Motto:

"[Americká] vláda neustále argumentuje, že i když jsou pravomoci, jichž se zmocnila, široké, nebude jich zneužívat. Prý jí máme důvěřovat. Tak ale americký systém nefunguje. Toto je národ, který byl vybudován na základě vlády zákonnosti, nikoliv na základě víry v dobrotu konkrétních státních úředníků." - New York Times, 2. 12. 2001 (český překlad viz zde.)

To, že bylo zastaveno trestní stíhání Jana Kopala za "schvalování útoku z 11. září" je dobrou zprávou pro českou demokracii. Přitom je bezprecedentní, aby česká policie takto ustoupila uprostřed vyšetřování, že případ nedospěl ani k soudu. Jenže to nestačí.

Prostudujeme-li si dokument, jímž Úřad vyšetřování pro Českou republiku Policie ČR vysvětluje, proč trestní stíhání Jana Kopala zastavil, zjistíme, že je to rozporuplný text. Je zjevné, že policie zastavila stíhání Jana Kopala z politických, nikoliv z právních důvodů. Argumentuje, že se rozhodla ho přestat stíhat, prý "protože to tak vlastně nemyslel".

To je stále pro demokracii nepřípustná argumentace. Znamená to tedy, že osobě, který by nějaký trestný čin verbálně schválila, stále v České republice hrozí trestní stíhání, a že se budou i nadále na policii zkoumat názory, "jak to ten dotyčný myslel"? Vždyť protokol výslechu Jana Kopala, při němž právě policie zjišťovala jeho úmysl, působí jak text absurdní frašky, nebo nějaké hry Václava Havla ze sedmdesátých let. Trvají-li české úřady oficiálně na udržitelnosti trestního stíhání za verbální vyjádření názoru, vážně to omezuje demokracii. Téměř hmatatelně dál cítím strach u českých občanů či novinářů - co kdyby náhodou někde žbleptli něco, za co by se mohli dostat před soud? To není dobrá atmosféra pro otevřenou diskusi, kterou demokracie nutně potřebuje.

Policista, který trestní stíhání proti Kopalovi zastavil, nemohl samozřejmě zrušit absurdní zákon. Tak se při vysvětlování, proč bylo trestní stíhání zastaveno, kroutí, jak může. Hlavním argumentem je pro něho vyjádření "odborníka" - dr. Zdeňka Zbořila z Ústavu politologie FFUK Praha. Nechme stranou podivnou praxi, že byl povolán politolog a nikoliv právník, aby vysvětlil, proč je zrušení trestního stíhání proti Kopalovi správné. (Ono je to vlastně logické: opakuji: ono bylo to politické, nikoliv soudní či právní rozhodnutí...) Podivné je i to, že se politolog vůbec propůjčil k tomu, aby hodnotil něčí názory v zemi, kde má podle ústavy vládnout svoboda slova.

A striktně řečeno, Zbořilovo vysvětlení je z právního hlediska nesmysl. Zbořil argumentuje, že "[Kopalův] projev neobsahuje žádné přímé výzvy k určitému typu chování a jednání a pokud by bylo možné je z (...) citovaných výroků odvozovat, pak nejsou v rozporu s u nás (sic!) i v zahraničí běžně v denním tisku a audiovizuálních médiích publikovanými výroky a názory."

Zbořil tady argumentuje přesně jako Britské listy, totiž že je správné občana stíhat za přímou výzvu k trestnému činu, nikoliv za názor, za schválení trestného činu. Jenže, málo platné, Zbořilovo vysvětlení je mimoběžné se zákonem. Paragraf č. 165 praví jasně: "(1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok." Nic, pane Zbořile a pane kapitáne Blažejovský, se v tomto paragrafu o výzvě k trestnému činu nepraví. Jestliže jste zastavili trestní stíhání proti Janu Kopalovi proto, že jeho výroky neobsahovaly výzvu k trestnému činu, učinili jste tak proti duchu paragrafu 165. Ten zákon je špatný: pro demokracii nepřípustně kriminalizuje už samotné vyjádření názoru, tečka. Je na příslušných orgánech, aby tento zákon bezodkladně zrušily.

Jinak totiž dál povládne bezpráví a lidi v ČR se budou dál bát něco říct, aby je někdo nepohnal k soudu. Zvlášť absurdní je pak nekonečný řetězec možné kriminalizace schvalování schvalování trestných činů. (Tak by mohl být kriminalizován každý, kdo schválí Kopalův trestný čin a pak donekonečna každý, kdo schválil toto schválení.)

Je chvályhodné, že pod politickým tlakem Policie ČR stíhání Jana Kopala za verbální vyjádření názoru zrušila. Ovšem důvody, pro které to učinila, nebyly právní, ale voluntaristické. To nestačí. Parafrázujme to, co napsal New York Times, citovaný v úvodu: "Tak demokracie nefunguje. Demokracie je vybudována na základě vlády zákonnosti, nikoliv na základě víry v dobrotu konkrétních státních úředníků."