Liberálové s modrými brožurkami

31. 8. 2010 / Jan Potměšil

Matěj Šuster textu oponuje upozorněním, že nezná jediného klasického liberála, jenž by zastával názor, že by bylo nejlepší, kdyby se veškeré lidské vztahy řídily principem tržní směny nebo maximalizace peněžního zisku, načež cituje Hayeka. Pokračuje pak na téma rozlišení oblastí založených na dobrovolnosti (rodina, spolky) a oblastí založených na donucení (sféra financovaná z daní), kdy jednoznačně preferuje co nejmenší donucení (resp. stát) a co nejširší sféru dobrovolnosti (charakterizovanou dobrovolností financování). Tentokrát autor uvádí pro ilustraci příklad ne/dobrovolného financování "hodnotné" kinematografie (v minulosti na BL o něco chytlavěji brojil proti financování gender studies, neb nemají podporu většiny daňových poplatníků).

Problém vidím v tom, že Matěj Šuster dílem reaguje na něco jiného, než o čem píše Pavel Barša, a dílem vedle sebe nepřípadně (a trochu manipulativně) klade do rozporu zidealizovaný obraz "klasického liberála" na jedné straně, a kritiku přízemní reality, resp. kritiku zcela reálných ekonomických "takyliberálů", z pera Pavla Barši. Hayek možná uznával existenci oblastí lidských činností a hodnot, kde nelze uplatnit čistě ekonomická či tržní měřítka, u moci však nejsou klasičtí Hayekové, ale konkrétní "pravicoví" politici, kteří se možná Hayekem občas zaštiťují, ale v praxi uplatňují primitivní ideologii ekonomizace veškerých lidských vztahů a aplikují tržní principy třebas i na počasí, lidská práva či ochranu životního prostředí.

Příkladem tohoto přístupu budiž šéfporadce premiéra Nečase, Martin Říman (na okraj -- byl to on, kdo doporučil svému představenému za poradce Romana Jocha, přitom média ani aktivisty šéfporadce Říman nijak nevzrušuje). V jedné z přednášek pro CEP Martin Říman (rovněž s pomocí Hayeka) názorně vysvětlil, proč jsou obavy z vyčerpání zdrojů (uhlí, ropa atd.) liché, neboť podobnými katastrofickými vizemi byli lidé i státy strašeni opakovaně, avšak vyčerpání zdrojů nikdy nenastalo -- trh vždy objevil nové zdroje, nové technologie, náhražky, náhražky náhražek atd. Proto jsou strašáci vyčerpání zdrojů i snahy o tzv. trvale udržitelný rozvoj zcela mimo mísu. Zaujala mě pak především zmínka o "údajném zániku lesů" (k níž bych možná dodal zmínku o hloupém strašení např. údajným rizikem vyhynutí nosorožců, velryb či jiných živočichů) -- Říman upozorňuje, že "prakticky vždy bychom došli k závěru, že problém existuje právě proto, že daná oblast je nadměrně regulovaná a tržní síly tak nemohou pracovat".

Závěr přednášky "liberála" Římana lze snadno domyslet -- vše vyřeší trh, jakékoliv regulace řešení pouze komplikují či oddalují nebo jsou kontraproduktivní, a lidským aktivitám, byť i na první pohled jakoby destruktivním, netřeba klást žádné meze -- všechno dobře dopadne. Zde jsem měl chuť položit otázku, jak trh vyřeší např. vykácení pralesů kvůli získání dřeva či zemědělské půdy, jak trh vyřeší vybití nosorožců kvůli rohům pro čínské lékárny, jak trh vyřeší úhyn velryb kvůli lovu či nedostatku planktonu. Ekonom asi odpoví jednoduše -- najdou se náhražky a náhražky náhražek. Vykácený prales už nám ale "Trh" neobnoví, velryby a nosorožce neresuscituje. Hodnota v podobě lesa, existence živočišného druhu, přírodního zdroje kyslíku či doly nebo dálnicemi nedotčené krajiny je mimo zorný úhel pohledu "eko-teroristy" (od slova ekonomie), který trhu podřizuje vše a ve svém fachidiotství nenahlédne, že existuje i jiný (stejně legitimní) hodnotový systém než ten, který uctívá čistý volný trh bez regulace jako modlu, která si žádá oběti, ať už v podobě spálené ropy či zeleně nebo v potírání (zelených, rudých, či jen málo ortodoxních) kacířů.

Takzvaní liberálové, vyzbrojeni modrými brožurkami na téma Volný trh, jsou pak ve své zaslepenosti velmi podobní svým úhlavním nepřátelům -- komunistům, bolševikům (vyzbrojeným jinými brožurkami, také s Pravdou). Oběma jde s odpuštěním o žrádlo, o plný žaludek a pouze o něj (tj. o "základnu"). Zatímco pro marxistu (bolševika) je podstatné, aby byl každý průměrný žaludek průměrně plný, stůj co stůj (ať kostel spadne, knihovna zplesniví a ryby v řece chcípnou), chce "pravičák" ("ekonomický liberál", neoliberál), aby se každý, kdo může, resp. "má na to" (vlohy, prostředky, moc), mohl nacpat k prasknutí, stůj co stůj (ať soused chcípne, les shoří, dobytek pomře, knihovna spadne). Středobodem uvažování "levých" i "pravých" bolševiků je tedy panděro ("nadstavba" přijde až s lepšími zítřky) a oba, byť různými prostředky a různými metodami, docházejí ke stejnému žádoucímu, ideálnímu stavu -- na existenci má právo jen to, co je podřízeno panděru a zbytek nechť existuje "na bázi dobrovolnosti", rozuměj na bázi ignorance, eliminace či anihilace.

V oné sféře ignorance se však může octnout vedle Matějem Šusterem zmiňované kinematografie i školství, zdravotnictví, sociální služby, potom policie a obrana, a nakonec třeba justice a vězeňství (již dnes "šetření" vedle zbytných výdajů zasahuje i základní složky a atributy státu, jako je bezpečnost -- v některých obcích, které prý Policii ČR nezaplatí, zkrátka policie, resp. policejní stanice, jednoduše nebudou). Vše lze přece nakonec ponechat soukromé iniciativě (anarchii? či hobbesovské pre-civilizaci?), neb státu a jeho zlotřilých regulací netřeba. Učit mohou dobrovolníci (příp. ať studují jen ti majetní), kulturu nechť podporují výhradně mecenáši, lékařskou péči a útulky pro nemohoucí nechť provozují filantropové a charity, místo policie volme šerifa, zřiďme domobranu či si zaplaťme bezpečnostní agenturu, soud nechť probíhá před místním "kmotrem", jehož vážnost se měří shromážděným kapitálem, nebo v lepším případě před nájemnými rozhodci atd. Nejsme ale na Divokém západě, jsme v Evropě. Tedy, nebudeme přece jak Na Divokém západě. Nebo ano?

Vytisknout