Vážená paní
PhDr. Ivana Odarčenková
Magistrát hlavního města Prahy
odbor občanskosprávních agend
Mariánské nám. 2
110 01 Praha 1
V Praze dne 11. února 2002
Re: Odvolání proti rozhodnutí o přestupku
Obdržel jsem Vaše rozhodnutí č. j. MHMP 115426/2001-R 10/2001 ze 6. 2. 2002, jímž mi bylo uděleno napomenutí za přestupek proti zákonu o sčítání lidu.
Rozhodnutí trpí určitými vadami, které mě nutí podat proti němu
odvolání
ve smyslu ustanovení § 81 a násl. zákona č. 200/1990 Sb. (zákon o přestupcích).
Odůvodnění
- Podle ustanovení § 15, odst. 3, zákona č. 158/1999 Sb. (zákon o sčítání lidu) projednávají přestupky proti tomuto zákonu okresní úřady, přičemž z ustanovení § 53, odst. 5, písm. b), zákona o přestupcích plyne, že v hlavním městě Praze vykonávají působnost okresních úřadů pro celé území jednotlivých obvodů městské části Prahy 1 až 10. Tím je pro projednání mého přestupku a vydání rozhodnutí o něm dána věcná příslušnost městské části a nelze než dovodit, že přestupek v tomto případě projednal a rozhodnutí o něm vydal správní orgán, jenž k tomu není věcně příslušný. S ohledem na ustanovení § 46 zákona č. 71/1967 Sb. (správního řádu) proto navrhuji, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a oznámení o přestupku bylo postoupeno správnímu orgánu věcně i místně příslušnému k jeho projednání.
- Zákon č. 158/1999 Sb. v § 15 uvádí, že sankci podle přestupkového zákona lze uložit tomu, kdo nesplní povinnost stanovenou v § 6 a § 12, odst. 2 a 3, přestože k tomu byl vyzván sčítacím komisařem nebo sčítacím revizorem. Dne 24. 2. 2001 jsem byl vyzván sčítací komisařkou Růženou Svatošovou, abych od ní převzal sčítací formuláře, což jsem odmítl. Nejsem si vědom, že bych byl sčítací komisařkou vyzván k čemukoli jinému, tudíž ani ke splnění povinnosti dané ustanovením § 6, popř. § 12, odst. 2 nebo 3, zákona o sčítání lidu. Vzhledem k tomu, že opak nevyplývá ani z napadeného rozhodnutí, je třeba dovodit, že správní orgán hodnověrně neprokázal, že obviněnému byla dána výzva, jež je zákonnou podmínkou uložení sankce podle ustanovení § 15, odst. 1, zákona o sčítání lidu. V rozhodnutí je pouze uvedeno, že "přílohou oznámení byla rovněž zpráva sčítací komisařky Růženy Svatošové, ze které vyplývá, že jmenovaný odmítl převzít sčítací tiskopisy," a to je vzhledem k výše uvedenému evidentně nedostačující. Navrhuji proto, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil a nařídil, aby tato okolnost byla v rámci přestupkového řízení došetřena, zejména aby bylo spolehlivě zjištěno, jak byla tato zákonem požadovaná výzva formulována a čím sčítací komisařka její vydání doložila nebo je schopna doložit.
- Ve svém podání ze 24. 11. 2001 uvádím řadu argumentů, jež jsou zjevně relevantní k projednávané věci, avšak rozhodnutí se s nim nevypořádává buď vůbec, nebo tak činí způsobem, který není přiměřený povinnosti dané ustanovením § 34, odst. 5, správního řádu. Rozhodnutí zejména nebere v úvahu argumentaci ústavní stížnosti, již jsem správnímu orgánu zaslal v příloze zmíněného podání, a uvádí k ní pouze, že ji Ústavní soud zamítl; rozhodnutí přitom nebere v úvahu, že důvodem verdiktu byly důvody ryze procesní, tj. fakt, že šlo o opravný prostředek uplatněný ex ante, nikoli meritorní posouzení přednesené argumentace. Závažné chyby se rozhodnutí dopouští rovněž v tom, že mnou uváděný poukaz na zneužití údajů v letech 1945-46 ilustruje skutečnost, že údaje ze sčítání byly použity pro jiný než zamýšlený a zákonem garantovaný účel, nikoli, jak rozhodnutí mylně dovozuje, že byly v daném případě zneužity údaje o národnosti občanů, které však v předmětném censu byly nepovinnými údaji (jakožto příslušník většinové národnosti České republiky bych přirozeně takto scestně neargumentoval). Řada dalších, mnohdy zásadních a podrobně vyložených důvodů je pominuta zcela. Nezbývá mi proto než navrhnout, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí zrušil z důvodu neúplného, nedostatečného a nepřesvědčivého odůvodnění.
- Napadené rozhodnutí sice opisuje mou argumentaci krajní nouzí (tj. ustanovením § 2, odst. 2, písm. b), zákona o přestupcích), avšak vůbec se k ní nevyjadřuje a nijak se s ní nevypořádává, přestože ze struktury mého podání ze 24. 11. 2001 vyplývá, že jde o klíčový a rozhodující prvek mé obhajoby. Navrhuji proto, aby odvolací orgán napadené rozhodnutí i z tohoto důvodu zrušil.
Závěrem mi dovolte, abych Vám a Vašim spolupracovníkům vyslovil uznání za rozhodnutí, které sice, jak bylo vysvětleno výše, není po procesní stránce bezvadné, je však daleko lepší, než co jsem vzhledem k předchozímu průběhu přestupkového řízení očekával.
S pozdravem,
Tomáš Pecina |
