Máme asi někde problém

2. 9. 2010 / Ladislav Žák

Díval jsem se na úterní odpolední zprávy na Nově a teprve zpětně jsem si uvědomil, jaké poselství mi tři po sobě jdoucí reportáže vyslaly. Ta první byla o tom, že v Brně tři policisté ukopali k smrti bezmocného Vietnamce a jako bonus do něj nechali kopat i dámu, která je k údajnému rušení klidu přivolala. Ta druhá mě informovala, že se v jakési základní škole uhnízdili hadi, ale podle stanoviska veřejné správy je nelze ze školy odstranit natož zabít, protože jsou chránění. Důvodem k odstranění respektive odbornému přenesení hadího hnízda může být až celková rekonstrukce školy. A do třetice jsem se dozvěděl, že snad v Pardubicích padají sloupy veřejného osvětlení, že jich už letos spadlo deset, vyměnit jich potřebují tisíce, ale dělat se to nebude, protože nejsou peníze.

Na všechno jsou odborná stanoviska a hlavně - odpovědný úřad je skvěle a prozíravě pojištěn a občané jsou vyzýváni, aby své škody způsobené pádem sloupů veřejného osvětlení hlásili přímo tam.

Nechci tady začít v souvislosti s připravovanými stávkami státních zaměstnanců populisticky křičet, že za takovou veřejnou službu je škoda zlámané grešle a že pokud se bude státní a veřejná správa provozovat ve zprávách Novy naznačeným způsobem, tak nemá nárok vůbec na nic a může být tak jedině zticha. Bylo by to hloupé a nic by to nepřineslo. Možná by ale stálo za zamyšlení to, jaký je vůbec produkt naší státní a veřejné správy a zda my, jeho příjemci, jsme vůbec schopni vytvořit jakési tržní prostředí pro tento produkt, aby se jasně ukázalo, co je a co není kvalitní. V soukromém sektoru to bez tohoto přirozeného požadavku nefunguje, tedy pokud se nejedná a nějaký významný monopol, ale ten může vzniknout zase jenom špatným výkonem státní a veřejné správy. Myslím, že docela rychle dojdeme k závěru, že to, co nám státní veřejný sektor nabízí, je často monopolní služba, kterou nemůžeme odmítnout, protože jednak jiná neexistuje a my jsme na této službě závislí, a jednak bychom mohli být dokonce citelně postiženi za to, že nějakou veřejnou službu odmítáme.

Existuje takové klišé, že levice bojuje za veřejný sektor a pravice za soukromý. Problém je v tom, že ten veřejný nemá žádná kritéria kvality, konzumuje peníze bez ohledu na výsledky a tím staví své zastánce do velice nevýhodné role, protože většina lidí to vidí a spojuje si levici s obhajobou toho neospravedlnitelného šuntu a šlendriánu. Z celkového pohledu je úplně jedno, že je to černobílé a trochu nespravedlivé vidění, ale bez ohledu na to je prostě v názorech lidí hluboce zakořeněno a není žádný problém kdykoliv na něj politicky zahrát. Je důležité připomenout, že jako etalon neefektivnosti, nepřehlednosti a nekompetentnosti slouží Evropská komise, která už musela být dokonce jednou rozpuštěna, protože si musela přiznat, že sama vlastně vůbec neví, co sama vlastně dělá.

Myslím si, že je načase udělat takový velký audit našeho zákonodárství, veřejné a státní správy a zejména jejich účetnictví. Než to ale začne kdokoliv dělat, měla by se otevřít diskuse o tom, co vlastně my, občané, po veřejné a státní správě požadujeme, jaký by měl být sortiment její produkce. S tím úzce souvisí diskuse o nutných procesech, které mohou k takovému sortimentu služeb vést. Taková diskuse se prostě nevede a je to stav velmi škodlivý, protože výsledkem je pak to, že ti, co nám mají pomáhat, chránit nás, spravovat a sloužit, nás zabíjejí, nechávají na nás padat sloupy veřejného osvětlení, nechávají odpovědnost na pojišťovnách a nutí nás, abychom pod sankcemi posílali své děti povinně do školy, kde žijí divocí hadi.

Prostě, jak zaznělo z Apolla 13: „Máme tady problém“. Na rozdíl od astronautů, nemůžeme volat Houstonu ani do jiného řídícího střediska, kde se sejdou specialisté a budou společně s námi hledat řešení našeho problému. Dokonce ani volání do Strakovy akademie nebo Parlamentu nám moc nepomůže. I díky našemu alibistickému provozování demokracie pouhým občasným hlasováním a to ještě bez výrazného zájmu a s mizernou účastí, tam máme lidi, kteří nám skutečně nepomůžou, většinu z nich to ani nikdy nenapadlo a vůbec se s tím nemusí tajit. Ten problém máme my, co jsme ještě neutekli, a my sami ho musíme začít řešit. Bez státní a veřejné správy se neobejdeme, ale nemůžeme se vzdát svého vlivu na to, co vlastně dělá a v jaké kvalitě nám to předkládá. Nejde o žádný pravolevý politický konflikt, nejde dokonce vůbec o politický konflikt, jde o jediné a to o kvalitu státní veřejné správy a o to, kdo bude určovat, co má a nemá dělat.

Soukromá sféra se řídí přáním zákazníka a spotřebitele a utratit může jen to, co jí spotřebitel za její produkci nabídne. Je pravda, že se snaží tato přání všemožně manipulovat. Veřejná sféra chce svým zákazníkům a spotřebitelům otevřeně a mocensky diktovat, co si mohou nebo dokonce musí přát. A navíc i to, kolik ji za to mají a musí zaplatit. To je dlouhodobě neudržitelný stav a spojení politické levice s tímto chováním veřejné a státní správy ji diskvalifikuje ve volbách a politickém životě stále více a více.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.9. 2010