Podmínky vývojových úspěchů

21. 1. 2010 / Bohumír Tichánek

Dnes již máme novou 2009/2010. Dnes lopatu dělníkovi vezmou snadno, případně ji ani nedostane. Má hrabat rukama? Jiní i nahrabou. J. Čulík připomíná Fukuyamovy názory: "důležitou podmínkou zdárného rozvoje ekonomiky je živá a aktivní občanská společnost, vzájemná důvěra mezi občany".

Jenže, co je oním zdárným rozvojem ekonomiky? K čemu je určený?

Umožní nám větší počet zářivých aparátů, které si koupíme za jednotku času [mobil/rok × hlava]. Zlepší dopravu a umožní medicínský pokrok. Určí opouštět devastované průmyslové plochy ve městě a zastavět přírodní předměstí. Nezaměstnanost absolventů škol, přičemž zákonný nárok na důchod se vzdaluje. "V zemích se silnou centralistickou vládou, která nezávislá občanská mocenská centra likvidovala jako konkurenci, převládá občanská nedůvěra. Lidé se sdružovat neumějí, a tudíž nevznikají ani obří soukromé firmy s velkým rozvojovým potenciálem a mezinárodním významem."

Zde by šlo vzpomínat i na odpor monarchií vůči politickému pokroku a k čemu to nakonec vedlo. V demokraciích se přístup pravicový či levicový může střídat. Jenže s chodem politiky je všeobecně malá spokojenost. Voliči se změnili v konzumenty, a ti už nemůžou rozhodovat o politice. I při působící konkurenci nakupují v obchodech to, co tam je. Kdo nakupuje za miliony, ten rozhoduje, kam hospodářství směřuje. To, že politiky omezuje vláda průmyslu či ekonomie, je srozumitelné. Cituji Arnošta Nováka, ( časopis Nový prostor č. 333): "Přenášet rozhodování mezi regály a dělat z občanů spotřebitele je tak popřením historického trendu, který v posledních dvou stech letech zahrnoval rozšiřování rovnosti na stále širší vrstvy obyvatelstva. Volba jednoho majitele soukromého tryskáče může snadno anulovat výsledky rozhodnutí tisíců etických konzumentů."

Znovu podle Fukuyamy: "V neformálním prostředí důvěry jsou instituce daleko efektivnější".

Ano, kdybychom byli poctivější, navíc bychom ušetřili za důkladné zámky i za oplocení zahrad. Za chod policie i vězeňství. Za různé pepřové spreje i pistole. Některé takové spreje smí kupovat až lidé od osmnácti let věku, tak jsou nebezpečné.

"V jižní Itálii nevznikl větší průmysl právě proto, že raný monarchistický absolutismus tamější společnost zcela atomizoval, takže lidé důvěřují jen příslušníkům vlastní rodiny a spontánní občanská sdružení téměř neexistují." Navíc o tom, kterým směrem se společnost rozvine, rozhodují vlastnosti skupin lidí, což nelze opomíjet, aniž by šlo o zlovolný rasismus. Na Haiti či v USA všem lidem nevyhovuje takový typ současného státu, který spoléhá na úřady, průmysl, vzdělání a zapřažení do pracovního procesu. Po tisíce let se v Africe jejich předkové vyvíjeli pro náročný život v přírodě, v džungli. Kde číhalo mnoho nebezpečí, ale současně nebylo obtížné získat potravu. Bylo třeba víc pohotovosti, víc temperamentu. Kdo takový nebyl, mohl zahynout. Naproti tomu ve střední Evropě, v českých podmínkách, bylo možné zádumčivý prales zatlačit a odlesněnou krajinu využívat k zemědělství. Vlky a medvědy přemoci, a hadů tolik nebylo. Kdo se však nepřipravil k přežití v náročných zimních podmínkách, mohl zahynout.

Takže i dnešní potomci obyvatel střední Afriky jsou svými vlastnostmi, danými přirozeným výběrem, vybavení především pro svobodný, spíš divočejší život. Kdežto Evropané se snáze nechají zotročit pravidelným životem pracovního poměru. Afroameričané nemají ty úspěchy, které mívají v průmyslovém světě skromní tišší Asiaté.

"Ve Francii mají v poslední době úspěch letecké a počítačové firmy, především státní, kdežto soukromý sektor je už sto padesát let nevýbojný a bez dynamiky." Ano, jenže já víc držím palce americké NASA, která podléhá státu, než soukromým dynamickým firmám, které chystají turistické lety do Vesmíru. Hrůza plýtvání energií, která je cestě potřebná, zamořování blízkého kosmu haraburdím, to vše souvisí s naplňováním lidské touhy "mít zážitky". Mnohokrát za den vidět vycházet Slunce při oblétávání Země. Nebo si aspoň trošku vyskočit. Zažít stav bez tíhy a pohled do černého Vesmíru. Pohříchu některým turistům se také dostane konečného osudu přistávajících či odlétajících astronautů a kosmonautů, při "přerušení" jejich letu. Stanou-li se turistické lety běžnou skutečností, po zaplacení.

Vytisknout