20. 2. 2002
Palestinci a Izraelci: Arabské národy jsou v propasti zoufalstvíNemohou kritizovat americkou politiku, ať si myslí jakkoliv intenzivně, že je ostudná, protože jsou na ní všichni závislí, napsal v deníku Independent Robert Fisk. Před několika dny apeloval princ Abdullah ze Saúdské Arábie na "svědomí" Američanů, aby pomohli Palestincům. Emír z Kataru se ponížil ještě více. Arabové, uvedl - a omluvil se za to, že použil takového slova - mají povinnost prosit Spojené státy, aby využili svého vlivu na Izrael. Taková slova jsou hlubinou arabského zoufalství. Je možné, že Washington odmítne žádost Ariela Šarona, aby Amerika přerušila s Jásirem Arafatem veškeré styky, avšak prezident Bush už dávno zapomněl na svou "vizi" palestinského státu - s níž se vytasil, když potřeboval, aby Arabové neprotestovali proti bombardování Afghánistánu, ale rychle ji pohřbil, jakmile splnila svůj účel. Arafatovou rolí je pamatovat si dobře, co je jeho úkolem: chránit Izrael před vlastním, palestinským národem. (Robert Fisk je držitelem jednadvaceti mezinárodních novinářských cen, včetně ceny organizace Amnesty International za reportáže z Alžíru a za reportáže o bombardování Kosova v roce 1999.)
|
Je obtížné podcenit intenzitu hanby, s níž nyní pohlížejí mnozí Palestinci na Arafata. Loni o Vánocích trval Arafat na tom, že se vydá do Betléma na bohoslužby. Avšak Izraelci mu k tomu nedali povolení, a tak jen Arafat vystoupil v palestinské televizi a absurdně tvrdil, že je to, že ho Izraelci do Betléma nepustili, "zločinem" a "teroristickým činem". Proč, zeptal se arabský list Al Quds al-Arabi, se nám nedostalo žádného vysvětlení pro toto "bizarní a nepochopitelné" Arafatovo představení? Proč se nevydal Arafat ze svého sídla v Ramallahu společně s křesťanskými duchovními, kteří ho přišli podpořit, a nešel směrem k Betlému, dokud by ho před televizními kamerami fyzicky nezadrželi izraelští vojáci? Čím více hovoří Arafat o izraelském "terorismu", tím méně zkoumáme jeho vlastní zkorumpovanost, protekcionářství a brutalitu. Izrael mezitím dál vytváří mýty. V New Yorku oznámil Šimon Peres, že jsou prý v Libanonu přítomny íránské revoluční gardy a že bylo dovezeno 8000 dalekonosných střel pro organizaci Hizbollah. Není to pravda: v Libanonu už nejsou žádní íránští gardisté 15 let a "nové" střely neexistují - avšak americké sdělovací prostředky opakují tyto nesmysly aniž by se vůbec pokusily si zkontrolovat fakta. Nejnovější tragická nepravda přišla od Šarona. Vyjádřil se, že lituje, že Arafata "nezlikvidoval" během obléhání Bejrútu v roce 1982, ale neexistovala pro to prý tehdy dohoda. To je nesmysl, během toho obléhání bombardovaly izraelské stihačky pětkrát budovy, o nichž se Šaron, tehdejší izraelský ministr obrany, domníval, že se v nich Arafat skrývá. Ve dvou případech zlikvidovaly tehdy izraelské stihačky celé bloky činžovních domů - samozřejmě i s jejich civilními obyvateli - jen pouhých několik minut poté, co Arafat odešel. O nepravdivé Šaronově verzi historie informovaly americké sdělovací prostředky, jako by to byla fakta. Všichni účastníci na konfliktu na Blízkém východě nyní hrají lživou hru - je to obrovský a podvodný pokus vyhnout se veškerému zkoumání kritických otázek, které stojí u kořene této tragédie. Saúdští Arabové chtějí apelovat na "svědomí" Ameriky nikoliv proto, že by jim vadilo, v jaké situaci se octl Arafat, ale proto, že 15 z únosců amerických letadel dne 11. září bylo ze Saúdské Arábie. Šaronův pokus přidat se k "válce proti terorismu" - jeho vyrábění neexistujících íránských nepřátel v Libanonu, přestože má velmi reálné nepřátele na západním břehu Jordánu a v Gaze - je otevřeným úsilím získat americkou podporu pro svou snahu rozdrtit palestinské povstání a pokračovat dál v izraelské kolonizaci palestinského území. I mesiášské prohlašování George Bushe, že bojuje proti "zlu" - zdá se, že "zlo" je nyní samostatně existující národní stát - a že nepřátelé Ameriky z organizace al Qaeda nenávidí Spojené státy, protože jsou "proti demokracii", to je všechno nesmysl. Většina muslimských nepřátel Ameriky vůbec ani neví, co je to demokracie - nikdy ji neměli - a jejich činy, které jsou zlovolné, mají jasné motivy. Bush ví - určitě to ví jeho ministr zahraničí Colin Powell - že existuje těsné spojení mezi zločiny proti lidskosti z 11. září a Blízkým východem. Konec konců vrazi z 11. září byli všichni Arabové, pocházeli ze Saúdské Arábie, z Egypta a z Libanonu. Tyto informace máme povoleny. Ale jakmile někdo učiní další logický krok a pohlédne na samotný arabský svět, octneme se na zakázaném území. Protože jakmile začnete analyzovat současnou situaci na Blízkém východě, setkáte se s nepravedlností, s násilím a s vraždami, které jsou často důsledkem - přímým či nepřímým - politiky Spojených států a jejich regionálních spojenců (arabských stejně jako Izraele). A proto je v tom okamžiku diskuse umlčována. Protože samotné americké angažmá v tomto regionu - bezpodmínečná podpora USA pro Izrael, americké tolerování izraelské kolonizace arabských území, sankce proti Iráku, které usmrtily tolik desítek tisíc dětí - a samotná absence demokracie, o níž se Bush domnívá, že je terčem útoku - to všechno znamená, že činy Spojených států mají leccos společného s hněvem, který vyvolal masové vraždění z 11. září. Jenže když tohleto řekneme, dostaneme se na velmi nebezpečné území. Kdykoliv byl spáchán nějaký zločin - i když jde o tu nejbanálnější vraždu někde v domě - první věc, kterou dělá policie, je, že hledá motiv. Avšak při vyšetřování tohoto strašlivého zločinu z 11. září nejsou normální procedury dovoleny. Motiv hledat nesmíme. Učinit to, rozbírat prostředí, z něhož vrahové pocházeli, to je pak označováno za "protiamerické" nebo "antisemitské" - a samozřejmě, je to pak tabuovým tématem. A o to přece jde, aby se diskuse umlčela. A je pozoruhodné, že arabské režimy to tolerují a spolupracují s tím. Nikoliv normální Arabové - ti vědí velmi dobře, jaké lži leží za strašlivými událostmi z 11. září - ale vedení arabských států musí předstírat, že neví nic. Vedoucí arabští politikové podporují "válku proti terorismu" a pak žádají - prosí - Ameriku, aby uznala, že je rozdíl mezi "terorismem" a "národním odporem". Arafat sám tvrdí, že podporuje "válku proti terorismu" a pak - nic si nenalhávejme - dovoluje svým stoupencům, aby se pokusili dovézt na lodi Karine A zbraně z Íránu. A Šaron, který beznadějně není schopen ochránit svůj lid před krutými palestinskými sebevražednými atentátníky, soustřeďuje své úsilí na to, aby prezentoval palestinské povstání světu jako "světový terorismus", a potlačuje skutečnost, že jde o nacionalistické povstání. Protože pokud jde o nacionalismus, jde také o izraelskou okupaci a o americkou politiku v reigonu, a o tom se nesmí mluvit. |
Budoucnost evropské obrany | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 2. 2002 | Palestinci a Izraelci: Arabské národy jsou v propasti zoufalství | ||
31. 1. 2002 | Má koupě Gripenů něco společného s blížícími se volbami? | Jan Čulík | |
24. 1. 2002 | Petice: Nechceme Gripeny, chceme zdravé, šťastné a vzdělané děti! | Jiří Mašek | |
20. 12. 2001 | Václav Klaus se sjednocující se Evropy bojí oprávněně | Štěpán Kotrba | |
12. 12. 2001 | Dva argumenty pro Gripen | Štěpán Kotrba | |
9. 10. 2001 | Nesmí vzniknout válka mezi Západem a islámem | ||
8. 10. 2001 | Pokrytí teroru | Gore Vidal |