Budeme se učit odvaze

6. 5. 2010 / Václav Novotný

Zmínka pana Čulíka, že před něj někdo přiskočil a fotografoval si ho byla v pohledu dnešního světa poněkud humorná. Už jsem se přestal rozčilovat, když jsem fotografován, natáčen zejména policií a v případě konfliktu, (kdy jsou rozdílné pohledy na zákonné, či nezákonné jednání, jako bylo například napadení petičního stánku iniciativy Ne základnám bývalým místopředsedou vlády Martinem Bursíkem,) dostávají slovo pouliční kamery. Nutno podotknout, že v tomto případě se záznamy staly nedohledatelné.

Netrpělivě jsem čekal od moderátorky otázku o porovnání žurnalistiky u nás a ve Velké Británii. Ve smyslu příspěvků zveřejňovaných na Britských listech jsem doufal, že dojde i reálnému, faktickému upozornění že česká média mají problém a nedělají dobrou žurnalistiku. Práci našich novinářů okomentoval náměstek ministra zahraničních věcí ČR, " čtu zahraniční noviny, u nás si když tak přečtu Literární noviny, číst ostatní noviny zejména MFD a sledovat ČT je ztrátou času".

Jan Čulík počínání českých médií řeší logicky. Každý, zejména mladý člověk by měl umět cizí jazyk tak dobře, aby si pravidelně mohl číst zahraniční noviny. V ten okamžik, v pohledu jeho hodnocení britské společnosti mě napadlo, kolik Britů umí jiný jazyk a čte zahraniční noviny. (Jenže to je úplně jiná situace; anglosaský svět je obrovský a otevřený, i když samozřejmě neznalost jazyků u Britů a Američanů je trestuhodná, nemá tak drastický dopad jako neznalost jazyků u Čechů, pozn. JČ)

Souhlasím s Janem Čulíkem, že jediným řešením, jak mít dost ,,nezávislých" informací, je znalost dalšího jazyka. Myslím si, že tak diplomaticky naznačil úroveň žurnalistiky v ČR. Potom zůstává otázkou: v případě, že česká média neinformují o faktech, která si musíte zjišťovat v zahraničních novinách, televizních vysíláních, komu vlastně naše média slouží, proč nepracují profesionálně, v jakém ovzduší je společnost udržována.

Mimo logiku věci se tak jeví i placení koncesionářských poplatků. Je to jako bych si platil, že mi bude každý den do vody, kterou piji , kápnuta kapka rtuti. Vždy se mi vybaví slova Alexandra Vondry ,, oni si zvyknou " . Marně si vzpomínám, kterého novináře to zdvihlo ze židle, tuším žádného. Zvrhlost některých ,, novinářů", v tomto případě Ondřeje Šťastného z iDnes.cz lze doložit jeho tvrzením ,,Podle právníků však pouhé nošení protestních transparentů na mítinky ČSSD žádným porušením zákona není".

Mám dost zkušeností se svoláváním shromáždění - narušování shromáždění je nezákonné. Tzv. "novinář " Šťastný by těžko našel právníka, který by se za jeho tvrzení postavil. Je to zároveň i motto jeho článku "ČSSD se měsíc před volbami bojí další vajíčkiády", kdy vysílá ke skupině zejména mladých lidí signál, "hr na ně ". Odpovědný za jednání ,, úderného" novináře je šéfredaktor a tady není již co dodat.

Bohužel v pořadu ,,Jan Čulík v ČT o Británii, České republice a českých médiích" nezaznělo varování, že jsou to právě média, která ovlivňují společnost vytvářením atmosféry nesnášenlivosti, nenávisti, neschopnosti komunikace. Válka v Iráku se nedala rozpoutat bez medií. Bylo nutné lidi přesvědčit. To se také masmédiím povedlo. Důvod, proč je nutné napadnout cizí stát, se nepotvrdil. Důvod k napadení byl vykonstruován. Masmédia sice tuto skutečnost sdělila, ale vyvození důsledků k těm, kdo válku rozpoutali již neměla zájem dotáhnout do konce. Masmédia selhala po druhé, po třetí........

Vytisknout