Kyslík -- Nadechnout se čerstvého vzduchu

9. 7. 2009 / Ema Čulík

Režisér Ivan Vyrypajev, autor filmu Kislorod

"Slyšeli jste, že se říká, že Nespácháš cizoložství a že každý muž, který pohlédne na ženu s chtíčem, už s ní v srdci cizoložství spáchal. Představte si, jak obrovské srdce by muž musel mít, aby se do něho vešly všechny ženy, na něž pohlédne s chtíčem? To by nebylo ani srdce, ale obrovská manželská postel, s prostěradlem zalitým spermatem."

Tento film byl energický, syrový, provokativní, a neobyčejně občerstvující. A to, co na něm bylo obzvlášť vynikající, byla jeho poctivost -- o tom, že láska je těžká věc, o tom, že morálka je součástí našeho života, ať ji vnímáme či ne, o tom, že jsme jako příslušníci lidstva odpovědni za to, co se děje na našem světě, o tom, že život obsahuje hluboký význam a také hlubokou prázdnotu.

Na filmu je zajímavé to, že se skládá z několika jiných žánrů. Dalo by se říci, že je to divadlo plus fotografie plus hudba plus próza nebo poezie. Film slučuje tolik různých prvků. S tolika prvky si tvůrce může hrát. A je osvěžující, když jsme svědky, že to lidé skutečně dělají.

Mladý ruský divadelní režisér a dramatik Ivan Vyrypajev si vyzkoušel vydat se do různých žánrů už dříve. Před dvěma lety se na Karlových Varech promítal jeho první film Eufória a měl velký úspěch. Jeho příběh o zoufalém a osamělém milostném trojúhelníku, které byl na jeviště uzavřen v krabici, se v kině otevřel rozsáhlým, nekonečným stepím, které přitahují lidské oči k horizontu a způsobují, že sní o tom, čeho nemohou dosáhnout. Vyrypajevovy hry také experimentují se složkami, z nichž jsou vytvořeny.

Anglická verze tohoto článku je ZDE

Kislorod -- A breath of fresh air

9. 7. 2009 / Ema Čulík

What's interesting about film is the fact that it is made of several other genres. You could say it's theatre plus photography plus music plus prose or poetry. It combines so many aspects, and there is so much that can be played with. And it's refreshing to see people doing so.

Young Russian theatre director and playwright Ivan Vyrypaev has tried crossing into different genres before. Two years ago his beautiful first foray into film Euforia was shown at KVIFF, and had great success. His recounting of a desperate and lonely love triangle, which on stage would have been closed into a box, in cinema was opened up to the swooping steppes that go on for miles and miles and miles and draw men's eyes out to the horizon and make them dream of what they can't reach. His plays, too, experiment with their own constituent parts.

A Czech version of this article is HERE

Lars von Trier: Rozmazlený apoštol bezsmyslnosti západní kultury

9. 7. 2009 / Jan Čulík

Právě zásluhou karlovarského filmového festivalu, který prezentuje filmy nikoliv pouze ze Západu, ale z celého světa, z východu i z různých tzv. "třetích zemí", jsem si uvědomil, jak silně mi jdou už na nervy výplody zazobaných, bohatých "kulturních činitelů" ze zavedených západních demokratických zemí, jimž se v podstatě nic neděje, a tak si vymýšlejí různé nesmysly. Všechny ty filmy o krizi středního věku zazobaných právníků či žurnalistů... Aby nebylo mýlky: v Karlových Varech bylo možno zhlédnout i celou řadu dobrých západních filmů. Dobré byly zejména tehdy, když měli jejich tvůrci, kromě talentu a profesionální kompetence, také sebeironický smysl pro humor. Už jsme tu psali o vynikajícím, hlubokém, ale zároveň zábavném italském filmu Za všechno může Jidáš, jiným velmi dobrým, sebeironickým, komickým a přitom hlubokým snímkem byl německý film Whisky mit Wodka o natáčení filmu se stárnoucí nezvládnutelnou mužskou primadonou.

Ve středu večer byl velký sál hotel Thermal k prasknutí. Promítal se tam v jediném představení nejnovější film Larse von Triera Antichrist (2009). (V Británii jde do kin teprve v druhé polovině července 2009.) Film byl neuvěřitelným zklamáním. Přitom vedl k úvaze o některých závažných tématech.

Útok na srdce

9. 7. 2009 / Ema Čulík

Režisér Vasilij Sigarev, autor filmu Volčok >

Je mi líto, že tento film, jak se zdá odkazuje zpět na onen starý stereotyp temného Ruska. Já v dnešním Rusku žiju a musím říci, že to tam není utlačitelsky temné, i když určitě musíte mít smysl pro humor, abyste tam mohli žít. Možná, že byste měli mít smysl pro humor, i když děláte o současném Rusku filmy. Aspoň takové filmy, které chtějí hovořit k mezinárodnímu publiku.

Pokud řeknete, že je film nudný, nezní to od vás moc dobře. Ve filmové recenzi nemůžete napsat: "Je to nudné," protože to vypadá, jako že nejste schopni udržet pozornost, anebo jste nevzdělaný. Jak se tady v Karlových Varech dívám na všechny ty filmy, jsem si vědoma aktuálního problému "zábava kontra intelektuální hodnota". Pokud má film hluboký význam, může být také zábavný? A může být film který byl v první řadě natočen pro zábavu, zajímavý a oslovovat i naši mysl a naši duši, nikoliv jen naši krátkodobou pozornost?

Anglická verze tohoto článku je ZDE

An Attack On the Heart

9. 7. 2009 / Ema Čulík

If you say a film is boring, it doesn't make you sound good. In a film review you can't say just, "It's boring", as it just makes it seem like you have no attention span, or you're ignorant. Watching all these films I'm aware of the issue of entertainment vs intellectual value. If a film has deep meaning, can it also be entertaining? And can a film made primarily for entertainment be interesting, and appeal to our minds and souls, as opposed to only our short attention span?

Vassily Sigarev 's film Volchok / Wolfy (2009) was a really good film... for my brain. My heart disagreed. The heart, being the centre of emotion, can't take such wallopings as are doled out by this film. There aren't really any particularly shocking scenes, apart from maybe a woman pissing on the floor. But nevertheless you leave the cinema feeling somewhat tongue-tied. And not in a good way. You feel exhausted by misery.

A Czech version of this article is HERE

PROTEST:

Zrušte volbu ředitele ČT, požadujeme změnu mediálních zákonů

9. 7. 2009

Dovolujeme obrátit se na Vás se žádostí, aby, kromě zrušení stávajícího výběrové řízení na post generálního ředitele České televize, byla zahájena jednání o změně mediálních zákonů za účasti profesních sdružení, organizací, odborů, odborné veřejnosti tak, jak se to děje v případě každé zákonné normy, která má sloužit veřejnosti.

Vážený pane předsedo, v loňském roce připravili mladí lidé a studenti obdivuhodnou iniciativu, kterou chtěli dát jasně, nekonfliktně a svrchovaně demokraticky najevo, jak jim záleží na kvalitě demokracie a osudu této země. Obrátili se na vrcholnou politickou reprezentaci i na občany a odbornou veřejnost.. "Dejte nám dárek ke dvacetinám," tak se jmenovala zveřejněná "Inventura demokracie", výzva studentů politikům, aby do 20. výročí sametové revoluce odstranili čtyři legislativní absurdity. Za jednu z nich studenti považují: obsazování mediálních rad podle politického klíče.

Paní Buzková, modlíte se také? aneb blízká setkání třetího druhu

Chroničtí petenti píší další "otevřený" dopis - už se zase volí generální ředitel ČT

9. 7. 2009 / Štěpán Kotrba

Mezi signatáři výzvy nechybí Zdeněk Svěrák, Jiří Krejčík, Juraj Herz, Hana Hegerová, Věra Chytilová, Ludvík Vaculík, Olga Sommerová, Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Ladislav Smoljak, Zdeněk Troška, Petra Procházková, Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Petr Oslzlý, Jiří Stránský, Vladimír Merta, Petr Jarchovský, Igor Chaun, Daniela Fischerová, J.A. Pitinský, Jiří David, Eva Salzmannová, Jiří Žáček nebo Filmový a televizní svaz (FITES), Asociace režisérů a scénaristů (ARAS),představitelé Rady uměleckých obcí, PEN klubu, Obce spisovatelů, signatářů Charty 77 a další.

Oč jde? No samozřejmě o volbu nového ředitele České televize. "Ve středu 8. 7. 2009 se otevřeným dopisem k situaci v České televizi obrátilo na představitele nejvýznamnějších politických stran České republiky 100 osobností českého kulturního a veřejného života", píše se v tiskové zprávě. A následuje výčet rozhořčených "kulturních celebrit", které si myslí, že právě jim patří Česká televize a oni budou řídit její chod "ve jménu veřejnoprávnosti". Vrací se emocemi nabitá bouřlivá doba vánoc roku 2000? Vrací se televizní krize? Spacáky čekají, vlajky se žehlí a spřátelení novináři opět vytvářejí komentáře předem? Když Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Olga Sommerová či Martin Mejstřík podepisují nějakou petici, je jasné, že úplně celá "gultůrní" fronta přechází do útoku. V tu chvíli je totiž "ohrožena demokracie". V tu chvíli jsou totiž ohrožena koryta jejích hysterických zastánců.

Paní Buzková, modlíte se také? aneb blízká setkání třetího druhu --- Senátor Žantovský (ODA), poslankyně Buzková (ČSSD, zde bez mandátu), Ladislav Smoljak (Divadlo J.Cimmrmana) a Břetislav Rychlík sledují vystoupení Tomáše Halíka (Církev Svatá, zde bez mandátu). Kavčí hory, 29. 12. 2000

Vzkazy akademikům od kolegů za vodou:

Syndrom vyvolenosti tzv. intelektuálních a uměleckých elit

9. 7. 2009 / Ivo V. Fencl

Do sebe zahleděná a přezrálá zdejší vědecky a učitelsky potrefená obec, zabydlená ve zdech starého a nově budovaného vysokého školství a v ústavech ctihodné České akademie věd, propadá dnes panice, i když každá z  jiných důvodů. I ve snech ji straší přízraky konce jedné epochy, kdy bylo sladko bádat a vyučovat nebo vědu a vědecky výzkumnickou a pedagogickou aktivitu předstírat. Do konce osmdesátých let jsme tu měli tři úplné university s režimně znormalizovanými týmy, jimž svým kvantem deseti fakult kralovala Universita Karlova. (Brno s universitou JEP mělo tehdy pět fakult, Palackého universita v Olomouci čtyři). Pro komplexní universitní vzdělání za přísných nároků zkoušejících na posluchače a při průběžném úbytku těch méně způsobilých (někteří nešťastníci odpadali i těsně před absolutoriem), kdy peníze ještě nešly za posluchači, to v našich historických zemích stačilo. Byla zde řada dalších specializovaných vysokých škol universitního typu s nižšími požadavky (jedna veterinární, pět samostatných pedagogických fakult, vysoká škola politická a vysoká škola policejní). Každá z nich měla svéráznou historii, někdy tristní, jejich formování zatím uniká pozornosti, ač důsledky, například ve školství, sklízíme dodnes.

POZNÁMKA NA OKRAJ:

O užívání slova a svobodě projevu, neboli O pedofilech, kteří si hrají na schovávanou

9. 7. 2009 / Uwe Ladwig

Zase se jednou v BL diskutuje o 'svobodě slova' a už bych se toho tentokrát ani nezúčastňoval, kdyby tam nebylo to zajímavé spojení se zájmem lidí, kteří žádají, aby se pedofilové celého světa mohli alespoň na internetu podívat na zneužívání dětí. Z tohoto důvodu dnes napíšu jen krátce něco o divném užívání slov a o hře obhájců zobrazování pedofilního jednání na schovávanou.

V těchto dnech bylo v BL v různých příspěvcích možno číst leccos o svobodě slova, společnosti, země, informačních technologiích a o zákazu myšlení -- a dokonce také o svobodě vyjadřování. V dubnu 2008 jsem už ohledně svobody slova poukázal na to, že jde o svobodu lidí a jejich možnosti beztrestně projevit své myšlenky. Tentokrát to bylo tak nějak stejné, ačkoliv se to opisovalo také jinými, podle mého však vlastně i tentokrát nevýstižnými pojmy.

V rámci demokracie musíme publikovat i protidemokratické názory

9. 7. 2009 / Jan Čulík

Příspěvek Lukáše Visingra je tragickou ukázkou toho, co právě demokracii oslabuje. Souhlasím s panem Visingrem, že existují dva různé názory na demokracii; jeden z nich, že demokracie svou podstatou musí dovolovat i protidemokratické názory. Taková představa existuje především v anglosaských zemích. Její podstatou je důvěra v "rozumnost" voličů.

Pedofilové, rasisté a dodržování zákonů

9. 7. 2009 / Karel Dolejší

Ač je to už takřka k neuvěření, Uwemu Ladwigovi se podařilo s použitím německé analogie posunout debatu o kauze Stwora přece jen o kus dále. Především, uplatníme-li analogii důsledně, Stworův Zvědavec podle dobrozdání řady kompetentních instancí publikoval antisemitské a a antiromské články, čímž pravděpodobně porušil platný český zákon. (Ponechávám stranou skutečnost, že forma, jakou byl Stwora obviněn, představuje skutečně právní paskvil. S věcnou podstatou - publikací nenávistných článků - to ovšem není v rozporu, jde o procedurální záležitost. Stwora by měl být samozřejmě vyšetřován na základě řádného obvinění.)

Jak to bylo (a bude) na technopárty?

9. 7. 2009 / František Řezáč

Představitel studentů z koleje 17. listopadu v Praze pan Jiří Krupka jako jeden z postižených BORDELEM, který v blízkosti koleje dělali tzv. squateři, obhajuje jednání své i svých kolegů, vedoucí k vyklizení vily Milada. Tedy: kdo dělá BORDEL a nedá si rozumně domluvit, musí být donucen - policií - k pořádku, aby nerušil práva sousedů na klid a pořádek.

Tlak na devastaci Klánovického lesa ve prospěch golfového hřiště se zvyšuje

9. 7. 2009

Vážení čtenáři Britských listů,

dovoluji si Vás oslovit zprávou, jejíž tématem je bezprecedentní a zdánlivě nepochopitelné ohrožení Klánovického lesa. Jeho několikaletá veřejná obrana má pravděpodobně jednu z posledních šancí na úspěch. K tomu, aby tato iniciativa byla úspěšná, potřebujeme širší podporu veřejnosti, píše Pavel Roušar.

Myšlenka na umístění golfového areálu do přírodního parku Klánovický les takovým způsobem, že by zasahoval dvěma třetinami své rozlohy do přírodní rezervace Cyrilov a jednou třetinou do evropsky chráněné lokality Natura 2000, je podnikatelským plánem společnosti Forest Golf Resort Praha (FGRP). To, že projekt nebyl ihned odkázán do zákonných mezí České republiky a že nebyl jako takový okamžitě pozastaven a že nebyl územní plán Klánovického lesa změněn podle řádně předloženého návrhu - tedy na lesní plochu nahrazující plochu SO2- je selhání Magistrátu hl.m.Prahy a primátora Pavla Béma. A nejen to. Tento projekt je navíc pražským magistrátem, a nejen jím, nadále podporován, což lze považovat za ukázkové selhání české demokracie.

Je veřejným zájmem chránit veřejný prostor, nebo podporovat jeho privatizaci?

9. 7. 2009 / Bohumil Kartous

Situaci okolo Klánovického lesa je možné považovat za případovou studii o boji za veřejný zájem. A nejde tady zdaleka jen o les, i když o něj jde především. Jde o to ukázat na tomto případu, že na straně věcí veřejných se ocitá občanská společnost zoufale sama, protože instituce, která jí má vycházet v ochraně jejích zájmů vstříc, privatizuje veřejný zájem sama pro sebe a pro spřátelenou lobby. Jde o to ukázat, že divoká privatizace z devadesátých let, kdy tato společnost přišla k miliardovým majetkovým újmám, pokračuje na různých úrovních dosud, a že hodnoty, o které tato společnost přichází, nejsou zdaleka jen hmotné....

Afghánistán: Dohnat a předehnat?

9. 7. 2009 / Karel Dolejší

V afghánské provincii Helmand právě probíhá dlouho ohlášená ofenzíva americké námořní pěchoty, jejímž cílem je připravit Talibán o podstatnou část jeho příjmů. V Helmandu se údajně produkuje kolem 70% afghánského opia, které představuje hlavní zdroj obživy místních obyvatel a současně i hlavní položku v talibánském rozpočtu. Jenže povstalci se stahují do jiných částí země a ofenzíva tedy jejich ozbrojené síly příliš citelně nezasáhne.

Očekávalo se, že Talibán bude Helmand ze všech sil bránit, protože má pro něj z finančního hlediska centrální význam. To se ale podle všeho zatím neděje, ozbrojený odpor byl spíše ojedinělý a milice se stahují do sousedících sektorů kontrolovaných Němci a Italy. Američtí velitelé se prý domnívají, že povstalci jsou zaskočeni a nevědí, jak na ofenzívu odpovědět. Podobné vysvětlení se ovšem z hlediska někoho, kdo nepřemýšlí mozkem amerického důstojníka, nejeví jako příliš pravděpodobné.

V Německu před volbami dobojováno?

9. 7. 2009 / Alena Borůvková

Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier (SPD) a kancléřka Angela Merkelová (CDU) se utkají 27. září 2009 o Bundestag. Výsledky parlamentních voleb určí, zda v Německu opět vznikne velká koalice či zda se podaří sestavit vládu pouze černo-žlutou či červeno-zelenou. Případně, zda se CDU/CSU nebo SPD poprvé odváží sestavit trojkoalici s FDP a Zelenými.

Povolební situace však začíná nabývat čím dál konkrétnějších obrysů už teď.

Úředníci chybují u repetentů v přídavcích na dítě

Pozor: Vracet musí příjemce!

9. 7. 2009

Neudělali jste maturitu, opravky máte v září, přestali jste být žákem školy a úřednice vám při odhlášce dětských přídavků řekla, že je budete brát až do konce srpna? Právě u vás může zazvonit exekutor!, upozorňuje čtenář Jan Beer.

Neznalost zákona neomlouvá, říká staré známé pravidlo. Mnozí žáci středních škol dnes zavítali na Úřady práce. Podporu nedostanou, jejich cesta tak musí vést na úřad, který vyplácí přídavky na děti, aby nahlásili, že už nejsou žáky školy a byli vyřazeni z evidence těch, jež pobírají nárokovou sociální dávku.

Lidé, kteří neexistují

9. 7. 2009

KD│Jednou ze záhad ohledně řízení mnoha médií je to, jak jsou některé názory vylučovány "z hlavního proudu" a ve zpravodajství chybějí --- dokonce i když je zastává mnoho dobře informovaných lidí, napsal v blogu na NYT Paul Krugman.

Nejznámější příklad představuje příprava k válce v Iráku: Ke skepsi ohledně důvodů k válce se přistupovalo jako k okrajovému názoru, i když důkazy prezentované jestřáby byly chabé a řady skeptiků zahrnovaly mnoho lidí s excelentním kreditem z oblasti národní bezpečnosti.

Jak to bylo ve squatu Milada

8. 7. 2009 / Jiří Krupka

Jako obyvatel Koleje 17. listopadu, která těsně sousedí se squatem Milada, a jako člen kolejní rady, která se pokoušela se squatery vyjednávat o modu vivendi mezi studenty a squatery, si troufám říci, že mám vcelku přesné informace o dění týkající se squatu Milada, a proto musím reagovat na zkreslené a neobjektivní informace týkající se vyklizení squatu Milada a problémů s tím souvisejících. Tyto informace píšu záměrně, aby bylo jasné, že nejsem člověk, který píše o věcech, o kterých neví zhola nic jako pánové Stanislav Křeček a jeho absurdní výkřik do tmy o právu na bydlení, Petr Vilgus a jeho komentář, který má k realitě daleko, MUDr. Radim Uzel s článkem, a tady mě to opravdu překvapilo, plným polopravd a nepravd až po konspirátora pana Smoláka, který vidí modrá vejce a nakonec chrabrého rytíře pana ministra Kocába, který slibuje beztrestnost, píše Jiří Krupka, předseda Kolejní rady Koleje 17. listopadu.

Obama Rusům: Nezasahujte v sousedních zemích

8. 7. 2009

Vzhledem k tomu, že je dnes všechno provázané, každý světový pořádek, který se bude snažit vyvyšovat jeden národ či skupinu lidí nad druhé, nutně selže, řekl Obama.

Obama potvrdil, že Spojené státy postaví systém protiraketové obrany ve střední Evropě pouze tehdy, pokud bude existovat íránská jaderná "hrozba". Zdůraznil, že ani Spojené státy, ani Rusko by neměly prospéch z jaderných závodů ve zbrojení ve východní Asii či na Blízkém východě.

Americký prezident Barack Obama včera předložil v Moskvě svou vizi nového světa po ukončení studené války a naléhal na Rusko, aby nezasahovalo v sousedních zemích a aby opustilo "staré myšlení".

Obama také požadoval, aby Rusko přestalo pohlížet na USA jako na nepřítele. Představa, že Rusko a Spojené státy jsou věční nepřátelé, je názor "z dvacátého století", který má kořeny v minulosti, zdůraznil.

Rusko dnes nemůže přistoupit na jaderné odzbrojení

8. 7. 2009

JU│ Leonid Ivašov, viceprezident Akademie geopolitických otázek, se v Nezavisimoj gazetě kriticky zamýšlí nad rusko-americkými odzbrojovacími dohodami. Uvádí, že ruské jaderné zbraně jsou jedním z hlavních prvků v systému vojenské bezpečnosti země a jejich role v obraně země trvale narůstá tou měrou, jak narůstá zaostávání ruské armády v oblasti konvenčních zbraní za ostatními státy. Strategický a taktický prvek ruských jaderných zbraní je faktorem zadržování jaderného úderu USA resp. masové agrese jakéhokoli velkého státu nebo seskupení států, které by mohly vést ke ztrátě suverenity a ohrožení územní celistvosti země.

Obranyschopná demokracie

8. 7. 2009 / Lukáš Visingr

Dovolte mi přispět několika postřehy do diskuse na téma trestního stíhání vydavatele webzinu Zvědavec. Tato diskuse se podle očekávání změnila ve spor o svobodu slova, resp. o to, zda je v demokratickém systému přípustné bránit šíření názorů, které směřují proti demokracii. Část diskutujících se domnívá, že to přípustné není, jelikož si tak demokracie osobuje jakési „právo na objektivitu“, čímž se nebezpečně blíží právě těm extremistickým ideologiím, před kterými má chránit. Druhá skupina zastává názor, že to je nejen přípustné, ale i nezbytné, jelikož jinak hrozí, že demokracie bude „demokraticky“ oslabena nebo zničena. Ale filozofové, právníci a politologové o tomto tématu debatují už dosti dlouho, přinejmenším od 20. let 20. století, kdy demokracii v Evropě začali ohrožovat fašisté a komunisté.

Indiánští vzbouřenci v Peru.

Banální střet civilizací neskončil banálně

8. 7. 2009 / Josef Mikovec

Daisy Zapata: "Dnešek je historický den pro všechny indiány i pro celý peruánský národ" Peruánská vláda ustoupila a rozhodla, že do tropického pralesa nepustí těžaře. Pro původní obyvatele je to vítězství, jakých ve svém pětisetletém boji proti kolonizaci příliš nezažili. Peruánský parlament ustoupil protestům indiánů a zrušil dekrety, které měly džungli otevřít těžařským koncernům. .... Ve čtvrtek místní Kongres jasnou většinou odhlasoval, že prezidentovy dekrety číslo 1064 a 1090 jsou neplatné. Jeden měl povolit prodej 450 tisíc kilometrů pralesa (je to více než třetina plochy Peru a více než pětinásobek rozlohy České republiky) soukromým firmám. Druhý měl ponechat vládě volnou ruku při schvalování těžebních koncesí, do kterých dosud mohli mluvit zástupci domorodé komunity.

The Uprising in the Amazon Is More Urgent Than Iran's: It Will Determine the Future of the Planet.

Přišlo to nečekaně a neuvěřitelně brzo. Domácí vyhráli, ptají se optimisté, nebo jen byla odložena porážka, táží se pesimisté a ti, kteří si porážku obyvatel Amazonie přejí? Znovu se potvrdila nepochybná kvalifikace CIA, která charakterizovala mnohokrát sociální hnutí původních obyvatel ("the native people", los pueblos originários) jako hlavní výzvu tj. nebezpečí pro "US hegemony". Council on Foreign Relations ve své zprávě v květnu 2008 dokonce věcně konstatuje, že éra, ve které měli Spojené státy dominující vliv v Latinské Americe, končí -- a Monroeova doktrína je mrtva. Nejde tedy o pouhou okrajovou událost v bezvýznamné zemi, ale o dění zapadající do pohyblivé mozaiky 4. světové války.

Přesvědčivý film o lidských vztazích uprostřed válečných hrůz

8. 7. 2009 / Jan Čulík

Snímek Václava Marhoula Tobruk mi připomněl zprávu, která před časem proběhla britským tiskem. Vojáci z britské armády, kteří byli během první světové války popraveni za dezerci kvůli tomu, že utekli z bojů, byli nedávno prohlášeni za nevinné a byly jim navráceny veškeré vojenské pocty. Odborníci totiž poukázali na to, že tito vojáci jednali v důsledku intenzivního posttraumatického stresu, takže byli vlastně vážně psychicky nemocní, jenže lékařská věda v letech 1914-1918 příznaky neuměla identifikovat.

Optimismus? Eva to řekla... téměř

7. 7. 2009 / Ema Čulík

< Davide Ferrario

To je pro mě jedna z věcí, které chyběly ve Formanově nejnovějším díle Dobře placená procházka. Forman natočil filmovou verzi divadelní hry, ale vůbec se k tomu sám nijak nevyjádřil. Neprojevil vůbec žádný zájem o obrovský rozdíl mezi oběma žánry a pracoval s divadelním dílem naprosto v nevědomí, jeho postavy tančí kolem gigantického růžového slona stojícího uprostřed místnosti.

Davide Ferrario si je vědom, jak film funguje, a jak film funguje dnes. Používá jeho formu a jeho žánr i nejrůznější jejich formáty. Tím se vyjadřuje nejen k tvůrčímu procesu, ale také k velmi závažným otázkám lidské existence. Protože Ferrario nezanedbává, jak to nazývá, "lidský prvek". Slučuje formu s upřímnou pravdou, s lidmi a s autentickými emocemi. Jeho dílo se neproměňuje v suchý filozofický traktát. To, co postavy objeví, nám film neoznamuje kázáním, ale písní! Umění je pozoruhodná věc, která nám umožňuje pochopit sebe samé i naše životy. Avšak umění neposkytuje dokonalou odpověď a samo o sobě nedokáže přinést spásu. I víra je pozoruhodná věc, která nám pomáhá pochopit sebe samé a naše životy, ale také neposkytuje dokonalou odpověď a také sama o sobě nedokáže přinést spásu. Takže vidíte, proč je tento film optimistický ... téměř.

Film Davida Ferraria Tutta colpa di Giuda, (Za všechno může Jidáš), který se anglicky jmenuje Freedom, ve mně vyvolal dobrý pocit. Eva Zaoralová, umělecká ředitelka karlovarského filmového festivalu, o něm před promítáním řekla, že je to jediný nedeprimující film v hlavní festivalové soutěži. Navzdory tomu, že se odehrává ve věznici, je to téměř optimistický film. A právě tento pozitivní přístup, který však nebyl naivní, se mi velmi líbil.

An English version of this article is HERE

Optimism? Eva said so.. almost

7. 7. 2009 / Ema Čulík

Davide Ferrario's film Tutta colpa di Giuda, (Blame it all on Judas) titled in English Freedom, left me feeling good. Eva Zaoralová, the creative director of the Karlovy Vary Film Festival, introduced it by saying that this was the only non-depressing film in the main competition. Despite being set in a prison, it is almost optimistic. And exactly this non-naive positivity appealed to me.

It's about a young theatre director, Irene Mirkovic, from Serbia, who puts on her own avant-garde pieces, and seems to do quite well with it, and who has become involved in a project to put on a play in a more lenient ward of a Turin prison. On the suggestion of the prison's priest, Iridio, they start working on a production of the Passion, for Easter.

Český překlad tohoto článku je ZDE

Nejdrsnější to mají mladí

8. 7. 2009 / Jan Čulík

V sérii drsných výpovědí o životě v dnešním postkomunistickém (i jiném) drastickém světě pokračoval v úterý večer v Karlových Varech soutěžní polsko-německý film režiséra Roberta Gliňského Sviňky. Je to ve Varech už několikerý film z poslední doby (psali jsme tu například o ruském snímku Všichni umřou, jenom já ne), který jakoby naznačoval, že nejdrsnější život mají mladí lidé.

Další nedovařené potěšení z českých filmových vyvařoven

7. 7. 2009 / Ema Čulík

Vyrostla jsem s českými pohádkami. Nepodílela jsem se příliš na kultuře britských dětí, protože jsem se namísto toho dívala na Broučky nebo na Zahradu. Pro mě je Česká republika pořád ještě pohádkovou zemí, a kdykoliv slyším v zahraničí češtinu, vždycky mi to připomene dětství. Mám pocit, že se v ČR pohádky dělají dobře. I když je možné, samozřejmě, že je to jen můj subjektivní sentimentální dojem.

An English version of this article is HERE

Another half-baked delight from the Czech film bakeries

7. 7. 2009 / Ema Čulík

I was raised on Czech fairytales. I didn't participate in a lot of British children' culture cause I was watching Broučci or Zahrada instead. For me this is still a fairy-tale country and if I hear Czech abroad it always makes me remember my childhood.. I feel like fairytales are done well here. Though I may, of course, just be being sentimental.

This morning I saw Marie Procházková's Kdopak by se vlka bál/ Who's afraid of the Wolf? . It's the story of family turbulence -- a couple (they are not named, but known only as Mum and Dad) almost divorce as their child's real father, the mother's former musical partner, returns from Japan and wants to meet up with her again. He has no interest in the child, Tereza, and yet she and her mother are supposed to go with him to Japan and start a new life as a "real" family.

Česká verze tohoto článku je ZDE

Kdo bude cenzurovat?

8. 7. 2009 / Petr Wagner

Zaujaly mne články pana Víta a pana Dolejšího. Oba se totiž dopouštějí podobného způsobu uvažování. I když jeden hodně nepřímo na pozadí bezobsažného slova demokracie a druhý za barikádou terminologie a citací na tématu svobody slova. A to totiž duálního způsobu uvažování, typického pro náš "západní" svět.

Dobro = správně a zlo = špatně.

Svoboda slova je s pokrokem v silné korelaci

8. 7. 2009 / Hynek Bíla

Dlouho jsem do BL nic nenapsal, ale včerejší článek Karla Dolejšího mě popudil natolik, že jsem se cítil přinucen reagovat.

Dolejší, zdá se, tvrdí, že obhajoba široce pojaté svobody slova (v jeho slovníku "vyznavačská obhajoba") je neproduktivní: nejen že nedává naší společnosti výhodu v soupeření s ostatními, méně svobodnými, společenstvími, ale navíc se "stěží ubrání podezření ze spojení se snahami rozbít zbytky sociálních vazeb a učinit již nyní zle postižené národní společenství definitivně pouhým objektem vnější manipulace". Jako doklad uvádí, že nejvýznamnější kauzy spojené se svobodou slova v posledních desetiletích byly banality - obhajoby pornografie, urážek cizích náboženských symbolů a popírání holokaustu - zatímco důležitá problematika ekonomického neoliberalismu nebyla díky svobodě slova účinně vyřešena.

Takto postavená argumentace je problematická především proto, že zkresluje důvody, které "vyznavačské obhájce" vedou k jejich stanovisku.

Cokoli zakážete, zvýznamníte

7. 7. 2009 / Štefan Švec

Texty a argumenty Karla Dolejšího obvykle stojí za to číst. Nad jeho dnešním argumentačním cvičením o svobodě slova trochu zůstává rozum stát. To, že svoboda slova nezajistila myšlenkový pokrok v ekonomii, znamená, že nesvoboda slova by ho zajistila? Dolejšího argument zní, jako byste obviňovali výrobce barev za to, že za posledních deset let nevznikl žádný inovativní obraz. Svoboda slova je jedna z podmínek, nikoliv motor myšlenkového pohybu. Bude Karel Dolejší proto, že nikdo nepředpověděl globální ekonomickou krizi, zakazovat karikatury Krista nebo Mohameda?

Zakazovat myšlení v létě by bylo fajn, ale...

8. 7. 2009 / Michal Vimmer

Považoval jsem téma svobody slov pro tentokrát (před letošní okurkovou sklizní) za důkladně proprané. Zopakovali jsme si obvyklé postoje a stanoviska, ocitovali své ideové souvěrce a začali balit na dovolenou, do Varů nebo uklízet po povodni, takže škoda dalších slov. Leč chyba lávky.

Dolejší předvádí, kolem jakých témat se točí debaty o svobodě projevu poslední doby: svoboda pornografie, blasfémie a popírání holocaustu. Z odpudivého výběru nekomplikovaně vysvítá, že taková agenda Západ nešlechtí. Co hůř:

"svoboda slova" podle Dolejšího nebyla Západu nic platná proti nynější systémové krizi kapitalismu. Zajímavý názor, ale možná by v těchto tropických dnech bylo lépe studovat po večerech klasiky a zanechat scholastiky, která se jak réva vine k demagogii.

Egypt chce systémy S-400 proti Íránu

8. 7. 2009

LVI│ Vzhledem k rostoucím kapacitám Íránu v oblasti balistických raket nedávno egyptská armáda vyjádřila zájem o zakoupení nejmodernějších ruských kompletů protivzdušné obrany S-300 a S-400. Informoval o tom izraelský deník The Jerusalem Post.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za květen 2009

13. 6. 2009

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V květnu 2009 přispělo celkem 257 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 92 324 04 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 5. 2009 částku 60 385,44 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a