V Plzni se po rozhodnutí privatizovat veřejné zásobování vodou stala vlastníkem Vodárna Plzeň, a. s., společnost Vivendi. Brzy poté se ustavilo Sdružení odběratelů vody (SOV), které požaduje plnění podmínek privatizační smlouvy, účinnou kontrolu cenové politiky vodárny a zásah finančního úřadu, živnostenského úřadu, antimonopolního úřadu i orgánů činných v trestním řízení ve zjištěných věcech.

Mezi zakládajícími členy sdružení byli Plzeňáci různých profesí - soukromý podnikatel, úřednice, pracovník vodohospodářské kontroly, důchodce a další. Do dnešního dne mezi nimi není žádný právník. Přesto se jim podařila řada věcí: vedle aktivizace občanů Plzně, kteří se sami začali ptát po způsobu kalkulace vodného, a prezentace svého občanského sdružení a hlavně jeho aktivit v tisku i na internetu dosáhli toho, že okresní soud zrušil nájemní smlouvu mezi městem Plzní a konsorciem Vivendi pro závažná pochybení (porušení zákona o obcích) při jejím uzavírání. Rozsudek zatím není pravomocný, protože žalované strany (město a vodárna) se odvolaly.

To, že praktiky plzeňské vodárny byly sankcionovány finančním úřadem (pokuta ve výši 4,5 milionu korun za neoprávněné náklady a 150 tisíc Kč za porušování cenových předpisů), je i zásluhou práce tohoto spotřebitelského sdružení. Z faktur, které získali, vyplývá, že vodárna účtovala do cen vody různé konzultace expertů z ústředí Vivendi na nikdy nerealizované projekty či školení a výjezdní zasedání dozorčí rady v Paříži.

Právní agenda Sdružení odběratelů vody je ovšem mnohem obsáhlejší - v současné době vede sdružení nebo jeho členové několik soudních sporů.

Prvním z nich je žaloba o satisfakci 1 mil. Kč na ochranu dobré pověsti právnické osoby, kterou v roce 1999 podala Vodárna Plzeň, a. s., na současného místopředsedu SOV za publikování názoru, že voda je předražovaná.

Další žalobu podalo sdružení k Vrchnímu soudu v Olomouci a domáhají se zrušení rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), kterým úřad povolil spojení Pražských vodovodů a kanalizací s konsorciem Anglian Water a Vivendi Water. SOV totiž zjistilo, že tímto spojením konsorcium získá 69 % trhu s pitnou vodou v ČR.

Žalobě předcházelo správní řízení, ve kterém ÚOHS nejednal s SOV, ačkoliv se přihlásilo, jako s účastníkem řízení. Proti rozhodnutí, přestože je neobdrželo, podalo SOV rozklad, který předseda úřadu zamítl. SOV podalo návrh na zrušení společnosti Vodárna Plzeň, a. s., když zjistilo, že došlo k zvýšení základního jmění bez rozhodnutí valné hromady. Zatím poslední žalobu, a to o ochranu dobré pověsti, podalo SOV na dva manažery vodárny, kteří v tisku uvedli, že SOV je nástrojem konkurenčního boje.

SOV rovněž upozornilo ÚOHS na pronájem vodovodu a kanalizace bez obchodní veřejné soutěže a na případ, ve kterém vodárna investovala 5,9 mil. Kč do úpravy budovy, která je ve vlastnictví města, a tedy se správně jednalo o veřejnou zakázku. Oba případy ale ÚOHS odmítl prošetřit. SOV požádalo Českou obchodní inspekci o prověření správnosti kalkulace vodného a stočného, ale inspekce tento podnět odmítla s tím, že může prověřovat například kvalitu vody, ale nikoliv cenu.

SOV také dalo podnět živnostenskému úřadu a policii, když zjistilo, že vodárna neoprávněně podniká v silniční dopravě. Živnostenský úřad vodárně udělil pokutu, policie případ již dvakrát odložila, ale SOV vždy podalo stížnost.

Členové SOV se ke každému z těchto případů připravovali sami. Zakoupili si pouze správní řád, trestní řád a občanský soudní řád, občanský zákoník a zákony o ochraně spotřebitele, o České obchodní inspekci, o cenách včetně vyhlášky ministerstva financí o cenové regulaci některých výrobků a služeb, o zadávání veřejných zakázek, o obcích, živnostenský a trestní zákon. V loňském roce využili právní rady poradny spotřebitelského sdružení Ars Aequi et Boni v několika dílčích otázkách. K přípravě žaloby o neplatnost smlouvy opatřili některé podklady dva koncipienti, přátelé členů SOV. Šlo zejména o výklad ustanovení o naléhavém právním zájmu a o judikáty, ve kterých bylo vyhověno třetí osobě, která žalovala o určení neplatnosti smlouvy, ač nebyla jejím účastníkem.

Že úspěšně prosazovat právo mohou i občané bez formálního právnického vzdělání - ale jen pokud je zde odvaha a aktivita - je vidět i ze stagnace činnosti pražské pobočky sdružení. Zatím se v ní nesešli lidé dostatečně motivovaní osvojit si a hlavně prosazovat celkem složitou právní problematiku.