Především jsem nepoužil pojmu analýza, nýbrž filozofická reflexe. V tom je trochu rozdíl. Nejsem schopen vypracovat objektivní analýzu všech vlivů, které nové technologie mají na lidskou společnost, to je nad síly jednoho člověka. Mluvím li o filozofické reflexi, jde mi především o kladení otázek, třeba i takových, jaké se běžně nekladou a dále o zpochybnění některých zažitých myšlenkových stereotypů, které pokládám za mnohem větší zlo, než technologie samé.

V textu ze 4. 12. 2001 jsem napsal: "Dostanou li tedy vlády možnost ,absolutně dokonalého sledování a odposlechu', je na místě otázka, co tím získají... Devadesát procent hovorů normálních lidí nám neřekne nic jiného, než jaká je nálada společnosti, co zrovna letí a jaké mají lidé největší starosti. Tedy věci, které lze zjistit i jiným, méně nákladným způsobem, přitom ze stejnou přesností." Na fóru BL na reagoval autor, který si říká Jirka slovy: "Tady si buď děláte legraci nebo vůbec nechcete porozumět mechanismu hromadného zpracováni informací. Podstatou je, že vyhodnocení probíhá automaticky a nepřetržitě po převedeni mluvené řeči do digitálního záznamu. Na zeměkouli je přes 200 států a všude je zajímavé průběžně sledovat, jak se vyvíjí nálada ve společnosti i jiné věci. Všechno zaznamenáte a ke všemu se můžete kdykoliv vrátit, tedy zvlášť k tem vaším deseti procentům hovoru, které už jsou podstatně důležitější, než většina ostatních. A mimochodem, který méně nákladný způsob se stejnou přesnosti znáte?".

Mechanismu hromadného zpracování informací snad trochu rozumím, nějaký čas jsem se touto činností zabýval profesionálně. Jestliže jsem uvedl, že devadesát procent hovorů bude zcela irelevantní, mínil jsem to jako metaforu. Bylo by správnější uvést 99,9 %. Uvedu k tomu jiný názor z fóra BL: "Ne 90 %, ale 99,9 % všech hovorů a mailů bych typoval za irelevantní pro bezpečnost a potřeby státu a občanů. Zločinci jakéhokoliv druhu se snadno dorozumí jinak a bezpečněji, aniž by to vzbudilo u státních špiclů jakékoliv podezření, zejména pokud vědí, že hovory, maily i dopisy mohou být sledovány a kontrolovány. Snad jen pro finanční orgány by takovéto sledování mohlo být částečně přínosné v zájmu objektivity vybíraných daní. Postiženy tím by mohly být pouze malé ryby, spíše bezvýznamné rybičky, nedávající si dobrý pozor. Tedy výsledek zcela neadekvátní státem vynaloženým prostředkům. Sledování diskusních fór a výsledků různých anket bych politikům a vedoucím státním úředníkům uložil jako pracovní povinnost, aby věděli, co si občané myslí, a nežili odtrženi od reálu.".

Já souhlasím, ale to není vše. Kamen úrazu je právě v tom, že vyhodnocení probíhá automaticky a nepřetržitě po převedeni mluvené řeči do digitálního záznamu. Vyhodnocuje se vesměs podle klíčových slov. Použiji příklad. Lze důvodně předpokládat, že všechna takováto zařízení, byla po 11. září nastavena na slovo Usama bin Ladin nebo Osama bin Laden. Jenže nikdo zatím nevytvořil a stěží kdy vytvoří program, který rozpozná relevanci jakéhokoliv sdělení. Jestliže se např. zachytí zpráva, že Usama jede do L.A. převzít Oscara za speciální efekty, žádný sebeinteligentější software nerozpozná, že jde o specificky český smysl pro humor..

Aby takovýto monitoring měl nějaký význam, musí po automatickém třídění přijít fáze pracného "ručního" vyhodnocování. Vzhledem k ohromnému množství dat může novodobé Bretschneidery potkat osud analogický s osudem Bretschneidera "klasického". Jestliže tento byl sežrán vlastními psy, pak ti noví mohou být zcela pohlceni zpracovávanými daty..

Co se týká zjišťování nálad ve společnosti, na mě osobně stačí zrak a sluch ve spojení s kritickým rozumem. Mám pramálo úcty k různým metodám průzkumu veřejného mínění, kdy se za drahé peníze dokazují banality. Nedávno jsem poslouchal v rádiu debatu, kdy jacísi "výzkumníci" zjistili, že cca čtyřicet procent (zapomněl jsem přesné číslo) mládeže do sedmnácti let zkoušelo kouřit marihuanu. Oni "vědci" by rádi věděli, proč tomu tak je, ale potřebovali by na to grant. Raději ani nepřemýšlím, kolik peněz daňových poplatníků padne na podobné pitomosti. Kdyby si výše citovaní experti zapálili jointa, pochopili by, proč mládež kouří trávu, ale takový přístup by samozřejmě nebyl vědecký..

Přecenění možností vědy a vědeckého přístupu je vůbec jeden z velkých nešvarů této doby. Jsem přesvědčen, že i strach z nových technologií vyplývá z přeceňování jejich moci a možností. Celé toto má kořeny právě v našem přecenění moci a možností racionalistické vědy. Přecenění moci a možností vědy je vlastně přecenění lidského rozumu, jako prostředku poznání světa. Ve skutečnosti takovéto poznání není ničím jiným než směsicí domněnek a předpokladů. To, co vnímáme jako realitu, je pouhopouhá konstrukce našich myšlenek, odhadů a předsudků. Stačí, aby se ukázalo, že jediná naše myšlenka byla chybná či jediný odhad nesprávný a celá naše vypracovaná konstrukce světa se rozpadne jako balíček karet. Chtěl bych se pokusit některé takové předsudky, domněnky či předpoklady vyvrátit, i když to znamená, že musím psát i o něčem jiném než o technologiích. .

S články na téma vzniku nové totality, která spočívá v naprosté kontrole občanů s pomocí moderních technologií, se v poslední době, v souvislosti s teroristickými útoky na USA, doslova roztrhl pytel. Jsou si všechny podobné jako vejce vejci a není v nich nic nového. Namátkou jsem vybral jeden, který celý naleznete na této adrese. http://www.osud.cz/magazin/clanek.php?id=519 Ocituji jeho úvod: "Každá totalita v historii světa začínala právě tím, že se začaly shromažďovat osobní údaje o všech lidech dané země. Tyto databáze sloužily ke kontrole občanů a jejich rozdělení na vládě vyhovující a nevhodné. Kritériem je zde přitom lidský názor a přesvědčení. Vzpomeňme na vládní razie za Rakouska-Uherska, za tvrdého fašismu, ale i komunismu, kde panovalo rozdělení na třídy, lidé si nebyli rovni a nevhodní (za Rakouska-Uherska vlastenci, za fašismu zejména židé a za komunismu věřící křesťané a disidenti) byli sledováni, vězněni a likvidováni. Každý ví a světové dohody o lidských právech to plně stvrzují, že každý člověk má právo na soukromí a ochranu osobních údajů o své osobě. Je to ale tak jasné i budovatelům světovlády?"

Z toho tedy vyplývá, že poslední totalita v naší zemi začala loňským sčítáním lidu. Již jsem jednou psal, že sama evidence a kontrola obyvatel neznamená nutně omezení jejich svobody. O evidenci svých obyvatel se snažila každá vláda v celé historii lidstva. "Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města." Nevím jestli toto sčítání lidu, jak je popisuje evangelium sv. Lukáše, bylo první v historii, pochybuji. Rozhodně lze říci, že evidence občanů, jejich národnosti, jejich majetku a zcela pravděpodobně i jejich přesvědčení, je fenomén stejně starý jako lidská civilizace.

Já doopravdy nechci problém bagatelizovat. Jde mi jen o zachování zdravého rozumu a kritického odstupu. Toto se rozhodně nedaří autorům, kteří hovoří o spiknutí kohosi za účelem světovlády. Takovéto možné spiknutí je vděčné mediální téma, ale celý problém se tím bulvarizuje. O teorii spiknutí jsem v Britských listech psal několikrát. Tento fenomén by v zásadě šel zařadit do oblasti psychopatologie, kdyby tu ovšem nebyla zkušenost obou velkých totalitních režimů dvacátého století.

Chceme li vůbec mluvit o riziku nějaké diktatury, musíme si napřed položit otázku, co to je diktatura a jak vzniká. Ono to totiž není vůbec tak jasné, jak by se někomu zdálo. Ve svém "olympijském"textu jsem napsal: "Vzniku každé diktatury předchází vždy lidské selhání, chceme li zabránit zrodu 'technologické diktatury', musíme se především vyvarovat některých vlastních chyb. Totalitní systém potřebuje především manipulovatelného a zmanipulovaného občana. Nejlépe se manipuluje s tím, kdo se bojí a kdo není schopen vyrovnat se s nároky, které na něj má jeho existence. Současný svět je pro mnohé stále méně pochopitelný, mimo jiné i díky pokročilým technologiím, a rezignace je bohužel velmi běžným životním postojem. Připočteme li k tomu neschopnost většiny lidí chtít v životě cokoliv jiného než okamžité uspokojení hmotných potřeb máme základní předpoklady pro vznik diktatury. Rozhodující je totiž vnitřní stav společnosti a ta je složená z jednotlivců."

Již citovaný Jirka na to reagoval slovy: "Ano, manipulovat lze s tím jedincem, který se boji o svou existenci. Ale! Kolik si myslíte, že je na světe lidi takových, ze by se téměř nemuseli obávat o svou existenci, resp. o existenci svých blízkých? Podle United Nations World Development Reports je na světě zhruba 75-100 milionů lidí, jejichž roční příjem přesahuje částku 20.000 USD, dalších 1500-1750 milionů lidí, jejichž příjem je v rozmezí 1.500-20.000 USD a 4 miliardy lidí s příjmem pod 1.500 USD (viz třeba ZDE). Jak chcete zamezit směřování k diktaturám, když 2/3 lidstva v podstatě bojuje o holé přežití? (Porovnáme-li jejich roční příjem s cenou počítače, připojení k Internetu, letenky či vlastního bytu/domu apod.)"

Tady si silně nerozumíme. Já totiž vůbec nejsem přesvědčen, že jsou to právě ekonomické vlivy a sociální podmínky, které vedou ke vzniku diktatury. Můj postoj ke světu je duchovní. Nikomu jej nevnucuji, nabízím jej jako možnou alternativu k převládajícímu konzumnímu materializmu. Diktaturu tedy chápu jako problém duchovního a mravního úpadku.Velké duchovní systémy jako křesťanství či třeba budhismus, které dokázaly vtisknout civilizaci étos, jenž ji v jistém smyslu držel pohromadě, vzešly ze společností, které nevytvářely téměř žádné přebytky, tedy společností, které my chápeme jako zaostalé. Ztotožňuje se zde s Paulem Johnsonem, který říká: "Nic nenasvědčuje tomu, že nevyhnutelným důsledkem nedostatkových ekonomik, jsou chybné morální soustavy."

Dávat morální úroveň jedince či společnosti do přímé úměry s úrovní ekonomickou je myšlenkový stereotyp, který nemá opodstatnění. Zbavme se už konečně pochybné marxistické doktríny o ekonomice jako základně a všem ostatním jako nadstavbě.

Proč např. vznikla komunistická diktatura v českých zemích? Byla bída a hlad, bojovali jsme snad o holé přežití? Rozhodně ne. Ekonomická situace u nás byla oproti jiným zemím po druhé světové válce relativně dobrá. Způsobila to tedy mezinárodně politická situace, která nastala po jaltských dohodách? Nejsem o tom příliš přesvědčen.Nechci samozřejmě spadnout do opačného extrému a tvrdit, že ekonomické a mezinárodně politické faktory tu neměly žádný vliv. Jejich role ale nebyla zásadní. Zásadní bylo podle mne psychické rozpoložení celé společnosti. To se samozřejmě jen těžko kvantifikuje.

Osvobozením Československa v roce 1945 začalo období vývoje, které historici charakterizují jako období omezené demokracie. Společnost se nedokázala vyrovnat s tzv. mnichovskou zradou, ani s vládou nacistů za protektorátu. Z těchto traumatických zážitků zde vyrostla snaha budovat nový stát, který měl být lepší než ten předválečný. Proto se republika záměrně nevrátila k praxi předmnichovského Československa, ale začala uskutečňovat společenský experiment: hlásila se sice k myšlence parlamentní demokracie, ale rozhodla se pro systém omezeného počtu politických stran sdružených v Národní frontě. Některé strany, které působily v době předválečné, nesměly být obnoveny.

Schválený vládní program měl být závazný pro všechny československé strany, žádná z nich tedy nemohla stát v opozici. Panovala sice svoboda slova, ale o některých otázkách se nesmělo psát, kritizovat Sovětský svaz a "dělnickou třídu" bylo vůbec zakázáno. Myšlenka "národní jednoty" se stala ideálem, o němž se nediskutovalo, a v jejím zájmu se nesmělo mluvit ani o přehmatech, ani o záměrně páchaných nezákonnostech. S výjimkami sice platila československá ústava z roku 1920, ale nedodržovala se. Parlament sice přijímal zákony, ale když státní úřady ovládané komunisty vyvíjely činnost, která s nimi byla v rozporu, dovolat se nápravy bylo velmi obtížné. Levicovému směřování země napomáhala také hospodářská politika státu, která se orientovala na znárodňování průmyslu a na plánování ekonomiky, čímž se výrazně přibližovala sovětskému vzoru.

Do Stalinovy náruče nás nikdo nenahnal, vlezli jsme tam sami. Jsem přesvědčen, že ke vzniku uzavřené totalitní společnosti vede jeden velmi opomíjený za to však možná rozhodující faktor. Je jím lidská touha po bezbolestném, zajištěném a neproblematickém způsobu života, který neklade žádné nároky na samostatné rozhodování, myšlení a odpovědnost. České dějiny po roce 1945 mou tezi potvrzují, ale nejen ony. Všechna masová politická hnutí 20. století nebyla nesena pouze sociálními požadavky, ale především touhou zbavit se tíhy civilizačních nároků každodenního života; jeho protikladnosti, individuální odpovědnosti, morální volby, vědomí rozpornosti věcí atd. Tyto tendence jsou ve společnosti neustále, pouze se jinak projevují.

Vidění světa jako spiknutí je jeden z projevů takových tendencí. Mám li definovaného vnějšího nepřítele, snadno na něj mohu svést své vlastní prohry. Stejně tak, řeknu li že svět ovládá někdo cizí mocný, lehce tím zdůvodním vlastní selhávání. Budhisté říkají, že chudoba a životní útrapy jsou vytvářeny pouze naší falešným myšlením. To jestli lze či nelze tuto tezi přijmout, nechám na čtenářích. V jejím světle však mnoho věcí vypadá úplně jinak.

Z tohoto tvrzení lze vyvodit definici. Můžeme říci, že skutečný důvod vzniku totalitní společnosti je v našem falešném myšlení. Vím, že to je slovo do pranice, respektive, že si koleduji o výprask, nicméně nabízím určité nepřímé důkazy tohoto tvrzení. Pokusím se právě na debatě, o možném zneužití moderních informačních technologií ukázat zřetelné stopy jisté myšlenkové patologie.

Např. již citovaný Jirka píše: "...problémem se může stát skutečnost, že bude možné zaznamenat všechna data týkající se 6-8 miliard osob, jejich věcí a všeho, s čím přicházejí do styku. A ze místo decentralizovaného 'lidského výběru' nastoupí centralizovaný 'lidský výběr' (Darwinem popsaný evoluční princip 'natural selection' už nějakou dobu svým konáním eliminujeme) !!! Komunisté k tomu prostředky neměli - dnes takové prostředky úspěšně vyvíjíme a nebude trvat dlouho a budou k dispozici. Kdo si to dnes uvědomuje? V USA spoléhají na dodatky americké ústavy, ale technologický vývoj s sebou přinesl problémy, se kterými prostě američtí 'Founding Fathers' - 'otcové zakladatelé' počítat nemohli..."

Jsem přesvědčen, že zde někdo poněkud nadceňuje naše možnosti a schopnosti. Pokud by vývoj na této planetě nebyl ničím jiným než darwinovským přirozeným výběrem, nikdy by nevznikla civilizace a lidstvo vůbec. Pro prosté přežití je člověk velmi špatně přizpůsoben. Nemá srst, musí si stavět obydlí. Pro opatřování potravy potřebuje nástroje, které musí vyrábět. Každý mi bude oponovat, že má inteligenci a intelekt. Toto ale nejsou ty nejdůležitější a nejpotřebnější vlastnosti, které lze uplatnit v boji o holé přežití, zvířata opatřená pouze instinkty jsou na tom mnohem lépe. Zvířata mají totiž ve svých genech programy, které zajišťují jejich schopnost okamžitě reagovat na vzniklou situaci. Tyto programy se spouští automaticky. Inteligence vždy potřebuje nějaký čas pro realizaci konkrétního úkolu. Tento čas, ale může být životu nebezpečný.Budu li sám v džungli a potkám li hladovou šelmu, jsem bez střelné zbraně ztracen. Ani ten luk si nestačím udělat, nebudu mít čas.

Vytáhl jsem z knihovny starou středoškolskou učebnici dějin, tato kniha mrzačila celou mou generaci, tedy generaci čtyřicátníků. Dozvídám se v ní, že antropoidní opice pojídaly masitou stravu, což mělo velký vliv na rozvoj mozku, jelikož ten dostával více bílkovin a důsledkem toho byla zvýšená vynalézavost a důvtip. Uvědomuji si, jaký jsem to ale hlupák, kolik času a energie jsem věnoval úvahám o člověku a smyslu jeho života a ještě se nedopátral pravdy, teď zjišťuji, že kdybych jedl více masa, bylo by mi vše už dávno jasné. Nejsem zapřisáhlý vegetarián, ale bez masa se obejdu.

Zkrátka a dobře opička papala hodně masa, a tím se z ní stal člověk. Nevím jak čtenáře, ale mne tato hypotéza příliš neuspokojuje. Hodně lidí se s ní však bohužel spokojit dokáže. Záměrně jsem jí takto vyhrotil, abych ukázal zvrácenost určitého druhu myšlení. V knize se dále můžeme dočíst: "Prvotní lidské myšlení se především soustřeďovalo na získávání a rozmnožování základních životních potřeb: potravy, tepla a přístřeší." V tomto ohledu se toho tedy moc nezměnilo, většina dnešních lidí se také soustřeďuje především na ukájení svých hmotných potřeb. Pouze vzrostlo množství těchto potřeb. A nebo snad autoři soudí prvotní lidstvo podle sebe? Text ale pokračuje:

"Teprve později se člověk začal zabývat hledáním prostředků, jak zlepšit své životní poměry. Toto úsilí vedlo jednak ke zdokonalování nástrojů a nářadí, jednak k různým úvahám a fantastickým závěrům. Prvotní člověk byl zmaten záhadami přírodních jevů, které si nedovedl vysvětlit a kterých se bál. Představoval si proto přírodní síly, jako živé bytosti a různým způsobem uctívání (kultem) se je snažil získat. Stejně tak obřadnými (rituálními) tanci před obrazy zvířat si chtěl zajistit zdárný výsledek lovu. Tyto představy vedly pak k počátkům náboženství a k nejstaršímu lidskému umění."

Jak prosté, že. Dalo by se to celé chápat jako kuriozita, kdyby tento pohled, patřící ve skutečnosti do 19. století, nebyl neustále v mysli lidí přítomen. Takovéto nesmysly do nás tloukli na středních školách, z dotyčné knihy jsem skutečně byl nucen biflovat údaje. Většině mých vrstevníků bohužel toto stačí na celý život.

Ve skutečnosti toho o vydělení se člověka z živočišné říše víme pramálo. Stejně tak málo víme o procesu, který toto umožnil, tedy o počátku myšlení a řeči. Neustále však zjišťujeme, že počátky člověka jako mravní, tvořivé a myslící bytosti jsou mnohem starší než jsme se domnívali. Rozhodně ale můžeme říci, že to nebylo úsilí o zlepšení životních poměrů, které přispělo rozhodující měrou ke vzniku a rozvoji civilizace. Všechny dřívější kultury se chovaly v tomto ohledu, alespoň pro nás racionalisty, velice podivně.

Základy mnoha současných věd vznikly už ve starém Řecku. Mnohé technické objevy mohly vzniknout mnohem dříve, neboť jejich teoretické základy byly známé. Řečtí myslitelé se však naprosto nestarali o praktické uplatnění svých objevů. Řecké myslitele vůbec nezajímal tento svět. Podle nich cílem lidské aktivity (kognitivní i morální) má být svět nehmotný, nepohyblivý, neměnný a neohraničený. Např. pro Platóna existují dva přísně oddělené světy. Hmotný svět, vnímaný našimi smysly, je nevlastní, nepravý svět, který je jen stínem pravého skutečně existujícího světa idejí. V Platónově filozofii se na poznání světa nepodílejí smysly, ty nám jen umožňují pohybovat se v hmotném světě (prostoru). Poznání je však proces, který člověka odvrací od smyslového světa; jednotlivé věci poznáváme tak, že "rozpomeneme" na jejich pravzor, ideu, kterou naše duše viděla, když sama pobývala ve vyšším světě.

Nebudu jakkoliv obhajovat platónskou filozofii, nemá to zapotřebí. Na rozdíl od různých "ismů" je tu s námi už přes dvě tisíciletí. Také se nesnažím psát dějiny filozofie, pouze chci ukázat určitý problém z jiné perspektivy. Chci jen ukázat, že kultura, tedy základní pilíř civilizace, nevznikla darwinovským přirozeným výběrem, ani lidskou snahou o lepší životní podmínky na tomto světě. Všechny velké lidské výkony, jsou projevem ducha.

Před časem jsem zapochyboval o skutečné novosti některých technologií a napsal: "Co je vlastně na těchto technologiích tak nového? Co je to internet? Nic než velké množství počítačů spojených dohromady. Co je to počítač? Vylepšená kalkulačka. Co je to kalkulačka? Zařízení, jehož nesložitý princip známe od starověku." Dá se říci, že zárodky našich úspěchů přinesla kultura, jejíž duchovní východiska popíráme a bereme je jako "subjektivní idealismus", náboženské předsudky, pověry či babské povídačky. Nejsem si tak zcela jist, že současná věda, stále více se zabírající aplikovaným nikoliv základním výzkumem, je schopna přinésti lidem cokoliv skutečně nového.

Trochu jsem se rozepsal, ale bylo to nutné. Jde mi o to najít hlubší kontext. Některé vědy dodnes nebyly schopny překročit myšlenkový horizont devatenáctého století. V úplnosti se to podařilo jen teoretické fyzice. V obecném povědomí však neustále zůstává obraz světa, který patří k dávno překonané mechanistické přírodovědě. Kdyby dějiny lidstva nebyly ničím než darwinovským přirozeným výběrem, nezbylo by nám v současné politické situaci nic jiného než se přizpůsobit nebo si hodit mašli. Naštěstí tomu tak není.

Jak jsem již řekl, nechceme li znovu nástup totalitní diktatury, musíme se vyvarovat vlastních chyb. Nacismus a komunismus byly především duchovním selháním naší civilizace. Člověk domnívaje že se osvobozuje z "tenat náboženských předsudků a pověr", se ve skutečnosti zbavil zásadní a rozhodující dimenze svého bytí. To se nikdy nemělo stát. C. G. Jung říká, že zabiji li Boha, on ihned vstane z mrtvých, někdy dokonce v horší, archaičtější podobě. Kdo tuto tezi nechápe ať se podívá na nacistické či komunistické rituály. Nejde o nic jiného, než o vzkříšení starých pohanských kultů.

Prostě v lidské duši působí síly, které jsou ve vztahu k individuální vůli natolik mocné a svévolné, že je člověk prožívá jako něco božského, absolutního. Pokud člověk "racionálně" neguje takovéto síly, tyto nepřestanou existovat, pouze se uklidí v nevědomí a dělají tam paseku. Jung přímo říká: "Ať už člověk světu archetypů (tedy světu těchto sil) rozumí nebo ne, musí si k nim uchovat vědomý vztah, protože jen v tomto světě je stále ještě součástí přírody a je tu spojen s vlastními kořeny. Světonázor, který ho zbavuje těchto primordiálních obrazů nejen, že nepředstavuje žádnou kulturu, ale stává se stále více vězením nebo chovatelskou stájí."

Lze tedy bez přílišné nadsázky říci, že většina dnešních lidí žije ve skutečnosti neustále v totalitě, pouze si to neuvědomuje. Nebo je snad svoboda diváka televize skutečnou svobodou.? Každý namítne, že televize se dá vypnout. Samozřejmě, mám pětadvacet let starý černobílý televizor a stále dobře slouží. Je to způsobeno tím, jak často jej používám. Ovšem s lidmi, kteří nedovedou vypnout televizor, se nemá smysl bavit o svobodě. Sledovat a odposlouchávat současného stádního člověka je zbytečná práce, stačí si přečíst televizní program, shlédnout pár vysoce sledovaných pořadů a hned vím, co si myslí. Bohužel. V naší situaci stačí ve skutečnosti strašně málo a totalita je tu znova. Je jedno, co spustí tento mechanismus. Může to být "boj s terorismem" stejně jako snaha vyrovnat se s "mafiemi a tuneláři". Jediné, co tomuto brání je mezinárodně politická situace. Sama česká společnost nemá na to, aby žila v demokracii. Je mi to líto, ale je to tak.

Oba totalitní systémy a dnešní úpadek společnosti mají společnou příčinu v našem jednostranném "racionálním" myšlení a v naší negaci všeho duchovního. Vůči tradičním náboženským systémům můžeme mít desítky oprávněných výhrad. Přesto však představují způsob komunikace se "zásvětnem". Člověk minulých dob věděl o existenci světa za tímto světem a skrze svou víru do něj vstupoval. Dnešní "vědecké" myšlení člověka redukuje na biologickou jednotku a tím jej odsuzuje ke konzumnímu životu, ke ztrátě toho, co Havel nazývá absolutní horizont. Takovýto člověk je samozřejmě snadno ovladatelný a manipulovatelný. To jestli nastane či nenastane "technologická diktatura" záleží na lidech a jejich postoji ke světu.

Říkám na lidech, neříkám na vládách. Budu li chápat svět jako spiknutí mocných proti bezmocným, vlastně se tím sám nabízím jako oběť politickým manipulátorům. Bavme se o tom, jak bránit vládám, aby nám nelezly do soukromí. Pokud se nebudou chtít bavit, braňme se, prostředky jsou. Žádná západní vláda, a tím méně ta naše, není tak silná, aby riskovala konfrontaci s celým národem. Pokud někdo čeká, že přijedou americké tanky, vlastně tím ukazuje svou neschopnost žít v demokracii. A v té je skutečný kořen všech totalit.

Shrnu své myšlenky. Totalita není jen uspořádání společnosti, ale také vnitřní stav jedince. Totalitní systém by nepřežil, pokud by lidé neměli strach. Na rozdíl od jiných interpretů si nemyslím, že hlavní důvod tohoto strachu je ekonomická situace. Jsem přesvědčen, že je v lidech ukrytý mnohem hlouběji a může se promítat do jakéhokoliv vnějšího nebezpečí. Může jím být strach o holý život, stejně jako strach z kontroly a odposlechu, či třeba únosu UFO. Příčinu tohoto patologického strachu vidím ve ztrátě transcendence, ztrátě schopnosti vidět svět, jak se říkalo dříve, pod zorným úhlem věčnosti.