|
14. 2. 2002
Mravoučný příběh o malé lži, z níž se stal velký problémMůže předseda ústředního úřadu veřejně lhát? V postkomunistické zemi klidně. Potíž nastane, když lež vyjde najevo a je potřeba za každou cenu ji ututlat. Poslyšte mravoučný příběh o tom, jak se taková mediální nehoda přihodila šéfce Českého statistického úřadu a co všechno Marie Bohatá a její podřízení dělají, aby lež nyní zůstala utajena.
|
|
Celá věc začala tím, že PR oddělení Českého statistického úřadu (ČSÚ) vydalo tiskové prohlášení, v němž se pochlubilo, že z deseti milionů Čechů odmítlo účast ve sčítání lidu pouhých 236 osob. Notoričtí rejpalové, včetně Britských listů, vznesli ihned otázku, jak to ČSÚ ví, když podle zákona nesmí data ze sčítání používat k jiným než zákonem stanoveným účelům. Existuje-li "seznam odmítačů", znamená to, že ČSÚ porušil zákon o ochraně osobních údajů. Krizový management není silnou stránkou statistiků a tak vznikla účelová lež: žádný centrální seznam odmítačů nemáme, zopakovala Marie Bohatá, předsedkyně ČSÚ, několikrát do médií (mj. na konferenci Interview 21), jejich počet jsme získali sečtením čísel, která nám poskytly naše krajské reprezentace. To bylo ovšem velmi krátkozraké. Ve stejnou dobu totiž podal ČSÚ žalobu proti správnímu rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a v ní jako jeden z argumentů uvedl, že ÚOOÚ je podjatý, protože jeden z jeho vedoucích pracovníků (patrně sám předseda Karel Neuwirt) se nezúčastnil sčítání. Tím ovšem se ČSÚ chytil do pasti: jak je možné, že jeho právní oddělení nemá seznam odmítačů, když z něj cituje konkrétní jména? Britské listy, které popsaný vývoj sledovaly a dobře se jím bavily, požádaly o text příslušného žalobního návrhu podle zákona o svobodném přístupu k informacím jak ČSÚ, tak ÚOOÚ. Zatímco ÚOOÚ s Bohatou "držel basu" a žalobu neposkytl, ČSÚ zčásti vyhověl - zde je průvodní dopis, zde žaloba, z níž však byla vyňata celá inkriminovaná sekce. Na ČSÚ jsme ihned podali žalobu pro neoprávněné zatajování informací (podobně žalujeme i ÚOOÚ). Půvab celé patálie se seznamem odmítačů je v tom, že bez ohledu na to, kdy bude o informačních žalobách rozhodnuto, podařilo se nad vší pochybnost prokázat, že předsedkyně Bohatá několikrát vědomě a veřejně lhala. Nežijeme, pravda, v zemi, kde by vysoce postavený úředník, který byl usvědčen ze lži, musel odstoupit. Je to ale, pro ČSÚ i pro Britské listy, velmi případná symbolická tečka za sčítáním lidu... (Pokud se ještě nestane něco horšího-pozn. ŠK) |
