Zcela souhlasím s argumentem Jana Paula v jeho dnešním monitoru, že by si lidé ve svobodě měli být vědomi i odpovědnosti a pokud se chovají neodpovědně a porušují zákon, měli by být jistě i podle zákona potrestáni. Svoboda totiž skutečně není anarchie.

Jenže, obávám se, platí i to, co jsem napsal ve svém článku "Zavřete řidiče!" To, že dochází v určitém nebezpečném silničním úseku k velkému počtu dopravních nehod, se asi nevyřeší (jen) tím, že se řidiči, kteří tyto nehody spáchali, zavřou, až zčernají, případně tím, že se na silnici umístí značka s lebkou :).

Jan Paul cituje můj článek: Šéfredaktor BL se pod dojmem článku z Práva ale ptá: "Nebylo by rozumné namísto případného trestního stíhání řidiče silnici rekonstruovat tak, aby tam neumírali lidé?" a odpovídá si: "Podobný postoj dovedený ad absurdum by ovšem předpokládal, že všechny silnice se napřímí a zbaví zatáček tak, aby jejich obtížnost řidiče příliš při jízdě nezatěžovala."

Obávám se, že v západní Evropě to je přesně tak. Nikoliv, že by se silnice napřimovaly a zbavovaly zatáček proto, "aby jejich obtížnost řidiče příliš při jízdě nezatěžovala", ale prostě proto, že silniční architekti, policie i činitelé odpovědní za bezpečnost provozu v západní Evropě (a i jistě mnozí i v České republice) skutečně investují finanční prostředky do takové rekonstrukce silnic, aby byla postupně eliminována nebezpečná místa. Proto už v západní Evropě skoro nenajdete klasickou křižovatku, snad všechny jsou v současnosti řešeny prostřednictvím kruhových objezdů, kdy stačí dívat se v automobilu jen jedním směrem, namísto do směrů tří, což je nutno dělat na klasické křižovatce. (V mnoha vesnicích v ČR by stačilo nahradit křižovatku kruhovým objezdem prostřednictvím pouhého bílého značení na vozovce; někde se už i v ČR začínají kruhové objezdy zavádět.) Silnice jsou - v západních zemích - skutečně postupně narovnávny. Jsou odstraňována nebezpečná zúžení a nebezpečné zatáčky. Právě proto, aby se zachránily životy, je na "bohatém" britském venkově u křižovatek a kruhových objezdů je umisťováno i třeba uprostřed polí silniční osvětlení - bezpečnosti jednotlivých lidí je prostě dávána přednost přede vším. I odpovědní řidiči se stávají obětí dopravních nehod. Je to ovšem - taky - otázka financí.

Učím v současnosti na ostravské univerzitě mj. i srovnávací kurs česko-britské televizní publicistiky; sami studenti si povšimli, když jsem jim přehrával Události ČT a hlavní večerní zprávy BBC z téhož dne na totéž téma (nic jsem k tomu zatím neříkal, jen jsem jim anglické televizní zpravodajství simultánně překládal) ve svých písemných pracích k tématu, že britští televizní reportéři věnují větší pozornost individuálním osudům jednotlivých lidí - české televizní zpravodajství je podle jejich písemného srovnání britských a českých televizních zpráv prý "neosobnější".

Nekladu to přímo za vinu českým televizním reportérům: spíš je to prostě v ČR asi víc "ve vzduchu" - jak psal v pátek Fabiano Golgo. Česká média píší o mocných: v sobotu dělala MFD ve své příloze pozoruhodnou reklamu na dvou velkých stranách Václavu Havlovi, v které vile bude teď bydlet, jak jeho dva zbylí úředníci mu rozlepují obálky s pozváními a že má u vily bíle natřený plot. Dobře se to čte, taková reklama pro bývalého prezidenta, a trochu té jeho slávy vlastně ulpí i na nás, že, když to čteme a máme možnost mu nahlédnout do domácnosti :), ale jako by média - a lidi obecně - zapomínali, že důležité je, co se děje obyčejným lidem.

Lidi jsou asi v ČR míň ochotni se individuálně ustrnout - možná proto, že se bojí, že by je ten, komu by udělali něco dobrého, stejně asi podvedl...

Čtenáři se ptají Fabiana Golga, "jak je tomu v zahraničí", když jsou podle něho na sebe občané v ČR navzájem tak sprostí. Avšak pokud jsou na sebe navzájem lidi i v jiných zemích stejně tak nepříjemní, jak tomu bývá v ČR podle svědectví Fabiana Golga, je to tedy snad v pořádku? Je-li to jinde také blbé, my jsme z obliga? Proč by to "u nás" nemohlo být lepší než jinde?

Ale abych odpověděl na to otázku, zda jsou lidé vůči sobě navzájem v ČR méně odpovědní a více nepříjemní než jinde. Nedávno jsem se stal obětí dopravní nehody, kdy špatně zaparkovanému automobilu v příkré ulici u nás v Glasgowě selhaly brzdy a narazil zezadu plnou silou do mého automobilu, zaparkovaného asi třicet metrů pod ním. Když jsem to objevil, šel kolem zrovna jakýsi člověk, který se mi sám přihlásil a byl ochoten o situaci svědčit u soudu.

Lze z toho vyvozovat dalekosáhlé závěry o společenské uvědomělosti Skotů? V Británii před časem proběhla tiskem zpráva o asi padesátiletém muži, který v pátek večer cestou z hospody napomenul skupinu několika opilých výrostků, aby nekopali do dopravních kuželů. Ti mladíci ho pak ukopali ho k smrti. Je to svědectvím o hrůznosti primitivismu veškeré britské mládeže?

Asi před měsícem jsem zašel v Glasgow kolem poledne do jednoho místního hostince; v Británii je zvykem platit za nápoje hned po objednání u baru. Objednal jsem kamarádovi a sobě pivo, bylo nám natočeno, a asi protože byla hospoda v podstatě prázdná, výčepní kamsi zmizeli. Snažil jsem se zaplatit, nebylo komu. U baru sledoval mé neúspěšné snažení místní skotský (pseudo) intelektuál, který se na mou "občanskou uvědomělost" díval s podivením a tvrdil, že typický Skot by pivo vypil a z hospody by prostě odešel bez placení "bylo by mu jedno, že chybějící peníze musí výčepní nahradit z vlastní kapsy" - "tento zdegenerovaný národ vůbec nemá etické povědomí," dověděl jsem se. Připomnělo mi to české sebebičování...

Jiná věc jsou, ovšem, jak píše i Fabiano Golgo, služby veřejnosti. Ať je tomu jakkoliv s celkovým etickým stavem skotského, anglického či českého národa, je neoddiskutovatelným faktem, že prodavači a pracovníci ve všech institucích, poskytujících službu veřejnosti, se v západoevropských zemích chovají vůči zákazníkům podstatně ochotněji, vstřícněji a zdvořileji, než jak je tomu v ČR. Prostě se nestane, aby člověk stál v bufetu u pultu a chtěl si něco koupit, prodavačka ho ignorovala a dlouze si vyplňovala jakési vlastní formuláře.

Nevím, jakým způsobem se tohle dá naučit a jak to vzniklo v západoevropských zemích, jejichž kultura služeb přece také kdysi musela být primitivní. Procházejí prodavači na Západě zvláštními psychologickými kursy? Investují do toho firmy, protože jsou k tomu nuceny konkurenčním tlakem? Zajímavé je, že v českých podnicích, které se snaží být vůči zákazníkovi vstřícné, mnohdy nedokážou najít správný rejstřík - občas například přeženou (neupřímnou) přátelskost a "sladkost" vstřícnosti zase na druhou stranu.

Článek je reakcí na dnešní Monitor Jana Paula ZDE, Jana Čulíka "Havárie autobusu: Zavřete řidiče!"¨, ZDE, a Fabiana Golga "O české solidaritě: Po nás ať přijde potopa", ZDE