Bývá srpen opravdu často katastrofický (ale i nadějný)?

2. 9. 2010 / Miloš Dokulil

Ani druhá světová válka hned z perspektiv srpna 1939 na velký konflikt nevypadala; svět přece chtěl mír, a kvůli tomu byla již koncem září 1938 uzavřena také "Mnichovská dohoda" a k 15. 3. 1939 byla rozbita a zlikvidována ČSR. Aby pak druhá světová válka konečně skončila, musely -- čtvrt roku po skončení té války v Evropě -- padnout ještě dvě atomové pumy na Japonsko. Bylo to v srpnu 1945, 6. 8. na Hirošimu, 9. 8. na Nagasaki. Obě ty události už jsou vesměs jen "historií". Přitom právě 15. srpna bylo 65. výročí konce války v Tichomoří. Každý rok k tomuto dni se objevují japonští političtí činitelé (ze dříve vládnoucí Liberálně-demokratické strany) u hrobů, v nichž také leží váleční zločinci. Letos nový japonský premiér tuto tradici přerušil (navíc se také omluvil za okupaci Koreje mezi lety 1910-1945). S nemálo otřesným datem svržení atomové bomby na Hirošimu také ale souvisí povzbuzující událost z časů tzv. studené války, totiž smlouva tří velmoci (USA, Británie a SSSR) k ukončení zkoušek atomových zbraní jak v ovzduší nebo pod vodou. Ta smlouva znamenající první vážný krok ke kontrole těchto nepředstavitelně ničivých zbraní nese datum 5. 8. 1963.

Dnes už jen poměrně "starší" občané bývalého Československa mohou "srpen" vnímat také jako onen vpád vojsk tzv. Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968, který někteří bývalí jeho účastníci v nynějším Rusku dodnes vnímají jako tehdejší údajnou "mezinárodní" a "bratrskou" pomoc, která fakticky znamenala konec tzv. Pražského jara a utrum pro reformy "socialistického modelu" také v mezinárodním rozměru (a také další hromadný exodus z tehdejší ČSSR; už třetí exilovou vlnu po roku 1939 a 1948. Přes sto tisíc lidí v souvislosti se "srpnem 1968" opustilo vlast.)

Se srpnem také souvisí o 23 let později provedený puč proti režimu Michaila Gorbačova, z 18. srpna 1991. Ten zorganizovali zčásti někteří členové jeho vlastní vlády, s pomocí vojenských a politických sil. Gorbačov byl v čele sovětské Komunistické strany od roku 1985. Usiloval o tzv. perestrojku ("přestavbu ekonomiky") a glasnosť ("svobodu informací a projevu") doma, a v zahraničí o uvolnění mezinárodního napětí trvajícího už od poválečných let jako tzv. studená válka. S tím se nedokázali smířit zastánci "tvrdé linie" v SSSR. Internovali Gorbačova a chtěli ho donutit k abdikaci. Pučisté také vyhlásili stav nouze. Jelcinovi (byl tehdy v rámci SSSR prezidentem Ruské socialistické republiky) se podařilo přímo z Parlamentu učinit baštu odporu proti puči. Během tří dnů byl puč zlikvidován; právě 21. srpna! (Gorbačov ještě v prosinci 1991 podal demisi a jeho místo zaujal Jelcin.) --- Do srpnových dní také zapadá jedno historicky mnohem dávnější spiknutí, známé jako "bartolomějská noc". 23. srpna 1572 ve Francii došlo k masovému ozbrojenému útoku katolické šlechty proti kalvinistům. Zahynulo tehdy na 70 tisíc "huguenotů".

Z dávných dějin se dodnes připomíná výbuch Vesuvu, pod nímž zahynuli roku 79, 24. srpna, obyvatelé tří tam kvetoucích měst. Především se připomínají Pompeje. Byly znovu objeveny až v 18. století. --- K mnohem pustošivějšímu výbuchu sopky však došlo -- také v srpnu, 27. 8. -- když po varovných otřesech 20. května 1883 o čtvrt roku později nastala největší historicky zaznamenaná sopečná erupce na ostrůvku Krakatoa (v Indonésii). Neobvykle silné tsunami tehdy zahubilo v okolí 30 tisíc lidí. Množství exhalací v ovzduší na několik let působilo jako filtr znemožňující obvyklé proteplení Země slunečními paprsky.

Z krátkodobějšího hlediska nelze snadno přehlédnout, že některá poslední léta mívají vůči předchozím desetiletím extrémnější výkyvy počasí, ne-li náznaky změny klimatu. Bývá tomu pak tak, že co je katastroficky někde dál (mimo vlastní bezprostřední zkušenost), oči vnímají jen jako informaci, zatímco teprve domácí povodně či extrémní sucho -- byť v mnohem menším měřítku -- pociťujeme naléhavěji. V severních Čechách, ale i jinde ve střední Evropě došlo právě v letošním srpnu, někdy na stejných místech i opakovaně, k nemalým záplavám, s miliardovými škodami. (V ČR se uvádí již 7 miliard Kč škod.) Osobní neštěstí nelze nikdy srovnávat jen s tím, že jinde na tom byli lidé hůř, alespoň celkovým množstvím postižených osob. (V SR v Bratislavě došlo také zrovna teď, 30. 8., k hrůzné střelbě sebevražedného vraha, s řadou mrtvých i raněných.) Silné monzunové záplavy postihly miliony lidí v Pákistánu v povodí řeky Indus. Na 20 milionů evakuovaných, nejméně 1600 mrtvých, škody zatím byly vyčísleny kolem 15 miliard dolarů. Nejen voda tam podemlela sociální a občanské jistoty. Přitom v zemi působí radikální muslimská vojensky organizovaná opozice, která už využívá nedostatků při státem zajišťovaných záchranných akcích k vlastnímu propagačnímu prospěchu. (Tentokráte mezinárodní pomoc poněkud vázne. Nedá se to srovnávat s pomocí Haiťanům po zemětřesení z 12. 1. 2010!) Rovněž v Číně byly postiženy povodněmi velké oblasti. Došlo také k důlnímu neštěstí v Chile, při němž zůstalo zavaleno 33 horníků. Když po 17 dnech se konečně podařilo úzkým vrtem narazit na jednu ze štol, nikdo na povrchu už nečekal, že se zdola ozvou známky života. Ten zázrak se stal 23. srpna 2010! (Jenže může trvat do Vánoc, než bude zajištěna cesta k návratu horníků k rodinám. Ale ti lidé žijí!)

Už se spočítalo, kolik celkem ropy uniklo z neblaze známého vrtu v Mexickém zálivu, když nejdřív byly ty údaje nemálo podhodnocovány. Na barely to bylo 4,9 milionů, na galony 205,8 milionů, alespoň podle nových propočtů. 16. srpna tam již ale začala rybářská sezóna. Ještě ovšem chybí prognózy nově objeveného širokého ložiska rozlité ropy rozloženého pod hladinou, které se po úniku z vrtu zatím nerozložilo.

Neklidná, ne-li riziková místa nepřestala jimi být ani v letošním srpnu. Stačilo zřejmě, že Bílý dům ohlásil jak pro Afghánistán, tak předtím také pro Irák, kdy se začnou americká vojska stahovat, anebo kdy ukončí bojové operace, aby se to stalo výzvou ilegálním skupinám ke zvýšení teroristických aktivit. (Vyvolalo to oprávněnou kritiku některých významných generálů USA.) - V Iráku ilegální organizace zvýšily své útoky prostřednictvím sebevrahů na tamní citlivé objekty, jakými jsou např. náborová místa do bezpečnostních složek. Přitom již uplynulo víc jak pět měsíců od voleb v Iráku, aniž tam vznikla vláda. Začaly sice rozhovory mezi sunnity (Iyad Allawi) a ší'ity (Nouri al-Maliki), ale 16. srpna byly bez výsledku přerušeny. - Afghánistán má mít své parlamentní volby v září. - Také Írán se postaral o nejeden titulek v novinách navíc. S ruskou pomocí tam uvedli 21. srpna do provozu první atomovou elektrárnu; a hodlají budovat dvacet dalších. Rovněž se pochlubili novou odvetnou raketou. (Je otázka, zda a čím vůbec může svět nějak íránské -- také zbrojní -- úsilí něčím přibrzdit.) - Severokorejský diktátor Kim Čong-il naprosto nečekaně 25. srpna vycestoval -- už podruhé letos (předtím počátkem května) -- do Číny. Do Pchjongjangu téhož dne přicestoval bývalý prezident USA Carter, aby vyjednával o propuštění jednoho tam uvězněného Američana. - 23. srpna došlo v Manile k tragédii, když bývalý policejní inspektor se zmocnil autobusu s turisty z Hong Kongu a následná -- velmi neprofesionálně provedená -- operace na osvobození rukojmí vedla ke krveprolití i mezi turisty. -- Bomby letošního srpna vybuchovaly zase také v Severním Irsku.

Stále výrazněji se v poslední době ekonomicky prosazuje ve světě Čína. V HDP sice jsou na prvním místě stále daleko vpředu Spojené státy (s 14 biliony dolarů), ale zrovna teď předběhla v tomto ukazateli Čína Japonsko a ocitla se již pro svou miliardu 400 milionů občanů na druhém místě (s 1,33 bilionů dolarů HDP); a Japonsko -- nyní na třetím místě -- je o 50 miliard dolarů zpět (s $ 1,28 bilionů HDP). Přitom pro letošek Čína prezentuje růst o 9,1 %! Také v importu nejdražších aut je Čína teď dokonce už na prvním místě na světě. - V USA je zatím stále častěji -- přes jisté znaky "ozdravování" ekonomiky -- slyšet úvahy o příštím možném grafu vývoje jako "W", tj. se dvěma fázemi v poklesu (tedy nikoli optimističtější "V", jen s již přece jen přestálým poklesem jedním). Začalo se psát o "biflaci"; bez ohledu na to, že některé ukazatele vypadají relativně příznivě. Trh s realitami se v USA zatím ještě nevzpamatoval. Pro útěchu lze tu možná napsat jednu starou zkušenost: teprve větší katastrofy nutí lidi, aby maximálně napřeli své síly a "z popela" vydupali nová obydlí ještě krásnější (anebo pracovní příležitosti pro trh ještě zajímavější) než předtím. -- Cena za barel ropy nepřesahuje teď $80, i když se už před prázdninami sýčkovalo, že bude brzy stoupat ke $100. -- V Rusku mají konečně za sebou rozsáhlé požáry při extrémních teplotách ovzduší, především v Podmoskevské oblasti. Nedýchatelné ovzduší přímo v Moskvě působilo i dvojnásobný počet úmrtí, denně na 800. Zatím ty problémy politicky přestál i 18 let již jako moskevský starosta působící Jurij Lužkov. (Ke Dni vítězství -- v Rusku 9. května -- dokonce se pod jeho patronací objevily Stalinovy portréty!)

Horkým bramborem mexické politiky je boj s mafiánskými kartely na ilegálním trhu s narkotiky. Existují vážné návrhy na legalizaci drog, aby se takto podvázaly mimořádné zisky a s nimi spojená zločinnost tamních gangů. (Poukazuje se přitom také na léta marného uplatňování prohibice v USA.) Jen tak mimochodem: Víte, kde žije nejbohatší muž světa a kdo to je? Je to Carlos Slim Helú a v jeho rukou je soustředěno nemalé podnikání. Tento Mexičan má jmění obnášející víc než $60 miliard! (Splatil by jím třeba státní dluh ČR.) --- V Newsweeku se objevil v posledním srpnovém čísle žebříček "nejlepších" států současnosti. V povšechné charakteristice tam je na prvním místě Finsko, za ním Švýcarsko, pak Švédsko; na 4. až 6. místě jsou Austrálie, Lucembursko a Norsko. Na 9. místě je Japonsko, na 11. jsou USA, 12. místo obsadilo Německo, 14. je Británie, 16. Francie, 18. Rakousko, 25. ČR, 26. Řecko (!), 31. SR... -- Pokud jde o "kvalitu života" v "lidnatých" státech, tak v tomto žebříčku vede Německo následováno USA a Francií. V této kategorii se mezi prvních deset zařadilo také třeba na 7. místě Rusko, na 8. Mexiko a na 10. Turecko. -- V "ekonomickém dynamismu" (bez ohledu na početnost obyvatelstva státu) vede Singapur, následován USA a Jižní Koreou. Švýcarsko je zde na 7. místě, Japonsko na 10. pozici. Pokud se přihlédne k početnosti obyvatel, pak zde vedou tabulku USA, následovány Britanií, Japonskem a Čínou. Od 5.  po 10. místo je pak toto pořadí: Německo, Francie, Rusko, Indie, Thajsko, Itálie. -- V tabulce "vzdělávání" je uvedeno na 1. místě opět znovu Finsko, následuje Jižní Korea a Kanada. Od 4. po 10. místo jsou uvedeny následující státy: Singapur, Japonsko, Švýcarsko, Estonsko, Británie, Irsko, Nizozemí. -- Pokud jde o zdraví, vede Japonsko, následováno Švýcarskem a Švédskem. Možná to k dalším případným úvahám nad uvedenými okruhy kritérií postačí.

Chtěl bych tu aspoň trochu připomenout ještě čtyři další náměty. Nejdříve jedno srpnové výročí. Právě 4. srpna 1944 po víc jak dvouletém utajeném pobytu Gestapo zatklo v Amsterodamu osm židů. Nějaký civil to udal. Jiní tamní lidé naopak riskovali své životy a aspoň pár lidí skryli a celou tu dobu -- přídělového hospodářství, nezapomínejme! - také živili. Jednou z těch osmi osob byla tehdy 15-letá Annelies Franková. Ta o svých 13. narozeninách, 12. června 1942, začala psát svůj deník. Sama sice zahynula těsně před samým koncem války v koncentračním táboře na tyfus, ale její deník se uchoval a do dvou let byl i vydán tiskem. Ještě jste tuto knihu nečetli? Je to mj. o zcela nenormální krutosti poměrů a o nesamozřejmé lidskosti jako její protiváze.

Jak někdy divně se k sobě přilepí data kalendáře! 28. srpna 1996, po čtyřech letech vzájemného odloučení, došlo k formálnímu rozvodu prince Charlese a Lady Diany. (Ti dva měli svatbu 29. 7. 1981, za nesmírné pozornosti médií z celého světa.) Přitom jen rok po tomto rozvodu, právě 31. srpna 1997, došlo k tragické nehodě, při níž Lady Diana zahynula i s partnerem Dodi Fayedem.

K třetímu námětu. Máloco je automaticky významově jednoznačné, jakmile se to dotkne lidských zájmů nebo představ o hodnotách. Takže když nedávno vznikl projekt na muslimské středisko v blízkosti místa dvojčat věžáků v New Yorku, které vzaly za své teroristickým zdvojeným náletem právě muslimských radikálů (v září 2001), mnozí Američané si byli teď jisti tím, že plánovaný projekt by byl urážkou památky obětí z doby před 9 lety. Přitom na druhé straně je náboženská víra v USA soukromou záležitostí věřících. V USA je muslimů jen 2,5 milionu, tj. méně než 1 %. Mají tam mešit 1 900. Prezident Obama se opatrně vyjádřil ve prospěch citovaného projektu. Veřejné mínění v USA je jen 26 % příznivé výstavbě mešity v blízkosti citlivého místa na Manhattanu; 61 % je proti tomu.

Prezident Sarkozy se rozhodl k radikálnímu kroku vůči ilegálním táborům Romů ve Francii. Na jedné straně, i když jde většinou o původem rumunské občany (takže se mohou volně pohybovat po celé EU), jsou mnohá místa, kde se usídlili, zároveň ohnisky zvýšené zločinnosti. Akce začala koncem července. 6. srpna Le Figaro zveřejnil výsledky veřejného mínění k tomu; tak, že plných 79 % fandilo prezidentovi. Objevily se následně také záběry v televizi, jak přitom zasahovala policie. Pozitivní ohlas začal klesat. Jak je obtížné respektovat zároveň svobodu pohybu a bezpečnost občanů, to sem patří také...

Každý pohled na svět je nutně dílčí, omezený, a nemálo i jednostranný. Všechno nelze nikdy obsáhnout. A vždycky do té současnosti se prokousává nějak jak minulost, tak něco ještě bez přijatelných obrysů také pro zítřek... Ještě že žijeme, viďte?

Vytisknout