá z dějin. V této souvislosti se Evropa podobá Číně. Takže různé formy ochrany jednotlivce a tak dále se vyvinuly ve všech společnostech. To se jistě týká i společnosti čínské. V konfuciánském myšlení se klade velký důraz na práva jednotlivce, na odpovědnost vlády za respekt k potřebám lidu, a tak dále. To je jeden z důvodů, proč v Číně velmi rychle vznikl trh. Adam Smith na konci 18. století konstatoval, že trh v Číně je mnohem vyvinutější než v tehdejší severozápadní Evropě. A jedna z příčin spočívala v respektu k potřebám a významu jednotlivce zakotveným v hodnotách konfucianismu. Takže není pravda, že by jednotlivec byl zcela a beze zbytku zastíněn státem. Číňané jsou právě teď v mnoha směrech dost individualističtí, podnikaví lidé.

Robert Scheer: Existuje i jiný obraz Číny. Někteří lidé říkají, že nemají silnou centrální vládu, že se jaksi rozprostřela po celé zemi a lidé v provinciích o všem rozhodují sami, že právě proto je tolik korupce a Peking nad tím ve skutečnosti nemá kontrolu, že proto se Šanghaj udělala sama pro sebe, a tak dále. Je to slučitelné s Vaším pohledem na význam státu? Je stát jiný, rozložil se?
Martin Jacques: Myslím, že jste dospěl k velmi významnému závěru, který zní, že Čína je ohromnou zemí, zemí velice členitou, složitou. A bylo by nemožné řídit ji z Pekingu. Peking zodpovídá jen za malou část daňového výnosu a vládních výdajů, obojí se realizuje převážně v provinciích, na úrovni místních vlád. Takže způsob, jakým to funguje, je složitý. Peking se jistě těší značné autoritě, ale často jde jen o předstíraný souhlas provincií.

Robert Scheer: Takže je to decentralizovaný model.
Martin Jacques: Ano. Je to mnohem decentralizovanější, než jak se to jeví Západu, mnohem decentralizovanější.

Robert Scheer: A konečně: Často se říká, že systém rozloží protiklad mezi venkovem a městem, chudými a novou střední třídou, a tak dále - že to není nic, co by se dalo vyřešit. A tento typ argumentace vychází ze staré myšlenky o nemožnosti vyřešit otázku populace. Vzpomínám, že když jsem byl studentem Centra pro čínská studia v Berkeley, Čína měla 400 milionů obyvatel. Teď má obyvatel... nějakých 1,3 miliardy. A přesto prosperuje lépe než tenkrát, dokonce i ve venkovských oblastech. Ale stále posloucháme ty předpovědi, že dojde k explozi, že stamiliony, pokud ne většina, z toho neprofitovala nebo profitovala nedostatečně, a že ty lidi není možno do systému zahrnout. Je tohle Váš názor?
Martin Jacques: Ne, v tuto chvíli si to nemyslím. Mám za to, že prostě uvidíme, k čemu dojde. Ale když ekonomika roste tak, jako v posledních třiceti letech v Číně, obrovská většina, pokud ne veškeré obyvatelstvo, z toho obrovsky profitovalo. Problém je v tom, že jakmile nechají věci jít svou cestou, některé oblasti rostou mnohem rychleji než ostatní. A uvnitř bohatších oblastí se majetkové nerovnosti mezi různými skupinami staly mnohem zjevnějšími. Myslím, že to je pro Čínu vážný problém... Uvidíme... situace odporuje konfuciánským a komunistickým hodnotám, jež přisuzují velký význam rovnosti.

Celý článek v angličtině: ZDE

Čína
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.1. 2010