Obscénní pozadí jednoho antikatolíka

5. 5. 2010

V článku "Katolická církev a její obscénní pozadí", kde pan Radovan Baroš nechává dopadat "světlo lacanovsko-žižekovské psychoanalýzy na církevní pedofilii". V tomto textu se pokusím poukázat na "obscénní pozadí" daného článku, píše Arťom Suchý.

Citace:

...nezachová se ani jako současný pontifik Bendikt XVI., který svého času ve funkci sekretáře Kongregace pro nauku víry prokazatelně kryl amerického reverenda Kiesleho usvědčeného ze sexuálního zneužívání dvou nezletilých chlapců...

... Když se tedy současný papež svého času pokoušel zamést případy pedofilních kněží pod koberec, nechoval se v principu jinak než jako zodpovědný velitel vojenské jednotky, jenž hájí své muže, kteří se sice dopustili transgrese proti explicitním pravidlům ozbrojených sil, nicméně tak učinili ve chvályhodné snaze posílit jejich kolektivního ducha. ...

Pan Radovan Baroš zřejmě při psaní svého článku vycházel z toho, co se všeobecně ví, či z bulvárního tisku. Kdyby si prošel minimálně zdroje dostupné na internetu (uvedené níže), zjistil by zhruba následující:

Kiesle je obviněn a odsouzen v roce 1978 za obtěžování dvou chlapců k tříleté zkušební době. V roce 1981 zasílá oaklandský biskup John Cummins na podporu laicizace Kiesleho spis do Vatikánu. Až do roku 1987, kdy je Kiesle laicizován, probíhá mezi Vatikánem a oaklandským biskupem jednání a korespondence ohledně laicizace Kiesleho. V tomto období nebylo vůči Kieslemu vzneseno žádné nové obvinění. Současný papež Benedikt XVI. je obviňován na základě dopisu z roku 1985. Tento dopis se vyjadřuje pouze k vnitrocírkevnímu procesu laicizace, nevyzývá k jakémukoli "krytí" Kiesleho před postihy občanských soudů, "či je nezametá pod koberec". (Podrobnější informace jsou uvedeny v níže uvedených zdrojích.)

Jinak celý článek je postaven na hrubých generalizacích. Třeba tento odstavec je perla:

... Třetím příkladem, na němž Žižek s oblibou ilustruje nadvládu obscénních rituálů noci nad střízlivým zákonodárstvím dne, jsou případy sexuálního zneužívání dětí katolickými kněžími. Skutečnost, že se tyto případy dějí s takovou pravidelností a že jsou se stejnou pravidelností kamuflovány, je neklamnou známkou jejich systematického a institucionálního charakteru. "Když tedy představitelé katolické církve trvají na tom, že tyto případy, jakkoliv skandální, jsou vnitřní záležitostí samotné církve a projevují velkou neochotu spolupracovat s policejními vyšetřovateli, mají svým způsobem pravdu," konstatuje Žižek v textu Tolerance jako ideologická kategorie (2007). "Pedofile katolických kněží totiž není něčím, co by se týkalo jen osob, které si s ohledem na zcela nahodilé okolnosti své osobní minulosti bez jakéhokoliv vztahu k církvi zvolily povolání kněze; je to jev, jenž se týká katolické církve jako takové, jenž je vepsán do mechanismu jejího fungování jakožto socio-symbolické instituce. Netýká se 'nevědomí` soukromých osob, ale 'nevědomí` veřejné instituce; není něčím, co se děje, protože se Instituce musí přizpůsobit patologickým skutečnostem libidózního života, aby vůbec přežila, ale něčím, co tato instituce nezbytně potřebuje, aby se mohla dále reprodukovat. Můžeme si snadno představit 'normálního` (nepedofilního) kněze, který se po letech bezúhonné služby začne oddávat pedofilii, protože ho k tomu svádí samotná logika instituce... Jinými slovy, není to tak, že by se katolická církev z konformistických pohnutek pokoušela ututlat choulostivé pedofilní skandály; když se církev hájí, obhajuje tak své nejniternější obscénní tajemství. Ztotožnění s tímto obskurním pozadím je tedy klíčovou ingrediencí vlastní identity křesťanského kněze; když nějaký kněz seriózně (a nikoliv jen rétoricky) tyto skandály odsuzuje, vylučuje se tím z církevní komunity, přestává být 'jedním z nás` (stejně jako by se z maloměstské komunity na americkém Jihu ve 20. letech minulého století vyloučil ten, kdy by policii udal rasistické excesy Ku Klux Klanu). Náležitou reakcí na církevní vytáčky by tedy neměla být jen námitka, že se zde jedná o kriminální případy, a že když se církev bude zdráhat poskytnout plnou součinnost na jejich náležitém prošetření, stává se jejich spoluviníkem; katolická církev JAKO TAKOVÁ, jakožto instituce, by měla být podrobena vyšetřování s ohledem na systematické vytváření podmínek pro tyto zločiny."...

(zvýrazněno autorem)

Nevím, z jakých podkladů či statistik vychází lidé, kteří mohou toto o nějaké instituci prohlásit. Nevím, jestli existuje nějaká statistika o nejpedofilnějších institucích. Ano, každá instituce má kromě své oficiální, veřejné tváře ještě také své skryté, neoficiální pozadí. Ano, katolíci se dopouštějí zločinů. Stejně jako učitelé, policisté, soudci, úředníci. Ale to neznamená, že zakážeme katolickou církev, školy, soudy, úřady.

A spojováním celibátu a pedofilních sklonů dohromady, je "do nebe volající" hloupost. To by pak pedofilem musel být každý vdovec, žijící o samotě. Každý budhistický mnich, žijící v celibátu. Každý starší panic.

"Horolezci, polárníci, námořníci, vojáci bojte se a pravidelně masturbujte, abyste nebyli nakaženi pedofilií." (pokus o vtip)

Odkazy na další materiály k sexuálnímu zneužívání v církvi jsou uvedeny v závěru článku.

Citace:

...Když katolická církev během druhé světové války ústy svého nejvyššího představitele výslovně neodsoudila systematické vyhlazování evropských Židů, ačkoliv disponovala bezpočtem zpráv o tom, co se děje s transporty židovských rodin směřujících do polských vyhlazovacích táborů, nebylo to náhodou. Když pak po skončení války Vatikán pomáhal nacistickým válečným zločincům v útěku před spravedlností tím, že je ukrýval ve svých klášterech a mnohdy dokonce na samotném území papežského státu, aby je pak důmyslnými únikovými kanály přepravoval do italských nebo španělských přístavů, odkud po moři putovali přímo do Argentiny, rovněž to nebyla náhoda. K nacistickým zločineckým organizacím ho vázal niterný pakt solidarity s jejich tabuizovaným obscénním pozadím. ...

Odpovědi na tato obvinění naleznete v odkazech na konci článku.

Vezměme v úvahu, kolik dobra katolická církev vykonala za svoji existenci (nemocnice školy, sociální katolické organizace, humanitární pomoc, politická role při boji proti komunismu). Kolik lidí sdružuje v jedno společenství napříč národy celého světa. Už to jaká je a jak dlouho funguje, je velkým zázrakem.

Volat po zrušení katolické církve může snad jen jedinec, který srovnává církev s jejím vlastním ideálem. Srovnáme-li katolickou církev jako organizaci třeba s NATO, MMF, vládou jakéhokoliv státu a jejich činy bude její "pozadí" mnohem méně obscénní. Bořit a rušit je jednoduché, nabídnout jinou a lepší alternativu je nesrovnatelně těžší.

Každý člověk i každá organizace, prohlásí-li veřejně, že jde za "světlem" a vydá se na cestu, určitě na té cestě klopýtne, někdy i upadne. A čím blíže bude ke svému cíli, tím ostřejší bude pro ostatní jeho/její "stín", a tím snažší bude možno na něj poukázat. Je mnohem jednodušší a pohodlnější žít v "šeru" a křičet: "Hleďte, já nemám stín. U mě neuvidíte obscénní pozadí."

Tímto prosím ty, kdo budou kritizovat římskokatolickou církev, kritizujte a analyzujte na základě faktů, statistických údajů. Takovou kritiku si zasluhuje a potřebuje.

Zdroje v češtině:

Překlad dopisu J. Ratzingera v kauze Stephena Kiesleho.

Článek o případu Stephena Kiesleho na stránkách české sekce Vatikánského rozhlasu.

Laicizace kněží.

Překlad článku Massima Introvigna, ve kterém se věnoval medializaci pedofilního jednání kněží.

Články o papeži Piu XII., židech a katolické církvi za 2. světové války ZDE ZDE ZDE ZDE

Zdroje v angličtině:

Časová osa případu Stephena Kiesleho.

Laicizace kněží.

Studie o povaze a rozsahu problému sexuálního zneužívání nezletilých katolickými knězi a jáhny ve Spojených státech.

Katolická církev
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 5.5. 2010