Ale ono nejde o to kdo z koho

23. 1. 2010 / Jan Čulík

"Nedá mi to, abych Vám přece jen nepoložila otázku: prostudovali jsme statistiky, abychom mohli tvrdit, v jakém prostředí měla za Rakousko-Uherska převahu němčina? Nepřeceňujeme v této souvislosti střední stav a města? Nepodceňujeme vesnici?" píše čtenářka Vlasta Hábová v souvislosti s ostře zaujatou, aktivistickou recenzí Evy Hahnové na knihu Mary Heimannové o Československu.

Jenže ono je to nedorozumění. Ono skutečně nejde o to, kterého etnika je či bylo kdy víc, což by podle názorů toho etnika mu mělo dát právo vnucovat svůj pohled, své hodnoty a zákony i všem etnikům jiným, které žijí na tom území.

Jde o to, že Rakousko-Uhersko bylo mnohoetnický stát. Byl to stát nespravedlivý, i když se snažil, aby jednotlivé národnosti spolu vyšly, dával přednost národnosti německé a jednotlivá etnika se mezi sebou v něm zlovolně hašteřila.

Argumentace Mary Heimannové - a nejen jí - spočívá, jak to vidím, v tom, že existovala šance vytvořit tolerantní mnohonárodnostní stát, který by možná odolal Htlerovi i Stalinovi. Tato šance byla promrhána a Československo, které vzniklo r. 1918, svou podprahovou preferencí Čechů na úkor Slováků, Rusínů, Němců a jiných národností si ty mnohé příslušníky těch národností znepřátelilo. Takže šance na vytvoření stabilního tolerantního československého státu byla promrhána podruhé. Naštěstí mělo Československo po druhé světové válce právo podle rozhodnutí západních mocností proměnit se etnickým očišťováním ve zcela homogenní stát, protože většina Němců propadla nacismu. Ovšem etnickým očišťováním byli postiženi všichni českoslovenští Němci, nejen nacisté. Nevýhodou nové homogenity bylo to, že se země stala otrokem Sovětského svazu i - jak je dokazováno znovu a znovu - ztratila schopnost vnímat jiný než jediný, svůj, sjednocený, monolitní národní monolog. Schopnost etnicky očištěné a komunismem a postkomunismem "znormalizované společnosti" postavit se do bot někoho jiného, ať už jsou to třeba Romové, a představit si, jak Češi a svět vypadají z jejich hlediska, je stále dost malá. Musí vládnout jediný správný diskurs. Ten, kdo přinese trochu jiný pohled, je skandalizován jako "cizinec", který "nám nikdy v naší jedinečnosti nemůže rozumět" jako "amatér", případně se obviňuje ze zlovolných skrytých motivů či z manipulace ve prospěch "zlých cizáckých zájmů". Jen proto, abychom se nemuseli zamyslet nad tím, že náš konvenčně přijímaný pohled nemusí jediný. To není moc konstruktivní. Dodávám já.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.1. 2010