Výchozí situace Českých drah

České dráhy svými výkony, organizací provozu, kvalifikací zaměstnanců i systémem řízení podporujícím součinnost lidí s vysokou spolehlivostí a bezpečností patří mezi přední železnice Evropy. Plně to potvrzují první závěry studie, kterou na objednávku EU provádějí zahraniční experti v rámci projektu PHARE "Příprava podmínek pro aplikaci direktiv EU při transformaci Českých drah". Náhodná není ani skutečnost, že řada vedoucích osobností Českých drah byla zvolena do řídících orgánů významných mezinárodních organizací.

České dráhy také dokázaly po celou dobu své existence dostávat všem svým povinnostem vůči státu přesto, že stát nedostával svým -- ČD nikdy nevěděly, kolik stát skutečně zaplatí za zajišťování osobní dopravy ve veřejném zájmu, pro občany. Všichni jiní dopravci (autobusy, městská doprava) jsou nezpochybnitelnými podnikatelskými subjekty, kterým se za objednané služby platí. Jen České dráhy považoval stát za nástroj své hospodářské a sociální politiky, za nesvéprávného sluhu, o němž rozhoduje bez hospodářské odpovědnosti. Taková praxe byla dříve obvyklá v celé Evropě, kdy byly státní železnice řízeny jako státní správy. Ve většině evropských států je to už dnes minulostí, v Evropské unii to zákony nedovolují.

Za deset let existence Českých drah jim stát za veřejnou dopravu nezaplatil více než 50 miliard korun. České dráhy to musely, v rozporu s principy podnikání v tržní ekonomice, hradit z vlastních zdrojů - ze zisku z nákladní dopravy a majetkového podnikání a z odpisů určených pro obnovu. Nemohly obnovovat chátrající vozidlový park (jeho průměrné stáří činí 28 let!) a zařízení, nemohly investovat do technického rozvoje. Opravy a provoz starého vybavení je stále dražší, jeho spolehlivost klesá. Může stát a jeho daňoví poplatníci ušetřit tím, že tak důležitému podniku fakticky zabavuje všechny zdroje, které vytvoří? Zahraniční zkušenosti dokazují, že na takovou praxi státy vždy draze doplatily.

Může se vedení Českých drah soustředit na potřebné zlepšování své podnikatelské činnosti, když nemůže vytvořené zdroje použít na potřebné investice, když musí neustále bojovat s nezaviněnou ztrátou a chybějícími prostředky? Přesto se vedení ČD i v loňském roce podařilo opět zlepšit své hospodaření a dále snížit výslednou ztrátu, jejíž jedinou příčinou je, že stát nezaplatil za požadované služby (ztráta je nižší, než nevyrovnaný dluh státu). Výsledkem popsaných podmínek a dědictví minulosti je zchátralost vybavení Českých drah, která byla vyčíslena na 130 miliard korun! To dostává nová akciová společnost do vínku.

Vznik akciové společnosti České dráhy

Vznikem akciové společnosti České dráhy k 1.1.2003 byl právně završen proces transformace české železnice v podmínkách právního státu s tržní ekonomikou a splněn jeden z posledních požadavků na soulad s legislativou Evropské unie před vstupem ČR do EU. Evropská unie, která neustále pracuje na zdokonalování fungování tržního hospodářství, jednoznačně požaduje, aby skončila praxe, kdy byly evropské železnice chápány jako státní správy. Má-li být železnice podnikatelským subjektem na dopravním trhu, musí mít její management rozhodovací pravomoci a nést plnou odpovědnost. Žádný státní úředník nemá právo zasahovat do řízení samostatných podniků. Socialistické hospodářství už naštěstí nemáme.

V základní směrnici EU o železnicích se doslova stanoví: "Členské státy musejí podniknout opatření nezbytná pro zajištění toho, aby v oblasti managementu, administrativy a vnitřní kontroly nad administrativními, hospodářskými a účetními záležitostmi měly železniční podniky nezávislý statut, v souladu s nímž budou vést zejména majetek, rozpočty a účetnictví, které budou odděleny od majetku, rozpočtů a účetnictví daného státu". Zákonem o transformaci Českých drah z února 2002 byl vytvořen právní rámec pro to, aby i akciová společnost České dráhy byla řízena a hospodařila odděleně od řízení a hospodaření státu, aby měla nutné podmínky pro samostatné podnikání a aby mohla a musela nést plnou odpovědnost za výsledky svého podnikání.

Ihned po schválení zákona o transformaci Českých drah proto vedení ČD začalo s maximálním úsilím připravovat vlastní přeměnu podniku. Soustředilo se na nové způsoby podnikatelského chování, nový ekonomický model podniku a na nové způsoby motivace svých zaměstnanců. Spoléhá se na pochopení a podporu železničářů, kteří jsou zvyklí disciplinovaně pracovat v nepřetržitém provozu složitého železničního systému, jehož spolehlivost a bezpečnost závisí na bezchybné spolupráci velikého kolektivu odborně zdatných lidí a techniky. Železničáři chtějí, aby jejich podnik prosperoval a aby mohli být na své povolání hrdí. Při přípravě transformace bylo vyčísleno, že již v prvém roce (2003) dokáží České dráhy v nových právních podmínkách vytvořit zdroje (po odečtení odvodů státu) ve výši 6 mld. Kč, že v důsledku nových investic a samostatného podnikání se situace bude každým rokem zlepšovat, a že se tak během 10 -- 15 let i svým vybavením dostanou na úroveň moderních evropských železnic.

Další vývoj

První "zásah" dostaly ČD, a.s. už před svým vznikem, na podzim loňského roku. Pan ministr oznámil, (1) že Český drahám stát v roce 2003 opět nezaplatí v plné výši za zajišťování osobní dopravy ve veřejném zájmu a (2) že vymění management Českých drah.

Obojí zcela zásadně narušilo přípravu transformace Českých drah:

1. Stát hodlá nadále porušovat vlastní zákony. Žádný jiný podnik v našem státě není v rozporu se zákony a principy tržního hospodářství nucen poskytovat státu služby bez příslušné úhrady. Jak mají ČD, a.s. sestavit svůj podnikatelský plán? Základní podmínka pro samostatné podnikání Českých drah je tím porušena. Zklamáni a demotivováni jsou zaměstnanci, kteří chtěli v nově definovaných podmínkách chování podniku měnit. Lidé navyklí starým způsobům řízení státních drah se oprávněně nadále mohou vymlouvat na to, že se nemohou podnikatelsky chovat.
2. Nebude respektována samostatnost akciové společnosti ČD podle obchodního zákoníku a transformačního zákona. Její orgány budou dostávat příkazy od státní správy. Jak má zpochybněný management přecházet na nové formy podnikání a realizovat nový ekonomický model řízení podniku?

Je velice zarážející, jak hluboce jsou v myslích politiků i řídících pracovníků zakořeněny praktiky minulého režimu. Jak se neradi podřizují zákonům právního státu. Jak si nejsou vědomi svých pravomocí a odpovědností při výkonu jim svěřených funkcí. Jak začaly pracovat orgány nové společnosti?

Zájmy státu jako jediného akcionáře ČD, a.s. zastupuje řídící výbor společnosti, 7 vládou pověřených zaměstnanců různých ministerstvech. Aby se zabránilo případným subjektivním zásahům jednoho člověka, nepověřil zákon touto funkcí ministra, nýbrž kolektivní orgán. Ministr dopravy odpovídá za tvorbu a realizaci dopravní politiky státu, za budování jeho dopravní infrastruktury, za vytváření podmínek pro fungování dopravního systému na základě fungujícího dopravního trhu s rovnými podmínkami pro všechny dopravce (to u nás zdaleka splněno není). Ministr však nemá žádné právo zasahovat do řízení samostatných firem. V případě ČD, a.s. má odpovědnost jménem vlastníka pouze řídící výbor. Uvědomují si to jeho členové? Uvědomují si, že mají sloužit zájmům nás občanů? Jejich první počin byl pouze destruktivní: v první pracovní den existence akciové společnosti vyměnili většinu dozorčí rady jmenované předtím vládou na jeden rok a provedli ve vládou schválených stanovách společnosti změny odporující obchodnímu zákonu.

Změněná a poslušná dozorčí rada pak odvolala čtyři z pěti členů vládou jmenovaného představenstva, veřejnost je informována, že i pátý je na řadě. Dozorčí rada zatím jmenovala jen dva nové, kteří pochopitelně potřebují určitý čas, než budou fungovat naplno. Takové představenstvo má úspěšně řídit první kroky nové společnosti? Diví se někdo, že ČD, a.s. dosud nemají schválený podnikatelský plán, dokument závazný pro činnost představenstva? Domnívá se snad dozorčí rada, že plní své povinnosti podle zákona a stanov společnosti?

Bez chyby není ani jednání představenstva, které se i za této situace snaží dělat vše pro zachování funkčnosti Českých drah. Proč však například ihned neinformovalo řídící výbor a nevyžádalo si pokyny jak postupovat při zjevném porušení zákonů? Jak má postupovat při neuhrazení ztráty z osobní dopravy -- výrazně omezit či zastavit osobní dopravu? Jak má jednat, když v této situaci nemá dosud schválený podnikatelský plán? Přestože ho vyšší orgány dostaly do takové situace, bude veškerá odpovědnost svalena na představenstvo.

Závěr ?

Zbývá jen mnoho otázek. Podaří se nám dobudovat právní stát a tržní ekonomiku, abychom obstáli v mezinárodní soutěži. Vadí někomu, že by tržní ekonomika měla fungovat i v dopravě? Proč se Českým drahám brání v samostatném podnikání, aby mohly prosperovat a lépe sloužit občanům? Bude do jejich řízení nadále zasahovat státní úředník bez hospodářské odpovědnosti, bez respektování znalostí a zkušenosti našich i zahraničních odborníků? Jak má být v takové situaci management akciové společnosti plně odpovědný za její řízení a hospodaření? Nemusíme dbát ani varování expertů Evropské unie, abychom se poučili z chyb, které se vyskytly při transformaci jiných evropských železnic? Ti doslova napsali: "Nepříznivé a příliš časté změny vrcholového managementu, obzvláště v počátku, paralyzují efektivitu železničních společností na několik let a snižují jejich podíl na dopravním trhu". Dobře znám případ Německých drah. V roce 1990 dosadila CDU do jejich čela pana Dürra, předtím manažera průmyslového podniku. Ten také přišel jako deux ex machina, pohrdal železničními odborníky a vše začal měnit. Přestože byl za tři roky odvolán a Deutsche Bahn nastoupila nový kurs transformace, dodnes důsledky jeho počinů nedokázala plně napravit.

Je možno ještě zachránit České dráhy před destrukcí?

Autor je expertem v železniční dopravě