Bobošíková je česká Sarah Palinová

1. 9. 2010 / Fabiano Golgo

Populismus zneužívá "mýtu národa" proti politickým elitám, domácím podvracečům i vnějším nepřátelům. Populismus se snaží mobilizovat podporu tím, že tvrdí, že hovoří jménem masy obyčejných, "slušných lidí" proti zkorumpované a zdegenerované elitě. Posedlost rozkladem a tendence vysvětlovat národní úpadek jako důsledek externích faktorů či agentů je typická pro repertoár Bobošíkové. Bobošíková vysvětluje, že existuje převládající stav rozkladu a vysvětluje ho jako spiknutí těch, kteří se od "nás" odlišují (eurobyrokraté, cizinci, homosexuálové). Tím Bobošíková odstraňuje náš pocit viny, který bychom mohli mít, vyplývající z toho, že se v našich životech děje něco špatného, a také redukuje složité procesy na jednoduchost, kterou potřebují nevzdělaní lidé.

Důkazem toho, že je Bobošíková pouze populista, je skutečnost, že pro ni hlasují jak lidé, kterým se stýská po minulém režimu, tak pravicoví extremisté. Bobošíková se líbí rozhněvaným a nevzdělaným. Bobošíková se nesnaží zlepšit fungování státu, ale uchovat tradiční hodnoty. Požaduje, aby se stát nijak nepodílel na sexuálním vzdělávání či na žádných jiných záležitostech, které podle ní patří jen do rodiny. Požaduje, aby stát vynuchoval a představoval její konzervativní a křesťanské hodnoty. Populističtí nacionalisté podporují ideologii, o niž hovoří jako o politice hodnot. Pohrdají myšlenkou, že v důsledku státních zásahů by si měli být všichni lidé rovni.

Bobošíková oslovuje potenciální voliče z Dělnické strany a z KSČM. Obě tyto strany mají voliče se společným jmenovatelem: tito lidé mají vztek na lidi, kteří nejsou ve stejné situaci jako oni. Jsou to voliči, kteří se bojí všeho nového a všeho odlišného, kteří věří v nutnost kulturní homogenity a zakořeněnosti.

Bobošíková se zaměřuje na ty Čechy, kteří jsou v deziluzi ze života, závidí úspěch jiných lidí a obávají se jinakosti. Zahrává si s nejnebezpečnějšími instinkty v národě. Nabízí nám rétoriku a la Kaczynski (proti EU, proti cizincům, proti homosexuálům, konzervativní křesťanství, rodina). Bobošíková není Hitler, ale její mnohé názory jsou fašistické a xenofobní. To, že sice neplánuje koncentrační tábory či veřejné bití nevhodných osob neznamená, že by její srovnání s Hitlerem nebylo na místě, protože ona brání zvláštní "árijskou" (švejkovskou") českou společnost- národ čistých Čechů. Ale s rakouskou morálkou...

Bobošíková, která kdysi představovala tvář liberálního kapitalismu, sympatizovala s Klausem a s jeho "thatcherismem" českého stylu, se proměnila v českou Sarah Palinovou. Bobošíková je velmi nepopulární - a skrývá se v bezpečí virtuální vesnice, která ji má ráda - ve skupině lidí, kteří chtějí slyšet, že všechny novoty jsou nebezpečné.

Bobošíková je svým stylem a svými "řešeními" velmi podobná Georgi W. Bushovi - také chce vrátit hodiny zpět a zrušit modernost, chce bránit mýtický koncept rodiny a staví se s podezřením a s obavami k jiným etnikům a kulturám.

Bobošíková hraje roli politiků, jaké najdeme ve většině demokracií: Francie měla Le Pena, Rakousko Haidera, Buharsko zaznamenalo vzestup Volena Siderova, Spojené státy mají celou svou Tea Party a křesťanské fundamentalisty, bigotnější Slováci milovali Mečiara. Češi už byli svědky jiných lidí, kteří se chovali jako Bobošíková, například Miroslav Sládek, Jan Kopal a Vladimír Železný či Tomáš Vandas.

Bobošíková a její strana nijak neohrožují českou demokracii. Naopak jí pomáhají, protože Bobošíková rozdělí hlasy nevzdělaných občanů. Tak jako TOP 09 odebrala mnoho hlasů ODS a VV odebrali mnoho hlasů ČSSD, Suverenita bere hlasy komunistům a extremní pravici.

Vytisknout