Sociální bezradnost vlád

1. 9. 2010 / Martin Martínek

I u nás se chystá důchodová reforma. I u nás se hovoří o tzv. druhém pilíři penzijního pojištění založeném na povinném kapitálovém pojištění, který vyřeší problém tzv. nízkých důchodů.

Uvědomme si, co se vlastně ve slovenském penzijním systému odehrává. Do průběžného penzijního systému tzv. prvního pilíře dnes ti, co odešli do soukromého penzijního pojištění, odvádějí namísto 28 % ze své mzdy jen 9 %. Protože z průběžného pilíře odešlo mnoho lidí jako přispěvatelů a přitom závazky vyplácet penze mu zůstaly, tento pilíř musí být doplňován z peněz získaných z rezerv – nejčastěji z privatizace. Tyto peníze již docházejí a bude nutno najít jiné zdroje. A protože už nemají jiné zdroje – musí to být peníze se státního rozpočtu. Jinak to ani nejde, nemají-li se důchody snižovat apod. A to dnes podle mého soudu začíná slovenskému penzijnímu systému hrozit. Přitom není již kde brát.

Nevyhnutelně budou vystaveni nebezpečí dalšího prudkého nárůstu schodků státního rozpočtu, kterými budou doplňovat chybějící peníze v důchodovém pojištění. Proto budou následovat další návrhy na škrty sociálních dávek a také na zvýšení příjmů státního rozpočtu.

Možná, že bychom se tam také mohli inspirovat. Na Slovensku již delší dobu funguje systém kontrolních pokladen a také tvrdého potírání zaměstnávání na černo. Také je tam zákon o daních příjmů zbaven všech výjimek a slev. Na rozdíl do nás, kde se našim poslancům tento zákon podařilo dokonale zaplevelit desítkami výjimek.

Nejednou česká pravice podsouvá naší společnosti myšlenku o tom, jak dobře to ta slovenská pravice dělá. Jak úspěšná je její politika.

Je na to docela jednoduchá odpověď, na kterou se - neznámo proč - česká levice nikdy nezmohla. Když je na Slovensku tak dobře, tak proč tolik lidí odchází za prací do zahraničí.

Jen v ČR pracuje více než 100 tis. Slováků. Pravda, dokonce i ministři české vlády mluvili slovensky. K tomu hodně jedovatá poznámka – umíte si představit, že by ministr slovenské vlády mluvil česky? Většina z nich ovšem pracuje ve stavebnictví, v supermarketech, také ve zdravotnictví a jinde. Spíše však jde o hůře placené profese.

Národohospodářsky to ovšem není nevýznamný počet – zaměstnanost Slováků v ČR snižuje úroveň nezaměstnanosti na Slovensku odhadem o 4 body a to není málo. Přitom je nutno počítat i s tím, že další desetitisíce pracují jinde – v Británii, Irsku apod.

Tato emigrace za prací má ovšem další důsledky – a mnohé z nich budou dlouhodobé. Odchází totiž většinou mladí lidé. Vrátí se ještě někdy, když po pěti či deseti letech ztratíte veškeré profesní kontakty s původním prostředím? Vrátí se lékař zpět do své původní nemocnice po deseti letech, když si navykl na jiné prostředí? To jsou otázky, na které se jen těžko hledá odpověď a jak je patrné z tohoto článku, dnes se tím nikdo netrápí.

Z hlediska důchodů je to také důležité. Ti všichni, co pracují v zahraničí, platí do jiného systému své sociální pojištění – a také jejich peníze v průběžném systému chybí. Oni sice získají nárok na penzi ze země, kde pracují, ale to bude až po letech.

Migrace za prací má sice na Slovensku tradici, ale je důvod se k ní vracet či na ní stavět hospodářskou politiku?

Možná, že se také ukáže, že to co se odehrálo v Bratislavě v těchto dnech, je také projevem dalšího nezvládnutého problému půl milionu Romů – bez práce a sociálních dávek, které jim také pravicová vláda sebrala.

Máme hodně důvodů k tomu, abychom se zájmem pozorovali, jak se slovenská ekonomika vyvíjí. Nezapomeňme, že na českém vývozu se Slovensko podílí bezmála desetinou. A každé zakolísání v jeho rozvoji je pro nás citelné.

A vůbec nejvíc bychom potřebovali podobných analýz, které jsou schopny ukázat i druhou strany fasády úspěšnosti hospodářské politiky slovenské pravice...

24. 08. 2010, Slovo-BL: Sociálna bezradnosť novej vlády ZDE

Vytisknout