Sekání kosou zažívá renesanci

2. 9. 2010 / Jan Potměšil

Původně jsem nechtěl reagovat na jízlivou repliku pana Kotrby "Trhejte trávu zubama" na článek Borise Cveka "Sekejte trávu kosou, ne sekačkou", po dnešní poznámce na BL od p. Mikulenka "Jako na Hungaroringu" bych však rád podotkl, že pan Cvek má naprostou pravdu v "ekologičnosti" a vhodnosti sekání kosou oproti sekačce. Jen je samozřejmě pohodlnější použít tu sekačku než kosu.

Sekačka rozšmelcuje vše, co jí přijde do cesty, smíchá trávu i hlínu, trávu nelze použít k sušení ani krmení, a kdo sekal sekačkou větší plochy ve městě, ví, že má psí lejna jemně namletá a rozmetaná po celé ploše trávníku, aby si sekáč, děti i ostatní užili (smradu, hlístic, bakterií). Ještě jednodušší je možná vypalování trávy, které je naštěstí zakázané (přesto je mnohde stále oblíbené). Velké plochy (město, ale i louky a pole) není reálné sekat manuálně, byť by to zachránilo nejen hmyz (resp. místní biotop), v případě sekání trávy, ale i větší živočichy (zejména mladou srnční), v případě sklizně kombajny. Jde však jednoznačně o šetrnější způsob sekání a má babička, zejména v nerovném terénu, kde lze sekačku snadno zhuntovat, to s kosou zatím stále zvládá. Idealistická a "ekologická" výzva pana Cveka zas není tak nesmyslná, sekání kosou naopak mnohde zažívá renesanci a pan Cvek se svým názorem není jediný.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.9. 2010