Přehodnocení amerických opcí vůči Íránu
2. 9. 2010
Znova se zvedá veřejná diskuse o možných útocích na íránská jaderná výzkumná zařízení. To už se dělo i předtím. Při několika příležitostech informační úniky ohledně možných náletů vyvolaly atmosféru blížící se války. Tyto úniky normálně korelovaly s diplomatickými iniciativami a byly navrženy tak, aby zastrašily Íránce a usnadnily řešení příznivé pro Spojené státy a Izrael. Takové iniciativy se v minulosti nevydařily. Je tedy rozumné spojovat současnou záplavu zpráv s uvalováním sankcí a považovat ji za pokus o zvýšení tlaku na Írán, a to buď za účelem vynucení změny jeho politiky, nebo kvůli využití rozdílů existujících v rámci režimu.
Můj prvotní instinkt mi velí odmítnout řeči o válce jako prostě jen další kolo psychologické války proti Íránu, tentokrát pocházející z Izraele. Většina zpráv ukazuje, že Izrael je na pokraji útoku na Írán. Z hlediska psychologické války to nastavuje rutinu dobrého a zlého policajta. Izraelci hrají vzteklého psa sotva zadržovaného střízlivějšími Američany, kteří vyzývají Íránce skrze prostředníky, aby učinili ústupky a vyhli se válce. Jak jsem řekl, už několikrát jsme byli v téže situaci, a nefungovalo to.
Nejhorším hříchem zpravodajství je sebeuspokojení, přesvědčení, že prostě proto, že se něco stalo (nebo nestalo) několikrát před tím, se to nestane ani tentokrát. Jenže každou epizodu je třeba pečlivě zvážit v jejím vlastním světle a předsudky z předchozích epizod musejí být opuštěny. Vskutku, předchozí epizody vlastně možná byly určeny k uvržení Íránců do sebeuspokojení. Paradoxně by samotná existence dalšího kolo řečí o válce mohla mít za cíl přesvědčit Íránce, že válka je vzdálená, zatímco probíhají skryté válečné přípravy. Útok může být na obzoru, ale veřejná vyjádření tuto možnost ani nepotvrzují, ani nepopírají...
Problém s Hormuzským průlivem spočívá v tom, že Spojené státy zde nemohou tolerovat žádné riziko. Jediný způsob, jak toto riziko kontrolovat, je zničit íránské námořní kapacity předtím, než se uskuteční nálety na jaderné cíle. Protože mnoho íránských minových lodí by byly malé čluny, znamenalo by to rozsáhlou leteckou kampaň a nájezdy speciálních sil proti íránským přístavům s cílem zničit vše, co by mohlo položit miny, spolu se všemi zařízeními potenciálně skladujícími miny, postaveními protilodních raket, ponorkami a letadly. Zjednodušeně řečeno, každý kus infrastruktury v pásmu několik mil od jakéhokoliv přístavu bude muset být eliminován. Riziko pro Hormuz nelze vyloučit teprve po útoku na jaderná zařízení. Je třeba je odstranit dříve, než začne útok na tato zařízení. A škoda musí být zdrcující.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
VytisknoutObsah vydání | Čtvrtek 2.9. 2010
-
2.9. 2010 / Karel DolejšíStudie Bundeswehru varuje před katastrofálními dopady ropného zlomu na západní svět2.9. 2010 / Jan KohoutKohout: Česká republika by měla aktivně podpořit mírový dialog mezi Izraelem a Palestinou2.9. 2010 / Zahájení kampaně proti protiraketovému centru2.9. 2010 / Blair o manželské nevěře politiků2.9. 2010 / Přehodnocení amerických opcí vůči Íránu2.9. 2010 / Jsem pro jednotné maturity2.9. 2010 / Jak by naše životy vypadaly, kdyby nebyla válka2.9. 2010 / BBC má stávkovat kvůli starobním důchodům2.9. 2010 / Já si po nehodě na kole taky nic nepamatoval2.9. 2010 / Jako na Hungaroringu2.9. 2010 / Více než čtvrtina populace si někdy zahulila...2.9. 2010 / Maminky společně s Greenpeace bojují za zákaz nebezpečného bisfenolu A v kojeneckých lahvích1.9. 2010 / Svět čelí globálnímu oteplení o 3,5°C1.9. 2010 / Ministr Bárta vydírá stavební firmy1.9. 2010 / Iniciativa ProAlt chce zodpovědnou energetickou politiku zahrnující úspory a decentralizovanou výrobu31.8. 2010 / Může být svět poháněn solární a větrnou energií?31.8. 2010 / Iráčané chtějí, aby americká vojska neodcházela3.8. 2010 / Hospodaření OSBL za červenec 2010