Za hlavní nepovažujeme, že vstup ČR do EU bude garantovat dosaženou ochranu životního prostředí před různými neurvalci typu V. Klause, byť ani to nelze opomíjet. Protože velká část "evropské" ekologické legislativy byla v ČR již uzákoněna, podíváme se na změny od r. 1996-7, kdy ČR začala aktivněji usilovat o vstup do EU. Při velkém počtu ekologických problémů nemůže být výčet vyčerpávající.

K hlavním ekologickým kladům vstupu ČR do EU patří:

1. přijímání, zpřísňování a uvádění do života četných ekologických norem - limitů znečišťování. V ochraně ovzduší jde o regulaci emisí těžkých kovů, těžkých organických polutantů (POP), těkavých organických látek (VOC), přízemního ozonu, zpřísnění emisních limitů v dopravě ad. V ochraně vod jde o požadavek snížit znečištění vod dusičnany, dusitany, fosforem a postavit chybějící kanalizace a čistírny odpadních vod v obcích nad 2000 obyvatel v prodloužené lhůtě do r. 2010. V odpadech jde o požadavek šetrně zneškodňovat a pokud možno i recyklovat autovraky, ojeté pneumatiky, vyjeté oleje, autobaterie, odpad s kysličníkem titaničitým, odpad s PCB, kaly z čistíren odpadních vod, mnohé obaly, jakož i o obnovu programů odpadového hospodářství. Pozitivní je povinnost ekologicky šetrně nakládat s chemickými látkami a regulovat nakládání s geneticky modifikovanými organismy,
2. podporovat organické (ekologické) zemědělství a více tlačit na správnou zemědělskou praxi,
3. zajistit ochranu tzv. evropsky cenných přírodních území, což v praxi znamená určité posílení speciální ochrany přírody, např. podporuje vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí Novohradské hory, Střední Poohří, Český les, rozšíření CHKO Český Ráj a Pálava ad.,
4. vyšší tlak na prevenci ekologických problémů včetně posuzování vlivů na životní prostředí projektů i koncepcí, zavádění integrované ochrany (IPPC) a na vymahatelnost ekologických norem v praxi.

K hlavním ekologickým záporům vstupu ČR do EU patří:

1. sjednocení norem přípustného obsahu škodlivin v potravinách ČR na úroveň norem EU v r. 1997, což v praxi znamená v průměru jejich asi trojnásobné změkčení,
2. liberalizace obchodu s odpadem spojená s hrozbou přeměny ČR v horším případě na skládku, v lepším na zpracovnu v cizině vyprodukovaných odpadů. Rozpad systému sběru a využívání druhotných surovin a vratných obalů v ČR. Odsun zásadní regulace dioxinů (výroby a dovozu PVC) o 7 let,
3. podmínky diktované EU v zemědělství povedou ke zničení jeho další části a tím i k pustnutí dalších regionů, zejména v horších přírodně ekonomických podmínkách. V r. 2000 bylo podle ČSÚ v ČR zemědělství na 70 % objemu výroby 80. let a existovalo asi 600 000 ha neobdělané zaplevelené zemědělské půdy,
4. v silniční dopravě vedou požadavky EU na urychlenou výstavbu řady dopravně neodůvodněných a nejednou i špatně trasovaných a platné zákony porušujících komunikací dálničního typu k rozsáhlým ekologickým škodám a k rozpadu podstatné části silnic, zejména 3. a 2. třídy, pro hrubé zanedbávání jejich údržby a oprav (zanedbání MDS odhaduje na 150-200 mld. Kč),
5. ve vodní dopravě požadavky na modernizaci labské vodní cesty za asi 15 mld. Kč (ekologicky neúnosné vodní dílo Přelouč a ekologicky katastrofální vodní díla Malé Březno a Prostřední Žleb) a na výstavbu kanálu Dunaj - Odra- Labe za asi 400 mld.Kč vedou jak k naprostému zruinování ekonomiky ČR, aniž by se uvedených cílů dosáhlo, tak k nezachránění krachující vodní dopravy v ČR, tak ke druhé největší ekologické katastrofě na území ČR (kanál Dunaj - Odra - Labe),
6. v železniční dopravě vede požadavek na výstavbu jinak potřebných čtyř železničních koridorů k hrubému zanedbávání údržby a oprav ostatních tratí a k jejich postupnému vyježdění. Na doporučení EU (směrnice to ale závazně nepožaduje) byl přijat model rozdělení jednotné železnice na správu dopravní cesty a obchodně provozní podnik, přestože se v Německu neosvědčil a na Slovensku přispěl k likvidaci lokálek,
7. zachovává silně nerovné ekonomické podmínky podnikání v dopravě, které tolerancí externalit, zejména ekonomické části škod na zdraví lidí, zásadně zvýhodňuje ekologicky mimořádně závadnou, vysoce nebezpečnou a urbanisticky destruktivní silniční dopravu proti ekologicky a urbanisticky šetrné a bezpečné dopravě železniční. Dle mých výpočtů z podzimu 2002 silniční doprava brala víc než železniční v ČR od 10 mld. Kč v r. 1993 po 30 mld. Kč v r. 1996 a v r. 1997 až po 21,4 mld. Kč v r. 2001,
8. nutí přijímat i špatné mechanismy regulace společnosti jako je trh s elektřinou, obchod s právy znečišťovat kysličníkem uhličitým aj.
9. za těžkou schizofrenii politiky EU považujeme souběžné povinnosti některá přírodně cenná území přísně chránit (CHKO Poodří, dolní Labe aj.), současně je zničit (stavbou nesmyslných vodních děl) a ještě platit vysoké pokuty buď za porušování práva EU nebo mezinárodních závazků ČR.

Negativa uvedená jako 3-7 ve spojení s pokračující likvidací venkovských škol, zdravotních středisek, pošt, kulturních zařízení ad. vedou nutně k likvidaci podstatné části venkova ČR, zejména venkova dopravně vzdáleného od hlavních komunikací, bez významnějších nezemědělských aktivit, v horších přírodně ekonomických podmínkách a regionů, z kterých byli v l. 1945-6 odsunuti Němci. Likvidaci venkova považujeme za naprosto nepřijatelnou. Výše uvedená negativa vstupu ČR do EU prakticky znehodnocují četná zlepšení, která v oblasti běžné ochrany životního prostředí podmínky vstupu ČR do EU přináší. Za těchto podmínek považuje odborná skupina pro ekologii a životní prostředí ÚV KSČM vstup ČR do EU za neúnosný. Žádáme revizi stávající státní dopravní politiky ČR včetně pochybných mezinárodních smluv o tzv. evropských komunikacích a revizi zemědělské politiky ČR.

Autor je vedoucím odborné skupiny KSČM pro ekologii