Rozhovor v letadle

"Měli bychom si všichni vzít příklad z toho Řecka"

6. 5. 2010 / Jan Čulík

Při návratu do Británie se se mnou ve čtvrtek v poledne dala do hovoru v letadle Praha-Edinburk starší paní z města Cumbernauld nedaleko Glasgow. Vracela se s přítelkyní z krátké cesty do Prahy. Byly tam jen čtyři dni, ale podle ní to nestačí. Ale vracela se s rozhodnutím, že si půjčí nějaké knihy o české historii. Měly prý velmi zajímavou turistickou průvodkyni, která měla historii v malíčku.

Tak mě napadlo, že je tento rozhovor vlastně jakýmsi protějškem mého nedávného rozhovoru ve vlaku z Brna s paní z vesnice od Vyškova. Obě dámy byly tak podobného věku.

"V Praze jsou na ulicích žebráci," řekla mi starší paní ze Skotska ke konci našeho rozhovoru spíš s otazníkem v hlase. "Jsou skloněni hlavou k zemi, nevím, co to znamená. Viděla jsem, jak po jednom z nich policisté chtěli nějaké papíry, a pak ho kopl botou do obličeje."

Vysvětlil jsem, že i v ČR je dnes před volbami a že různé straničky se snaží v Praze zviditelňovat "odstraňováním bezdomovců z centra města".

"Na letišti jsme si koupili kávu, byla dost hnusná a stála 7 liber. To mě dost překvapilo." Ano, pražské letiště je snad nejdražší na světě, potvrdil jsem. Za espreso a matonku tam zaplatíte 190 Kč. To je snad celosvětový rekord.

"Dneska jsou v Británii volby," vedl jsem společenskou konverzaci. "Co si o tom myslíte?"

"Ale vždyť je úplně jedno, kdo se tam dostane," mínila paní. "Jsou všichni stejní."

Dali jsme se do hovoru o finanční krizi a o ekonomické situaci. "Pořád ty škrty. Že si to necháváme líbit," řekla.

Souhlasil jsem, odpověděl jsem, že Britové mi často připadají strašně poslušní, snesou všechno.

"Měly bychom si vzít příklad z těch demonstrací v Řecku," řekla paní. "Vždyť už to přesahuje všechny meze."

Vysvětlila mi, že její syn je ve Skotsku ředitel střední školy. Pracuje ve své funkci už asi dvacet let, ale teď školství postihly škrty, školy se ruší a sjednocují a všichni učitelé i ředitelé se musejí znovu ucházet o své dosavadní zaměstnání. Všichni musejí jít na pohovor. Polovina z nich, ti kdo neuspějí, budou vyhozeni.

Totéž postihlo její dceru, která je učitelkou ve škole pro handicapované děti. Tři ty školy se slučují v jednu a "přebyteční" učitelé budou vyhozeni, všichni se musejí ucházet znovu o své dosavadní zaměstnání. "Přitom těchle škol je opravdu potřeba. Zajímavé je, že z vrcholového managementu nevyhazují nikoho."

"Až uvidíte na ulici někoho demonstrovat s transparentem, tak to asi budu já," rozloučila se paní po přistání před odchodem z letadla.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.5. 2010