Soudný čtenář ví, že nemá cenu se zabývat slovními výboji na zdejších fórech, chci ale tentokrát udělat výjimku, protože jde, zdá se mi, o zajímavý názorný příklad a o sociologickou zkušenost, která stojí za úvahu, i když jde o většinou o anonymní názory, které jsou kromě toho pro čtenářskou obec BL velkou měrou nereprezentativní.

V první verzi pátečního vydání BL jsem udělal chybu: omylem jsem přeložil do češtiny a vydal jako článek od Fabiana Golga výčet asi dvaceti protikladů v bibli, který Fabiano před časem rozeslal v angličtině pro zajímavost některým svým přátelům, nikoliv jako text pro publikaci. Spěchal jsem, bylo pozdě v noci a neuvědomil jsem si, jak na to posléze Fabiano sám poukázal, že "já samozřejmě takový odborník na bibli sám nejsem."

Na to, že to není text od Fabiana Golga, přišel jeden náš anonymní kritik na zdejších fórech, který vyhledává chyby, jichž se dopustíme, a přikrášluje je, mění je v polopravdy a lži a dává jim pro svou zábavu vždycky tu nejhorší možnou interpretaci.

Tento kritik zjistil, že obdobný seznam rozporů v Bibli existuje na internetu na jedné novozélandské stránce. Obvinil Fabiana Golga, že příslušný text "ukradl", aby se "obohatil" (je tomu jinak: Fabiano píše pro Britské listy zadarmo.) Ukázalo se pak, také, že Fabiano text o rozporech v bibli ani nenašel na zmíněných novozélandských stránkách, přečetl si ho v australském časopise Reason.

Je pozoruhodné a o některých českých čtenářích možná výmluvné, že toto nedopatření vyvolalo na fórech Britských listů skutečnou orgii nenávisti. Fascinující je, jak rychle jsou někteří čtenáři ochotni připsat jiným - iracionálně - ty nejčernější úmysly a odepřít jim to, čemu se v anglosaském prostředí říká "benefit of the doubt" - jestliže nemám důkaz o prohřešku, v civilizovaném prostředí platí presumpce neviny. Chyby a nesrovnalosti mohou mít obrovské množství nejrůznějších příčin - připisovat jim tu nejvíce podvodnickou interpretaci je sice možná zábavné, avšak nepříliš etické. Těmito dezinformačními praktikami se dobře bavili za komunismu estébáci.

Slavný britský novinář Sir Robin Day, autor moderního, průrazného interview, kdysi poukázal na to, že to, zda bude reportérova otázka považována za skandální, může zpětně ovlivnit politik tím, jak na ni reaguje. Jestliže vykřikne politik i na zcela nevinný reportérův dotaz (třeba: "Budete kandidovat ve volbách?") hystericky: "Co si to dovolujete??", reportérova otázka bude posléze vypadat jako drzá nehoráznost. A totéž lze dělat i v případě Britských listů: "Skandál!! Jan Čulík během dne ve vydání opravuje formulace, chyby a překlepy (protože večer všechno nestihne)!! Mění fotografie a texty. Je to šokující!! Jak hluboko dokáží Britské listy ještě klesnout?"

Útoky proti omylu s výčtem rozporů v bibli vyvolaly na fóru BL tak nenávistné vášně, že jim podlehl i jeden autor "pravicového" zaměření, který pro BL občas píše, a vynadal mi, že prý potlačuji pravicové texty. Čtenářům nabídl i analýzu obsahu mé mysli: vysvětlil, na základě jaké zlovolné motivace jsem se prý rozhodl jeho text nepublikovat.

Autor si nepovšiml, že je ten text už několik týdnů vystaven na titulní stránce BL. Omluvil se a omluvu přijímám - příklad je však varováním:

Myslím si, že by si měli lidi ve vlastním zájmu dávat pozor, aby nepropadali emocionální manipulaci a černému hněvu. Ochromuje to schopnost posuzovat realitu.

Pokud má někdo jakékoliv dotazy, připomínky či kritiku k redakční praxi Britských listů, nechť se nás obrátí jmenovitě: veškeré aspekty redakční práce BL čtenářům, kteří se zeptají, vysvětluji. K věcem, z nichž býváme obviňování na Fórech, však dotazy od čtenářů skoro nikdy nechodí. Zdá se tedy, že diskutérům na Fórech nejde o zjištění skutečnosti, ale jen o demonstrativní očerňování tohoto listu. Někteří čtenáři nám píší, že na fórech BL nemohou diskutovat, protože se nechtějí drát mezi tamější hlučnou klaku, někteří autoři by pro BL psali, ale, jak nám sdělili, "nemají potřebu se nechat na fórech skandalizovat skupinkou primitivů".

Ale kde je logika těchto útoků? Je realistické přesvědčení, že šéfredaktor skutečně vydává Britské listy každodenně šest let zadarmo proto, aby jimi obelhával českou společnost? Ale proč by to dělal? Chápu, že šíření nenávisti proti Britským listům má politický význam, protože je některým lidem nepříjemné, že se do českého prostředí dostávají jiné myšlenky, avšak nechápu, že lidem, kteří případně této emocionální sugesci propadnou, nepřijde, že představa zloducha, který schválně už šest let denně vydává zadarmo lživý časopis, je tak trochu spíš z nějakého comicsu.

Možná je načase znovu vysvětlit, o co Britské listy usilují. Nemají náklonnost k žádné ideologii ani politické straně. Mnohokrát jsme vysvětlovali, že jsme tady od toho, abychom do českého prostředí přinášeli kritickou debatu na domácí i zahraniční témata, která české sdělovací prostředky z bojácnosti, případně z jiných důvodů pomíjejí. Programově vybíráme to, co považujeme v domácí i zahraniční veřejné diskusi za zajímavé a o čem se v českých médiích nedočtete. Dobré sdělovací prostředky fungují na principu, že ze zásady podvracejí politický a mediální establishment: vždycky jsou na straně řadového občana proti politickému establishmentu. (To se netýká jen tzv. "levicových" médií, ale všech seriózních sdělovacích prostředků. Sdělovací prostředek, který podlézá mocným, se tím diskredituje.) Tato funkce sdělovacích prostředků je v demokracii nutným korektivem obrovské moci vedoucích představitelů politického a ekonomického establishmentu.

Britské listy jsou (zatím) z velké části jen dílem jediného člověka. Proto se mohou věnovat jen určitým tématům, těm, která v daný okamžik považují za nejdůležitější - těm, o nichž informace v českých sdělovacích prostředích chybějí. Vyplňují programově mezeru v tom, co není: kdyby byl český tisk převážně "levicový", musely by přinášet tzv. "pravicové" argumenty.

Přitom fungují BL na základě filozofie, že lidské poznání skutečnosti je nedokonalé - k pravdě pouze postupně aproximujeme, na základě své osobní zkušenosti a postupného ohledávání světa. Naštěstí mívají lidé rozdílná pojetí skutečnosti a jedním z nejplodnějším způsobů, jak se zbavovat percepčních omylů, je tato různá pojetí konfrontovat: rozbíjet fosilizované, konvenční, nepřemýšlivé pojetí skutečnosti, založené na jediném pohledu na svět.

Všechno, co v Britských listech tedy prezentujeme, je tedy pouze pracovním příspěvkem do diskuse. Je to předložený argument, o němž by čtenáři měli samostatně uvažovat a případně přijít s protiargumenty. Každý inteligentní a nosný protiargument je cenný, protože dokáže poopravit naše nedokonalé vnímání skutečnosti. Britské listy od čtenářů neočekávají, že přijmou to, co se v nich píše, jako jedinou možnou teologii, a budou to vzývat. Chtějí, aby se nad přinášenými argumenty čtenáři zamysleli.

Mnohdy šéfredaktor ani s publikovanými příspěvky nutně nesouhlasí, ale považuje je za zajímavé pro stimulaci diskuse. Britské listy pracují na tomtéž principu jako známé diskuse anglosaských studentů ve školách: "dnes budeme diskutovat o tomto tématu a ty v zájmu diskuse budeš hájit toto stanovisko, ty zase stanovisko opačné, a pak si to vyměníte." Uvědomte si, že vznese-li novinář či univerzitní pracovník veřejně nějakou otázku nebo nějaký argument, neznamená to nutně, že ho zastává, většinou ho prezentuje ke stimulaci debaty, aby se dané téma konfrontací rozdílných názorů osvětlilo.

Na druhé straně je pravda, že nemůžeme některé principy opustit: kritiku mocných, pomoc slabým, prosazování lidských práv bez ohledu na rasové či národnostní předsudky. To jsou totiž základní principy, na nichž vznikla evropská civilizace.