Zvláštní oslavy osvobození v Česku

9. 5. 2010 / Milan Daniel

Komunistické oslavy osvobození se kryly s adorací komunistického režimu a lidé se jich zúčastňovali většinou z donucení. I proto, že se o podílu Američanů na osvobození Čech prakticky nesmělo mluvit. Za nošení sovětských vlajek či oslavných transparentů se dokonce vypisovaly zvláštní odměny, jakkoliv bylo jasné, že nositelé s nimi praští po splnění povinnosti za prvním rohem.

Nyní nemusíme nic. Na druhé straně můžeme: můžeme svobodně poznávat historickou pravdu a z toho poznání nám musí objektivně vyplynout, že někdejší Sovětský svaz byla země, která za strašlivé války ztratila -- samozřejmě i vinou Stalina a jeho neúcty k lidským životům -- přes dvacet milionů lidí. Většina rodin ve válce ztratila někoho blízkého a drahého. Konec války byl pro národy tohoto státu obrovským vysvobozením, třebaže na podstatně větší díl svobody si musely počkat ještě desítky let.

U nás tomu bylo jinak, drtivá většina Čechů přežila válku bez úhony a k obětem z řad spoluobčanů má poměrně vlažný vztah.

Snad proto tolik špatně skrývané ironie vůči pompě, s níž Rusové slavili 65 let od konce války. Nejen však ironie, ale i špatně skrývaného přezírání.

Sovětští vojáci, kteří prošli peklem války bohužel ve chvílích triumfu leckdy ztratili i lidské zábrany. Možná je z nich ale vytěsnil už Stalinův režim v době vnějšího míru. Jakkoliv se dopustili zločinů, jež lze částečně pochopit, je to neodpustitelné. Nemělo by to však zatemnit naše mysli natolik, abychom si 65 let po nejstrašnější válce v dějinách nedokázali uvědomovat, co se tehdy stalo a kdo i za naši svobodu -- jakkoliv byla později režimem, jenž zbavil důstojnosti i vlastní lidi devalvována -- bojoval a obětoval nesčetné životy. Je to důležité i proto, že současný ruský prezident viditelně pootáčí kormidlo zahraniční politiky. Polákům, jejichž elitu Stalin povraždil, otevírá archivy. Obrací se ale i k Rusům samotným. "Stalin spáchal mnoho zločinů vůči vlastnímu národu, a přestože pod jeho velením naše země dosahovala úspěchů, to, co učinil proti vlastnímu národu, mu nelze odpustit," jasně řekl Medveděv.

To je velký posun, který nevidí jen ten, kdo ho vidět nechce. Stejně tak je sympatické, že se oslav v Moskvě zúčastnili nejen vysocí představitelé států, ale symbolicky i vojenské jednotky tehdejších spojenců. Ale nejen to: hlavními postavami byli lidé. Veteráni, jimž se podařilo přežít v mládí válku a pro národy SSSR se stali živoucím a všudypřítomnou připomínkou jejich hrdinství. Oslavy se mohou někomu zdát příliš pompézními. Pro lidi, kteří prožili moře hoře a zla byl však konec války -- jakkoliv to byla jen etapa na cestě k lidské svobodě -- tím nejdůležitějším milníkem v životě. Milníkem, od něhož se odvíjel nový život. Kdo to neprožil, ten si to asi nedokáže pořádně připustit.

Reflexe politického obratu se objevuje v českých médiích jen sporadicky. Do vztahu k Rusku a potažmo k tomuto výročí se to promítlo snad jen účastí českého prezidenta na oslavách v Moskvě. Naproti tomu osvobození Plzně bylo věnováno tolik prostoru, jako kdyby to byli Američané , kdo od německých vojáků osvobodili celou zem. Ach jak mi to připomnělo doby, kdy i tu Plzeň oficiálně osvobodili Rusové!

Ale nejen to: v České televizi se neobjevil jediný ruský film, který by válku připomněl očima obyčejných lidí ze země, která nejvíce trpěla. Pravda, souvisejících snímků domácí provenience bylo několik, ze všech nejvíce mne zasáhl dokument o poválečném zabíjení Němců (Zabíjení po česku na ČT 2), ale proč nemohl mladý divák vidět to, co prožívali jeho vrstevníci v době, kdy se rodili jeho prarodiče?

Ta otázka je samozřejmě řečnická. Vidět to nemohl evidentně proto, že by se to propagandě médií poplatných myšlení českého podkoního nehodilo do krámu.

Vytisknout