Komentátor ČT Vít Záruba nabídl Jaromírovi, že může zůstat při rozhovoru sedět, ale hokejový "bůh" se přece jen zvedl a zdrceně se opírá o mantinel : "Rusáci byli lepší, my jsme nedali branky."

Mediální masáže o výjimečnosti našeho týmu podporované naivním fandovstvím udělaly své: mýtus zlatých hochů, kteří stoprocentně obhájí olympijské vítězství, se zhroutil. Vojtěch Bernatský ve studiu České televize ale i po porážce hovoří o utkání jako o nejobdivuhodnějším zápase českých hokejistů poslední doby.

Řeční o smůle, o štěstí, o vyšším procentu nastřílených puků, jakoby divák sám neviděl, jak se hrálo.

Zbytečnost a trapnost podobných studiových keců je pro nás typická, míra nekritičnosti neuvěřitelná. Přitom již v zápase se Švédy českým hokejistům citelně ujížděly nervy a nebýt počátečního vyloučení mladého Havláta, třeba bychom tu jedinou branku nedostali.

Třeba, jenže v poslední třetině to byl opět Havlát, který zlatým miláčkům zkomplikoval situaci, když dostal pět minut za výstavní hokejovou prasárnu.

Z pohledu "odborníků" v televizním studiu hrál ale dobře a pro tlachajícího Bernatského to byl zákrok na hranici faulu. Hokejoví bozi nevyhrávali, a tak se chtěli prát.

Kdyby Jágr nebyl tak slavný, ale byl to normální hráč, čárový rozhodčí by ho určitě poslal do šatny, když do něj Jaromír hrubě strčil. Pravděpodobně mu sudí na ledě překážel.

Emotivně to kluci nezvládli ani s Ruskem, ale přesto můžeme s televizním olympijským studiem svorně zvolat : Český hokejový král je mrtev, ať žije král !" Je to snad poprvé, kdy jsem fandil někomu jinému.