Husákova normalizace

2. 9. 2010 / Věra Říhová

Už jsem si několikrát všimla zajímavého faktu na Britských listech. Když se objeví nějaký článek od pana Čulíka, přečte si ho hodně lidí, ale když k tomu někdo napíše dodatek faktů nebo některá fakta vyvrací, nepřečte si to ani polovina čtenářů.

Možná mi to někdo vysvětlí, já tomu totiž nerozumím. Čtou se článku jenom kvůli jménu nebo čtenáře zajímá zajímavé téma ? Proč si někdo přečte článek o nějakém tématu a už ho nezajímají další podrobnosti ?

Stalo se to právě nyní s článkem "Co způsobilo, že lidé Husákovu normalizaci přijali" od pana Čulíka a dalším článkem "Husákova normalizace" od Jiřího Jírovce. Zatímco první článek si přečetlo 11 727 čtenářů, druhý článek se nedostal ani mezi dvacítku nejčtenějších článků týdne. Nepřečetlo si ho ani 3 948 čtenářů, což je dvacátá nejčtenější pozice. Více než dvě třetiny čtenářů téma evidentně nezajímalo. Tomu nerozumím.

Přitom článek pana Jírovce je skvělý a naprosto pravdivý. Také mně by zajímalo, které rysy české postkomunistické společnosti jsou ty základní, protože já naopak žádné společenské rysy nevidím. Společnost je natolik rozdrobená, že se společnými rysy nedá vůbec definovat. Vidět je především to, co chce být viděno, na druhou stranu se některé společenské rysy podařilo politicky i mediálně nadobro zneviditelnit.

Problém tápání historie vidím právě v tom, že se vždy uchovají informace, které byly politickou mocí schváleny. Dnes je to podobné. Jako příklad uvedu socialistickou nezaměstnanost, o které jsem několikrát psala. Tu se podařilo nejenom zneviditelnit v době socialismu, ale i dnes. Všude se píše a všichni říkají, že v době socialismu byla plná povinnost pracovat a kdo nepracoval, byl potrestán. Dodnes ale nikdo nevysvětlil, kde se v osmdesátých letech vzalo tolik veksláků, a jak je možné, že o nich režiséři točili filmy dávno před revolucí, a přesto většina občanů věří ideologické lži.

Stejné je to s těmito posledními články o Husákově normalizaci. To, co uvádí kniha Pauliny Bren, je pouze velmi zúžený pohled na problematiku. Ale zůstane tou hlavní informací pro více než 7.780 čtenářů, kteří si informace nedoplnili o článek pana Jírovce. Zůstane v nich informace o spontánním přijetí normalizace, přestože tato informace není pravdivá a pan Jírovec velmi dobře vysvětluje, proč tomu tak je. Národ se neúčastnil Husákovu konsumerismu ani dobrovolně ani nadšeně, národ se na komunisty prostě vykašlal a staral se o sebe.

V mnohém se dá říci, že v osmdesátých letech už komunisté ustupovali občanům a nikoliv naopak. Co chybělo v socialistických zeleninách, to si občané vypěstovali na zahrádkách, mnozí občané si sami stavěli domy, stloukali nábytek a opravovali vše, co bylo nutné. Melouchaření se někteří občané věnovali více nežli svému zaměstnání. Naprosto souhlasím s tímto výrokem pana Jírovce :

Tvrzení, že československá veřejnost přijala novou (Husákovu) politickou kulturu spontánně, je přehnané. Blíže pravdě je, že po šoku ze zmíněných prověrek lidem došlo, že se nemusejí vývojem nadměrně vzrušovat. Strana si odškrtla, že lidé souhlasí a nechala to být.

V Československu ovšem současně existoval vnější propagandou živený nekritický obdiv k Západu. Dokonce i nezaměstnanost byla považována za civilizační výdobytek, který v Československu chyběl. Nepracovat, brát podporu a užívat si s děvkama v Praze jako západní Němci, to by bylo ono!

Naprosto souhlasím s tím, že doba socialismu nebyla vůbec zmapována a máme na tomto historickém poli více bílých míst nežli vědomostních. Vážím si proto každé snahy o zmapování společenského dění a knihu Pauliny Bren neodsuzuji. Nemám na to právo už proto, že jsem ji nečetla.

Tím spíše nechápu nezájem o článek pana Jírovce. Je to jako bych si se zájmem přečetla, že za kopcem je moře a už mě vůbec nezajímalo, jaká je v něm voda a zda je v něm život a kde se vzalo moře uprostřed pevniny. Čtenáři se chovají stylem, jakoby je pravda vlastně vůbec nezajímala, začnou být hrdí na české moře a už si ho nenechají vzít, přestože mají několik důkazů na to, že moře není moře, ale umělé jezero.

Pan Jírovec má naprostou pravdu v závěru svého článku. Už dlouho jsem nečetla něco tak mimořádně kvalitního na uvedené téma, jako je Jírovcův článek.

Je to ale v poslední době všeobecný jev. Kdyby byl pan Jirovec nějaký sedlák, tak bych se tomu tolik nedivila, lidé mají tendenci věřit, že čím větší vzdělání, tím větší pravda. To je hlavní důvod snadného politického ovládání národa a právě letos jsme toho přímými svědky. Znám několik lidí, kteří byli volit pana knížete, aniž by věděli proč, a dnes se strašně diví, že pan kníže je ve stejné politické straně jako pan Kalousek. Přitom to měli všude napsané a všude se o tom mluvilo. Ne, chtěli vidět pouze pana knížete a dnes jsou šokovaní z toho, že jim pan Kalousek rád umožní být chudými poddanými.

Ale pan Jírovec je kapacita stejně jako pan Čulík. Proč si ten jeho článek přečetlo tak málo čtenářů ?

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.9. 2010