Michael Kocáb: Na funkci jsem nikdy nelpěl a nelpím, ale hru na vynucenou dobrovolnou rezignaci hrát nehodlám

2. 9. 2010

Tiskové prohlášení

Včera v odpoledních hodinách jsem se setkal s premiérem Petrem Nečasem. Od schůzky jsem očekával alespoň základní nástin budoucího chodu či existence SLP (Sekce pro lidská práva) při Úřadu vlády. V úvodu jednání mi pan premiér poděkoval za vše dobré, co jsem pro ochranu lidských práv v ČR udělal a vyzval mne, abych k 15. nebo 30. září na svoji funkci rezignoval. Svůj návrh nezdůvodnil mojí nekompetentností, či zásadními rozdíly v pojetí ochrany lidských práv, ale plány na restrukturalizaci SLP, se kterými bych, dle jeho názoru, asi nesouhlasil. Zároveň mne však ujistil, že post zmocněnce zůstane zachován a poradní orgány vlády, které jsem měl v gesci, také, i když s možnými drobnými úpravami a že hodlá pokračovat i v projektu "Agentury" i na přípravě Strategie boje proti sociálnímu vyloučení.

Zopakoval jsem panu premiérovi, že mi jde výhradně o zabezpečení lidskoprávní agendy a ne o svoji funkci, na které jsem nikdy nelpěl a nelpím a svoji rezignaci jsem přislíbil. V následné SMS (16:50) jsem ho požádal ještě o jednu schůzku, nebo telefonát k projednání některých dalších okolností mého odchodu.

Velmi mne proto zarazila včerejší informace mluvčího vlády Martina Kupky, že premiér Nečas moji rezignaci na funkci zmocněnce přijal. Chápu, že se často v politice stává přání otcem myšlenky, ale úřad vládního zmocněnce pro lidská práva si nedůstojnou hru na vynucenou dobrovolnou rezignaci nezaslouží.

Pokud má premiér Nečas jinou koncepci ochrany lidských práv, je možné to vyřešit jinak. Pan premiér mi mohl tyto nepřekonatelné rozpory sdělit, nebo navrhnout vládě mé odvolání s transparentním odůvodněním tohoto záměru. Z mnoha mých veřejných prohlášení z minulého týdne je možné vyvodit, že jsem se k rezignaci bezprostředně nechystal. Odchod z funkce zmocněnce pro lidská práva je pro mě otázkou odpovědnosti ke kontinuitě mnohaleté práce mých předchůdců i všech pracovníků SLP a především k zabezpečení nediskriminačního prostředí, ochrany ústavních práv jednotlivců i znevýhodněných skupin obyvatelstva a plnění mezinárodních smluv v oblasti lidských práv. Navíc jsem z vlastní iniciativy pozval pana Romana Jocha, premiérova poradce, na 8. září 2010 na osmihodinovou návštěvu s cílem změnit jeho nepodložená a často nepravdivá tvrzení o opatřeních ochrany lidských práv a činnosti SLP a přesvědčit ho o důležitosti agendy vládního zmocněnce pro lidská práva, již zlehčuje. Pochopil jsem premiérův politický zájem, abych mu jeho problém s lidskými právy ulehčil rezignací a chtěl jsem mu i vyhovět. Ale rezignace na jakoukoliv funkci má i formální náležitosti (byl jsem jmenován usnesením vlády a dle mého názoru a jednacího řádu vlády by moje rezignace měla být podána prostřednictvím premiéra vládě ČR písemnou formou a vláda by ji měla vzít na vědomí) a ohlásit moji rezignaci do médií dříve, než z mé vlastní vůle skutečně proběhne, považuji za nesolidní, stejně jako slova premiéra Petra Nečase o mé údajné lásce k funkci.

V Praze dne 2. září 2010

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.9. 2010